Hlavní obsah
Věda a historie

Pražská potrubní pošta: Světový technický unikát, který spí pod našima nohama

Foto: Serych, Wikimedia Commons, Public domain

Pod rušnými ulicemi hlavního města leží desítky kilometrů trubek, kterými ještě nedávno svištěla pouzdra rychlostí až 36 kilometrů v hodině. Pražská potrubní pošta byla poslední funkční městskou sítí svého druhu na světě.

Článek

Pražská potrubní pošta, dnes už poslední dochovaná městská síť svého druhu na světě, se zrodila v éře císaře Františka Josefa. První podzemní linku uvedli do provozu v srpnu 1887 – tehdy ovšem sloužila jen pro úřední účely, zejména bleskový přenos telegramů mezi centrální telegrafní stanicí na Malé Straně a hlavní poštou v Jindřišské.

Veřejnost si tuhle technickou novinku směla vyzkoušet až o dvanáct let později. Od 4. března 1899 mohl potrubní poštu využít každý. Po Praze přibyly desítky zvláštních poštovních schránek s modro-červeným pruhem. Stačilo vhodit ofrankovanou obálku a čekat – každých dvacet minut obsluha schránky vysypala, zásilky putovaly do pouzder a šup s nimi do podzemí. Rychlost doručení? Kolem dvou hodin v rámci města, na svou dobu zázračné.

Foto: Autor: Serych, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2161194

Hlavy pěti hlavních tras s počitadly, signálními světly a ovládáním výhybek

Co všechno se asi těm mechanickým trubicím svěřovalo? Začátkem 20. století ledacos. Úřady, banky, redakce novin – ti všichni si nový, spolehlivý a hlavně rychlý způsob poslání zpráv zamilovali. Do potrubí létaly úřední spisy, telegramy, ale i docela obyčejné vzkazy a dárky. Svačina z domova pro úředníka? Klidně, pokud se vešla do pouzdra.

Jediným omezením byly nebezpečné látky, co by mohly poškodit trubky – jinak přepravovali téměř cokoliv. Systém se rychle rozrůstal. Za první republiky vedlo z centrály v Jindřišské pět hlavních tras jako paprsky hvězdy do všech stran města. Potrubí o průměru pouhých 6,5 cm křižovalo podzemí v délce přes 50 kilometrů, třikrát dokonce na mostech nad Vltavou.

Jedna z nejdelších linek – do Libně – měřila 7,5 km a pouzdro ji urazilo za pouhých 12 minut. Rychlost pražské potrubní pošty dosahovala až 36 km/h. V třicátých letech systém přepravil kolem 400 tisíc pouzder ročně, tedy milion telegramů letících podzemím jako neviditelné vlaštovky. A mezi nimi občas i příběhy, které se zapsaly do dějin.

Foto: Serych, Public Domain, Wikimedia Commons

Kovová pouzdra pražské potrubní pošty měla průměr těla jen 5 cm, byla však na koncích opatřena těsnicími manžetami. Ty přesně vymezovaly prostor v širším potrubí o průměru 6,5 cm a zajišťovaly, aby vzduch pouzdro efektivně tlačil vpřed. Přestože měřila na délku jen 20 cm, unesla až tři kilogramy zásilek. Většinou skrývala stočené telegramy či dokumenty, ale občas i drobné předměty – třeba léky nebo náhradní klíče.

V červnu 1919 poslal takovým pouzdrem svůj dopis Franz Kafka. Spisovatel posílal milostný vzkaz snoubence Julii a navrhoval v něm odložení schůzky – všední obsah, který by sám o sobě upadl v zapomnění. Jenže dopis se dochoval a po sto letech vydražil v aukci; ukázalo se, že je to jediný známý dopis, který Kafka své snoubence napsal a poslal potrubní poštou.

Banální věta – „Milovaná, nevěděli jsme, že ve čtvrtek je svátek, tedy nepřeložíme to na pátek?…“ – dorazila na místo určení za pár desítek minut, poháněná tlakovou vlnou jako neviditelný posel lásky. Dodnes ten list připomíná, jak intimní a lidské příběhy se proplétaly podzemním systémem trubek.

O čtvrt století později už potrubím nelétaly láskyplné vzkazy, ale zoufalé prosby o záchranu. Když na sklonku druhé světové války vypuklo Pražské povstání, byli to opět pošťáci a technici, kteří neváhali nasadit život – a potrubní pošta se proměnila v tajnou tepnu odboje.

Obávané gestapo sice pečlivě odposlouchávalo telefonické linky, ale na zapomenuté trubky pod chodníky nemyslelo. V květnu 1945 tak systém sehrál kritickou úlohu při zásobování obleženého rozhlasu na Vinohradech. Tisíce povstalců slyšely v rádiu volání o pomoc a ve sklepích v centru Prahy zatím letěly potrubím balíčky první pomoci: střelivo, léky, zprávy. A díky nim rozhlas nepřestal vysílat volání po svobodě.

Když potom do ulic přijely tanky „osvoboditelů“ a euforie vystřídala bolest, potrubní pošta jako by se zase stáhla do stínu. Veřejnost ji mohla využívat už jen do roku 1945 – po válce byly barevné pouliční schránky nadobro odstraněny. Svět se změnil. Telegrafní úřady nahradily telefony a rádia, lidé psali méně telegramů.

A nový komunistický režim si nepotrpěl na anonymní posílání zpráv – kontrola komunikací byla příliš cenná. Potrubní pošta však nezahálela. Po roce 1945 dál spolehlivě sloužila státu, ale potají: využívala ji hlavně pošta, úřady a velké podniky. V tajných útrobách města zůstávala rychlým spojením pro ty, kdo o ní věděli.

Když přišla velká voda

Ještě v devadesátých letech, v éře faxů a prvních e-mailů, přepravila potrubní pošta v Praze neuvěřitelných 9 000 pouzder měsíčně. Službu tehdy využívalo na dvacet společností – hlavně banky, úřady a firmy sídlící v centru. Přesto bylo jasné, že její zlaté časy jsou pryč. Z dříve nenahraditelné tepny města se stala spíš technická kuriozita.

I tak mohla fungovat ještě dnes. Ale příroda rozhodla jinak. 13. srpna 2002 se Praha probudila zvláštního letního rána. Pršelo už několik dní a zprávy byly plné poplachů: velká povodeň se valí na Prahu.

Foto: Mojmir Churavy - Own work, CC0, Wikimedia Commons

Vstup pro zásilky

Jestli se řeka vylije, voda se prožene i sklepy, kde jsou kompresory a uzly potrubí. Kdo se pak jako první dostal do technického zázemí potrubní pošty, naskytl se mu mrazivý pohled. Všude leželo bláto a třísky, smrděla stoka a mazut. Místnost, kde dřív stál centrální ovládací panel s blikajícími světélky, byla zničená.

Ještě ne úplně. Pražská potrubní pošta sice od roku 2002 oficiálně nefunguje, ale stále existuje. Nikdo sice už žádné pouzdro neodeslal – veškerý provoz ustal v ten srpnový den a od té doby systém už sloužit nezačal. Přesto ho technici nenechali zaniknout docela. Potrubí bylo vyčištěno, poškozené části vyměněny a kompresory zakonzervovány. V podzemí stále vedou desítky kilometrů trubek jako němé svědectví minulých časů.

Jsou prázdné – ale připravené. Občas se hovoří o tom, že by se tahle pražská rarita mohla proměnit v živé muzeum pro turisty. Možná se jednou návštěvníci projdou onou temnou chodbou v Jindřišské a uvidí na vlastní oči stroje, které rozhýbávaly informační srdce města.

Zdroje:

https://zemesveta.cz/potrubni-posta/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%A1_potrubn%C3%AD_po%C5%A1ta

https://www.novinky.cz/clanek/historie-postovni-potrubi-v-praze-je-unikatem-dulezitou-roli-hralo-za-valky-posledni-kapkou-byla-povoden-40358086

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/system-potrubni-posty-znicily-az-povodne-281980

http://prazskapotrubniposta.cz/

https://www.kudyznudy.cz/aktuality/potrubni-posta-letos-slavi-116-vyrocni-sveho-provo

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz