Ribanna z Vinnetoua si v 16 letech vzala o 30 let staršího režiséra. Kvůli sňatku zfalšovala věk

V červenci 2016 trávila Karin Dorová, tehdy sedmdesátiosmiletá, volné dny v Jižním Tyrolsku. Během procházky po promenádě do ní nečekaně vrazila žena s dětským kočárkem. Dorová upadla zády na betonový chodník a utrpěla tržnou ránu na hlavě.

Zranění vypadalo na první pohled banálně – lékaři v nemocnici po ošetření neshledali vážnější poškození mozku. Herečka sice krátce ztratila paměť, ale do hodiny se jí orientace vrátila a záhy se cítila natolik dobře, že byla propuštěna.

Ještě téhož léta začala zkoušet nové představení v Mnichově. Lékaři jí doporučovali klid, Dorová však nechtěla rušit své nasmlouvané závazky. Na podzim 2016 tak skutečně každý večer stála na prknech tamějšího divadla Komödie im Bayerischen Hof. Energii neztrácela, ale její tělo už vysílalo varovné signály – začala jí ochabovat pravá noha a přidávaly se úporné bolesti hlavy.

Karin Dorová, rodným jménem Käthe Rose Derr, se narodila 22. února 1938 ve Wiesbadenu do dobře situované rodiny. Už jako dospívající dívka toužila po herectví a ve filmu začínala od píky – nejprve jako komparzistka a menší role v německých melodramatech. Osudové setkání přišlo v roce 1953.

Patnáctiletá Karin se tehdy seznámila s o třicet let starším rakouským režisérem Haraldem Reinlem, který v Německu natáčel populární dobrodružné a kriminální filmy. Reinl v mladičké herečce rozpoznal talent a začal ji obsazovat do svých snímků. Měl pro ni slabost profesionální i osobní: v roce 1954, kdy bylo Karin teprve šestnáct, se za něj tajně provdala.

Aby svatbě nic nebránilo, zfalšovala si věk – úmyslně uvedla rok narození 1936 místo skutečného 1938. Krátce po svatbě, v sedmnácti letech, porodila své jediné dítě, syna Andrease.

Mateřství dokázala skloubit s rozjíždějící se kariérou jen s obtížemi. Během druhé poloviny 50. let hrála v několika nenáročných romantických filmech, ale skutečný průlom přišel až s kriminálním žánrem. Harald Reinl ji obsadil do série tehdy populárních adaptací detektivek podle Edgara Wallace.

Dorová ztělesňovala půvabné, často naivní mladé ženy, které pomáhají hlavním hrdinům usvědčit padouchy. Tyto filmy slavily úspěch a mladičká herečka si vysloužila přezdívku „kráska z německých kriminálek“. Každý rok se objevila v několika nových titulech a stala se známou tváří západoněmeckého filmu.

V 60. letech ji manžel začal obsazovat i do dobrodružných snímků inspirovaných romány Karla Maye, které se točily v jugoslávských exteriérech a těšily se obrovské oblibě publika. Poprvé si zahrála menší úlohu v klasickém westernu Poklad na Stříbrném jezeře (1962).

O dva roky později už přišla životní role: režisér Reinl svěřil Dorové postavu indiánské dívky Ribanny ve filmu Vinnetou – Rudý gentleman (1964). Ribanna, krásná náčelnická dcera, je ve filmu osudovou láskou náčelníka Vinnetoua, která se však musí své lásky vzdát ve jménu křehkého míru mezi indiány a bělochy. Film zaznamenal mimořádný divácký úspěch.

Díky Ribanně, ztvárněné výraznou tmavookou kráskou, si Karin Dorovou oblíbili filmoví fanoušci nejen v Německu, ale i v dalších zemích Evropy včetně tehdejšího Československa. V dalších mayovkách si zahrála ještě například postavu Mabel ve snímku Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti (1968).

Koncem 60. let byla Karin Dorová na vrcholu popularity, ale v soukromí prožila velmi těžké období. Krátce po sobě jí zemřeli oba rodiče a zároveň se začalo rozpadat její dlouholeté manželství s Haraldem Reinlem. V roce 1968 – v pouhých třiceti letech – navíc herečka onemocněla zhoubným nádorem.

Čekala ji náročná léčba, kvůli které musela na čas přerušit práci. Podstoupila několik operací a agresivní léčebné zákroky tehdejší medicíny ji velmi vysilovaly. Přesto Dorová svou hereckou kariéru úplně nepřerušila.

Naopak, během léčby dál natáčela, což však nebylo bez následků – fyzické i psychické vypětí řešila častým užíváním léků proti bolesti a pro dodání energie. Na analgetika a povzbuzující medikamenty si postupně vytvořila závislost.

Karin Dorová nakonec zvládla obojí: vyléčila se z rakoviny a překonala i svou dočasnou závislost na lécích. V roce 1968 se ale rozhodla ukončit vztah s Reinlem, který byl od počátku provázen střety osobního a pracovního života.

Po čtrnácti letech manželství následoval rozvod. Přesto na svého prvního muže nikdy nezanevřela – vždy uznávala, že právě jemu vděčí za svůj raketový start před kamerou a za roli, díky níž se stala hvězdou.

Ještě když se Dorová zotavovala z nemoci, ozvala se jí nečekaná nabídka z Hollywoodu. V létě 1968 ji legendární režisér Alfred Hitchcock obsadil do svého špionážního thrilleru Topaz (1969). Karin Dorová se tak stala jednou z mála německých hereček té doby, které pronikly do vysokorozpočtového filmu v USA.

V Topazu ztvárnila postavu kubánské odbojářky Juanity de Cordóba, milenky vysokého činitele komunistické vlády na Kubě. Její hrdinka má tragický osud – je odhalena a zastřelena žárlivým milencem v dramatické finální scéně filmu.

Podobně působivou smrt před kamerou už Dorová jednou ztvárnila: v bondovce Žiješ jenom dvakrát (1967) hrála postavu Helgy Brandtové, agentky zločinecké organizace SPECTRE, kterou padouch Blofeld nechá svrhnout do bazénu plného hladových piraň. Touto rolí se Karin Dorová zapsala do historie jako vůbec první „Bond girl“ německé národnosti.

Natáčení u Hitchcocka pro ni bylo profesionální poctou a podle vlastních slov také mimořádně příjemnou zkušeností. Režisér si herečku oblíbil a každý den po natáčení ji prý osobně navštěvoval v karavanu s tajemnicí a přinášel jí recepty na německá jídla, protože věděl, že Karin ráda vaří. Film Topaz však u kritiky ani diváků neuspěl a plánovaný průlom Dorové do první ligy amerického filmu se nekonal.

Na přelomu 60. a 70. let se sice objevila ještě v několika zahraničních snímcích (například britský thriller Die Screaming, Marianne, 1971) a hostovala v epizodách amerických seriálů (It Takes a Thief, Ironside ad.), výraznější pokračování hollywoodské kariéry už ale nepřišlo.

Po rozvodu zůstávala Dorová nějaký čas sama. Její dospívající syn Andreas měl odloučení rodičů herečce zazlé a podle pozdějších vyjádření rodinných známých s ní dokonce několik let odmítal mluvit. V roce 1972 se Dorová pokusila o nový začátek i v soukromí a provdala se za německého podnikatele Günthera Schmuckera. Rodinnou pohodu ale nenašla – manželství vydrželo jen dva roky.

Protože výrazných filmových příležitostí ubývalo, přesunula Karin Dorová těžiště své práce postupně do divadla. Od 70. let vystupovala v řadě německých divadel, nejčastěji v Mnichově. Vyzkoušela si role v klasických hrách (např. Molièrův Tartuffe), ale největší ohlas u publika si získala v odlehčených žánrech.

V bláznivé komedii Neurosen-Kavalier například odehrála hlavní ženskou roli více než pětistokrát. Na divadelních prknech tak Dorová znovu našla úspěch i radost z hraní, která se z její filmové kariéry postupně vytrácela.

Ve druhé polovině 80. let prožila herečka naplněné období také v osobním životě. V roce 1988 se jejím třetím manželem stal americký kaskadér a herec George Robotham. Dorová se kvůli němu částečně přestěhovala do Spojených států a pár let žili střídavě v Kalifornii a v Bavorsku. Po 19 letech spokojeného manželství ovdověla – Robotham zemřel roku 2007.

Dorová se pak natrvalo vrátila do Německa a herectví neopustila ani ve vyšším věku. Od 90. let se ještě příležitostně objevovala v televizi (např. rodinný seriál Die große Freiheit, 1990), zahrála si i v několika romantických filmech podle Rosamunde Pilcherové.

V roce 2006 se dočkala menšího filmového comebacku díky renomované režisérce Margarethe von Trotta, která ji obsadila do komorního dramatu Jsem druhá (Ich bin die Andere). O devět let později si Dorová zahrála ještě naposledy na stříbrném plátně – ve vedlejší úloze v dalším filmu Margarethy von Trotta Ztracený svět (Die abhandene Welt, 2015).

Ani ve druhé dekádě nového tisíciletí nechyběl Karin Dorové elán. Přestože už překročila sedmdesátku, přijala v roce 2016 roli v bravurně napsané divadelní komedii Der dressierte Mann (Zkrocený muž). Divadelní zkoušky však nečekaně přerušila nehoda na dovolené v Itálii.

Pád na ulici se zprvu zdál nezávažný a Dorová jej zlehčovala – už několik týdnů nato stála opět na jevišti v premiéře zmíněné komedie. Vystupovala před vyprodaným hledištěm každý večer od října do listopadu 2016 a diváci ji na pódiu vítali bouřlivým potleskem.

Sama herečka ale cítila, že s jejím zdravím není vše v pořádku. Následky úrazu hlavy z oné kolize se totiž postupně projevily vážným vnitřním poraněním, které se zpočátku skrývalo. Během zimy 2016/2017 se u Dorové začaly rozvíjet komplikace způsobené krvácením do mozku. Lékaři už tehdy varovali, že pokračovat v hraní by pro ni bylo riskantní.

Po Novém roce 2017 se zdravotní stav Karin Dorové dramaticky zhoršil – prodělala cévní mozkovou příhodu, částečně ochrnula a ztratila soběstačnost. Zbytek života strávila v péči odborného personálu. Navzdory veškeré snaze lékařů i rodiny už svůj boj o uzdravení nevyhrála. Zemřela 6. listopadu 2017 v sanatoriu za Mnichovem.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Karin_Dor

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-svetove-celebrity/505653/smrt-ribanny-z-vinnetoua-umrela-po-padu-na-chodnik.html

https://www.csfd.cz/tvurce/7628-karin-dor/biografie/

https://filmstarpostcards.blogspot.com/2017/11/karin-dor-1938-2017.html

https://www.sme.sk/kultura/c/zomrela-karin-dorova-znama-ako-ribana-z-filmu-o-vinnetouovi