Hlavní obsah
Lidé a společnost

Šárce Vojtkové role Irenky z Dědictví přinesla honorář 50 tisíc, zničené mládí a útěk z Česka

Foto: skica - Sora.com

Narodila se do rodiny policistů, zpívala v kapele a snila o modelingu. Osud ji však zavál před kameru Věry Chytilové. Role Irenky vynesla Šárce Vojtkové honorář 50 tisíc korun a doživotní popularitu, o kterou nestála.

Článek

Lidé v ní neviděli Šárku, ale „Irenku“ – svůdnou masérku z venkovského nevěstince, kterou ztvárnila ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Kultovní komedie Věry Chytilové z ní přes noc udělala senzaci. Jenže fiktivní prostitutka zastínila skutečnou osmnáctiletou dívku a okolí s ní podle toho jednalo.

„Díváte se do výlohy a vedle sebe slyšíte: ‚Podívej, to je ta k… z filmu,‘“ popsala Šárka jeden z nejhorších momentů své nově nabyté slávy deníku Blesk. Ta věta se jí vryla do paměti jako jizva.

Role Irenky jí změnila život

Ještě před rokem žila Šárka Vojtková docela obyčejný život nenápadné dívky z Brna. Narodila se v roce 1973 do rodiny policistů. Rodiče ji od dětství vedli k disciplíně a pořádku, přesto se v malé Šárce záhy probudila tvůrčí duše. Ve škole s oblibou recitovala básně a jako dospívající propadla kouzlu rockové hudby – dokonce nějaký čas zpívala v bigbeatové kapele.

A v pouhých patnácti letech si poprvé stoupla před objektiv fotoaparátu jako začínající modelka. Právě modeling ji osudově přivedl až k filmu. Šárka spolupracovala s vyhlášeným brněnským fotografem Josefem „Jeffem“ Kratochvílem.

Ten fotil mimo jiné Bolka Polívku a jeho ženu Chantal Poullain – a když se doslechl, že režisérka Věra Chytilová hledá pro svůj nový film představitelku mladé prostitutky, pomyslel si na pohlednou osmnáctiletou Šárku. Na Jeffovo doporučení dorazila Vojtková na konkurz, kde mezi čtyřicítkou dívek okouzlila samotnou Chytilovou natolik, že roli získala.

„Vybrali si mě hlavně pro kontrast mého dívčího vzezření a otevřenosti před kamerou,“ vzpomínala Šárka. Samotné natáčení probíhalo v létě 1992 převážně na jižní Moravě a Šárka na něj dodnes vzpomíná s úsměvem. Mezi ostřílenými herci působila nesměle – vždyť neměla žádné zkušenosti s filmem – ale kolegové ji přijali vlídně.

Režisérka Chytilová, obávaná pro svou přísnost, na ni nikdy nezvýšila hlas a atmosféra na place byla překvapivě přátelská. Po dni plném práce často následoval bujarý večírek v hospůdce.

Vojtková ráda vypráví, jak si například s herečkou Dagmar Veškrnovou (později Havlovou) po natáčení zašly zaplavat do místního bazénu – zatímco obletovaná filmová hvězda neměla ve vodě chvíli klid od fanoušků prosících o podpis, mladičká Šárka vedle ní tehdy ještě mohla nerušeně plavat v anonymním tichu. Netušila, jak brzy se role vymění.

Celé natáčení zabralo něco málo přes měsíc a Vojtková si za něj odnesla honorář padesáti tisíc korun – pohádkovou sumu pro osmnáctiletou studentku na počátku 90. let. Tehdy ani zdaleka netušila, jak vysokou daň za ni ve skutečnosti zaplatí.

Koncem roku 1992 vstoupilo Dědictví do kin a z neznámé Šárky Vojtkové se rázem stala hvězda první velikosti. Diváci si zamilovali prostomyslného milionáře Bohuše a jeho svéráznou „masérku“ Irenku – Šárčina tvář se objevila na titulních stranách časopisů, rozhovory s ní lákaly média. Jenže euforii z premiéry brzy vystřídal šok.

Popularita měla krutou odvrácenou tvář, kterou osmnáctiletá dívka vůbec nečekala. Psal se teprve začátek devadesátých let a tak odvážné erotické scény byly pro část veřejnosti stále novinkou. Mnozí diváci jako by nedokázali uvěřit, že osmnáctiletá Šárka „jen“ hraje – v jejich očích zkrátka byla a zůstala skutečnou Irenou Fojtíkovou.

Lidé ji začali poznávat na ulici, ale místo uznání často přicházelo opovržení. Někteří na ni bez ostychu pokřikovali nelichotivé repliky, jiní se na ni dívali skrz prsty. Netrvalo dlouho a městem se začaly šířit zlomyslné fámy: prý Šárka ani nebyla herečka, ale skutečná prostitutka, kterou filmaři náhodou objevili v brněnském erotickém podniku.

Absurdní lži, ale mnozí jim věřili – možná jim chtěli věřit. V očích části veřejnosti klesla Šárka Vojtková až na samotné dno. „Najednou jsem byla ta Irenka, nestydatá a drzá, která se lidem vryla do paměti. Každý si mě s ní spojoval, i když já taková nebyla. Spousta lidí si myslela, že hraju sama sebe, že mě opravdu vytáhli z nějakého podniku,“ vzpomínala Šárka hořce.

Každý takový zážitek byl jako rána bičem. Šárka, odmalička vedená ke slušnosti a morálce, najednou čelila veřejnému ponížení. Bála se vycházet z domu, všude viděla přimhouřené oči a slyšela posměšné šepoty. Zoufalství a znechucení z lidské krutosti nakonec přerostly v odpor k životu ve vlastní zemi.

V jedenadvaceti letech udělala zásadní rozhodnutí: utéct. Odjet někam daleko, kde jméno Irenka nebude nic znamenat.

V Itálii našla klid

Sbalila kufry a zmizela. Se svým tehdejším přítelem zamířila v polovině 90. let do Itálie, kde našla vytoužený klid. Usadili se v severoitalské Modeně a Šárka si tam zamilovala místní bezstarostný styl života. Nikdo ji nepoznával, nikdo v ní neviděl „Irenku“ – v cizí zemi mohla žít v naprosté anonymitě a pošramocená psychika se začala hojit.

Ve třpytivých ulicích vonících espressem a parfémem znovu pomalu nacházela samu sebe. Aby nezahálela, vrhla se do studia italštiny a brzy ovládla jazyk tak, že v něm mohla i podnikat. Milovala módu a vkus, který ji obklopoval, takže se přirozeně začala zajímat o oblast odívání, stylu a kosmetiky.

Všímala si, s jakou péčí o sebe italské ženy dbají – elegantní od hlavy k patě, vždy upravené. Představovala si, že až se jednou vrátí domů, pomůže podobné sebevědomí a šarm objevit i českým ženám.

Po několika letech v cizině se cítila silnější a odhodlaná vrátit se domů. Do Brna teď jezdila pravidelně za rodiči a přáteli a kolem roku 2000 uzrálo rozhodnutí zakotvit zde natrvalo. Splnila si sen – v roce 2001 si v rodném městě otevřela vlastní salón krásy.

Zpočátku nabízel kadeřnické a kosmetické služby, postupně však Šárka přizvala ke spolupráci také lékaře a rozšířila podnik o estetickou medicínu, plastickou chirurgii či dermatologii. Během pár let vybudovala moderní centrum a z někdejší herečky se stala úspěšná podnikatelka.

O několik let později ale přišla jiná životní role. V roce 2013 se Šárce narodila dcera Marie Julie a přednost dostala rodina. Poprvé po dlouhé době jí tehdy tekly slzy štěstí místo zklamání – s dcerkou v náručí našla smysl, jaký žádná filmová sláva dát nemohla. Se svým partnerem si koupila dům na okraji Brna a stáhla se do ústraní rodinných povinností.

Vášnivé známosti

Mnozí předpokládali, že úspěšná filmová premiéra odstartuje její hereckou kariéru. Opak byl pravdou. Šárka řekla rezolutní dost. Po Dědictví sice dostala spoustu dalších nabídek k natáčení, všechny ale až na jedinou odmítla.

Jak později sama uznala, reagovala tehdy možná příliš „hystericky“ a zkratkovitě – nedokázala se smířit s tím, že ji všichni vidí jen jako Irenku. S odstupem času si uvědomila, že mnoho slavných hereček se prosadilo i navzdory tomu, že na počátku kariéry odhalily před kamerou víc než talent. Ona sama však v panice herectví pověsila na hřebík a utekla.

Co by se stalo, kdyby tenkrát neutekla? Mohla se z ní stát uznávaná herečka, pro niž by Irenka byla jen jednou z mnoha rolí? Podobné otázky jí možná někdy prolétnou hlavou – odpověď už ale nikdy nezjistí.

Neodolala jen jediné výjimce – lukrativní nabídce, která přišla od produkce Playboye. Bylo to ironické rozhodnutí – tak urputně se bránila cejchu lehké děvy, a přesto se kvůli jedinému filmu znovu svlékla.

Možná potřebovala peníze na nový začátek; možná si chtěla dokázat, že o svém těle i osudu rozhoduje sama. Druhým a posledním filmem Šárky Vojtkové se tak stal lechtivý povídkový snímek Vášnivé známosti (v mezinárodní distribuci Lusty Liaisons) z roku 1994.

Před kamerou v něm znovu odhodila zábrany i šaty a objevila se v několika odvážných scénách jen tak, jak ji pánbůh stvořil. Nebyla zdaleka jediná – v kontroverzním erotickém filmu si zahrály i tehdejší známé herečky z Česka a Slovenska, například Sabina Laurinová nebo Zuzana Fialová. Šárka přesto dobře věděla, že tímhle směrem se její život ubírat nemá.

Další natáčení už nepřišlo. Když Bolek Polívka o dvacet let později připravoval pokračování Dědictví, roli Irenky sice krátce zvažovala, ale nakonec odmítla. Scénář ji prý zklamal a jak se ukázalo, udělala dobře – druhý díl u diváků propadl.

Zdroje:

https://zeny.iprima.cz/co-dnes-dela-a-jak-vypada-irenka-z-komedie-dedictvi-aneb-kurvahosigutntag-sarka-vojtkova-345234

https://www.svetzeny.cz/zabava/osobnosti/sarka-vojtkova-alias-irenka-z-dedictvi-jak-dnes-vypada-co-dela-nekdejsi-hvezda

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/37737/prostitutka-irenka-z-dedictvi-aneb-kurvahosigutntag-je-z-ni-milionarka.html

https://www.reflex.cz/clanek/fotogalerie/105409/skutecny-zivot-herecky-irenky-pred-slavou-po-kurvahosigutntag-utekla-plastiky-ji-zmenily-k-nepoznani.html

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/sarka-vojtkova-irenka-dedictvi-kurvahosigutntag-polivka-chytilova-film.A250812_101014_lidicky_sub

https://www.youtube.com/watch?v=PBHHVmqBR6U

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz