Článek
Když se dnes podívám z okna ložnice do té zimní šedi, vidím smutný obraz. Kdysi mohutný ořešák, který dominoval sousedově zahradě, tam trčí jako černý, suchý skelet. Zatímco ostatní stromy v okolí spí, tenhle už se na jaře neprobudí. Je mrtvý. Soused, pan Vlček, tam včera stál ve sněhu s nějakým pánem – asi firmou na rizikové kácení. Viděla jsem, jak Vlček ukazuje na kmen a bezmocně rozhazuje rukama. Měla bych cítit radost. Příští léto konečně budu mít slunce. Konečně nebudu lovit tuny bordelu z vody. Místo toho se mi svírá žaludek a bojím se vyjít na zahradu, aby na mně nepoznal pravdu. To já jsem ten strom zabila.
Sen o modré laguně
Všechno to začalo před pěti lety, kdy jsme si s manželem splnili sen a pořídili si zapuštěný bazén. Žádný nafukovací kruh, ale pořádný bazén se zastřešením a tepelným čerpadlem. Stálo nás to úspory za deset let. Těšila jsem se na důchod. Představovala jsem si, jak si ráno zaplavu a odpoledne si lehnu na lehátko.
Jenže jsem nepočítala s „panem Ořešákem“. Sousedův strom stojí těsně u plotu. Je obrovský. Jeho větve sahaly dobré čtyři metry nad náš pozemek. První rok to bylo jen o stínu. Voda se prostě neohřála. Od dvou odpoledne, kdy je slunce nejlepší, padl na celý bazén stín. „To je přece příroda, paní Novotná,“ krčil rameny pan Vlček, když jsem si postěžovala. „Strom tu byl dřív než váš bazén.“
Peklo jménem skimmer
Druhý a třetí rok to bylo horší. Ořech začal plodit a padat. Kdo neměl bazén pod ořešákem, nepochopí. To není jen listí. To jsou jehnědy na jaře, které ucpou filtraci za hodinu. Pak lepkavá míza, která dělá na hladině mastná oka. Pak zelené slupky, které když spadnou na dno a vy je nevylovíte hned, udělají na fólii černý flek, který nejde dolů. A nakonec listí. Tuny listí.
Loni v létě jsem nedělala nic jiného, než že jsem běhala se síťkou. Přišla vnoučata. „Babi, ta voda je špinavá,“ řekl malý Kubík a štítil se vlézt dovnitř. Měla jsem chuť brečet. Investice za půl milionu a je nám k ničemu.
„Jste hysterická ženská“
Zkoušela jsem to po dobrém. „Pane Vlčku, prosím vás, nemohl byste ty větve, co jdou k nám, ořezat?“ prosila jsem ho. „Vyloučeno,“ řekl stroze. „Ořech se nesmí stříhat, vykrvácel by. A kácet ho nebudu. Že vy máte bazén na špatném místě, je váš problém.“
Pohár přetekl loni v květnu. Byla bouřka. Ráno jsem přišla k bazénu a chtělo se mi zvracet. Byl plný hnědého kalu, větví a jehněd. Skimmer byl ucpaný, čerpadlo jelo naprázdno a začalo smrdět – málem se spálilo. Zazvonila jsem na Vlčka. „Podívejte se na to! Málem jsme vyhořeli!“ křičela jsem. Zasmál se mi. „Jste hysterická, paní. Kupte si plachtu.“
Noční akce s vrtačkou
Tu noc jsem nemohla spát. Vztek mnou cloumal tak, že jsem se třásla. On se mi směje. Jemu je to jedno.Kolem druhé ráno jsem vstala. Šla jsem do garáže. Našla jsem aku vrtačku s dlouhým vrtákem do dřeva. Ve skříni s chemií jsem vzala lahev s koncentrovaným herbicidem na totální likvidaci plevele a kilo soli.
Byla tma, nesvítil měsíc. Přeskočila jsem nízký plot v zadní části zahrady. Srdce mi bušilo až v krku. Připadala jsem si jako zločinec. Doplížila jsem se ke kmeni. Z naší strany, aby to nebylo vidět z jeho oken. Navrtala jsem do kořenového náběhu a spodní části kmene asi šest hlubokých děr. Do děr jsem nalila neředěný jed. Pak jsem tam nacpala sůl. A nakonec jsem dírky zamázla blátem a přihrnula je hlínou a trávou. Celé to trvalo deset minut.
Zima odhalila pravdu
První týdny po mé „akci“ se nic nedělo. Ale s příchodem léta to začalo. Listy na naší straně začaly žloutnout, pak hnědnout. V srpnu už byla polovina koruny suchá, zatímco ostatní stromy se zelenaly. Ořech shodil listí už v září, o měsíc dřív než obvykle. „To je divné,“ slyšela jsem tehdy Vlčka přes plot. „Asi nějaká plíseň. Nebo sucho?“ Zaléval ho, ale bylo to marné. Jed a sůl udělaly své.
Teď, uprostřed zimy, je jasné, že je konec. Strom je mrtvý a nebezpečný. Vlček si pozval odborníka na kácení, protože se bojí, aby se suchá větev neulomila pod tíhou sněhu. Bojím se, co ten odborník řekne. Pozná dendrolog otravu, až do toho řízne motorovou pilou? Uvidí ty navrtané kanálky, až odstraní hlínu u kořenů? Pokud na to přijdou, je to trestný čin. Poškozování cizí věci. Škoda na vzrostlém stromě může být desítky tisíc. Ostudu v ulici ani nepočítám.
Těším se na léto? Ano, voda bude čistá a teplá. Ale cena za to byla vysoká. Pokaždé, když vidím souseda, jak smutně chodí kolem toho pahýlu, cítím se jako vrah.
