Článek
Olšanské hřbitovy, Praha. V tichém zeleném zákoutí pod starými stromy stojí zapomenutý náhrobní kámen, do něhož jsou vytesány dvě drobné dětské postavy. Na první pohled se zdá, že dívky klidně leží vedle sebe, snad jako by spaly.
Když ale očima sjedeme od zubem času setřených obličejíků přes jejich drobná těla, zarazíme se – postavičky nemají vytesané nohy. Nejde o poškození či erozi. Sochař záměrně dvěma děvčátkům dolní končetiny neudělal. Tento podivný detail z náhrobku vyzařuje cosi znepokojivého a bolestného.
Návštěvníka okamžitě napadne, že za tím musí být tragický příběh. A nemýlí se: náhrobek dvou holčiček bez nohou ukrývá více než dvě století starou legendu o sestrách Klenkových, která dodnes dojímá a budí silné emoce.
Tragédie na Žižkově
V září roku 1806 byl Žižkov ještě klidnou venkovskou čtvrtí s minimálním provozem. Sestry Františka a Antonie Klenkovy si tehdy hrály na prašné cestě před svým domem, zatímco jejich matka byla uvnitř. Nikdo v tu chvíli nečekal, že by dětem na opuštěné cestě mohlo hrozit nějaké nebezpečí.
Klid ale přerušil příjezd těžkého formanského vozu taženého koňmi. Dívky si ho všimly na poslední chvíli, zpanikařily a vběhly přímo do cesty povozu. Vozka už nedokázal rozjetý vůz včas zastavit a těžká kola obě sestry přejela.
Zranění byla fatální, oběma dívkám vůz rozdrtil nohy a jedna z nich o končetinu úplně přišla. Kvůli masivnímu krvácení obě sestry během několika minut na místě zemřely. Matka, kterou přivolal křik sousedů, už našla své dcery bez života, což pro rodinu Klenkových znamenalo okamžitý konec veškerého dosavadního štěstí.
Tragédie dvou dívek zasáhla každého v okolí. Byla to nehoda, jaké se stávají zřídka – v té době nebyly žižkovské cesty ještě dlážděné a formanský povoz tudy projel jen párkrát za den. O to nepochopitelnější a krutější osud rodinu potkal. Zdrcení rodiče se rozhodli, že památku svých dcer uchovají navždy.
Zanedlouho po nešťastné události nechali zhotovit mimořádný náhrobek, jaký neměl obdoby. Dvě malé sestry byly vyobrazeny právě tak, jak společně zemřely – ležící bok po boku, navždy spolu. Sochař vytesal jejich drobné postavy do kamene a úmyslně je zpodobnil bez dolních částí nohou, jako tragickou připomínku smrtonosného zranění, které jim vzalo život.
Náhrobek byl umístěn na tehdejším žižkovském hřbitově u kostela sv. Rocha. Dívky byly údajně společně pochovány do jednoho hrobu – vždyť byly nerozlučné zaživa, tak zůstaly pospolu i po smrti. Vypráví se, že nešťastná matka trávila na jejich hrobě dlouhé hodiny, oči pro pláč, a modlila se, aby její holčičky nalezly v nebi klid.
Náhrobek dvou dětských sošek se stal dojemným pietním místem, kam lidé začali nosit květiny, věnečky a dětské hračky. Už v první polovině 19. století se příběh tragické smrti dvou sester rozšířil po Praze a hrob se stal poměrně známým cílem návštěvníků. Místní o něm začali mluvit jako o hrobě sester Klenkových.
Legenda nakonec sehrála roli i v osudu samotného náhrobku. Olšanský hřbitov I. u sv. Rocha, kde byly dívky pohřbeny, byl roku 1860 zrušen. Pozemek uprostřed rostoucího města ustoupil parkovým úpravám a nový hřbitov se rozšířil jinam. Při rušení hřbitova bohužel zanikly stovky starých hrobů, mnohdy i velmi významných osobností.
Jeden náhrobek se však zachránil – právě ten se dvěma holčičkami, které lidé tolik oplakávali. Díky proslulosti a oblíbenosti tohoto hrobu se odpovědní činitelé rozhodli jej přemístit na nové Olšanské hřbitovy, aby legenda mohla žít dál. Náhrobek byl tedy roku 1860 opatrně vyzdvižen a přenesen na své současné místo, do II. části Olšanských hřbitovů, 9. oddělení.
Těla děvčátek však údajně přenesena nebyla – jejich ostatky zůstaly s největší pravděpodobností v půdě původního hřbitova u sv. Rocha. Památkáři dlouhodobě evidují, že jde o jeden z nejstarších dochovaných náhrobků na Olšanech vůbec. Pro svou jedinečnost a legendu byl hrob dokonce prohlášen za významný hrob, který je hodný ochrany.
V rámci projektu „Adopce významných hrobů“ si jej převzala do péče městská část Praha 3 a od roku 2018 financuje jeho údržbu. U hrobu je umístěna malá tabulka oznamující tuto adopci, aby návštěvníci věděli, že je o místo postaráno.
Pravda vytesaná ve zdi
Tak jako u mnoha starých pověstí, i zde se legenda časem promíchala s realitou a vzniklo několik záhad. Jednou z nich je identita dívek a jejich jména. Náhrobek samotný totiž nenese žádný čitelný nápis – pouze reliéf dvou postav. Kde se tedy vzala ta jistota, že se jmenovaly právě Františka a Antonie Klenkovy?
Tady přichází ke slovu malá kamenná deska, zazděná ve vnější straně hřbitovní zdi poblíž kostela sv. Rocha. Kousek od místa, kde původně stával hrob, si lze dodnes na staré náhrobní desce přečíst úvodní český nápis: „Zde dvě sestry spolu spíme, Klenkovy jsme zrozeny… když to přečteš, tak se za nás pomodli“.
Právě tento verš o dvou sestrách Klenkových, odpočívajících pospolu, vedl lidi k domněnce, že patří k hrobu oněch děvčátek. Po generace se mělo za to, že náhrobek beznohých holčiček a deska ve zdi spolu souvisejí – že patří stejným sestrám.
Jenže skutečnost je nejspíš jiná. Pokud si na zašlé desce všimneme dalších řádků, při pečlivém luštění odhalíme téměř nečitelný text se jmény dvou žen: „Zde v Pánu odpočívá panna Antonia Klenková … 6. března 1805… též zde odpočívá paní Františka de Pauli Ziskowa … zesnula 8. ledna 1806“. Podle textu šlo o sestry – Antonii Klenkovou (28 let) a Františku provdanou Ziskovou (26 let) – které zemřely necelý rok po sobě v letech 1805–1806.
Tato Františka a Antonie Klenkovy tedy skutečně existovaly, ale byly to dospělé ženy, nikoli malé holčičky. Zřejmě šlo o dvě sestry z rodiny Klenků, přičemž mladší Františka se provdala do rodiny Zisků a přijala jejich jméno. O jejich osudu mnoho nevíme – pravděpodobně zemřely přirozenou smrtí, možná na nemoc, v rozmezí necelého roku. Nápisová deska ve zdi je velmi pravděpodobně jejich epitafem, z něhož se dochoval i onen verš o dvou sestrách spících pospolu v Pánu.
Z toho plyne překvapivé zjištění: náhrobek dvou holčiček s tragickým osudem k této desce vůbec nepatří. Jména Františka a Antonie Klenkovy byla na dětská úmrtí v Žižkově roku 1806 nesprávně přenesena omylem, zřejmě lidovou tradicí. Lidé si kdysi spojili, co viděli – vedle sebe položené dvě dětské sochy bez nohou – s tím, co četli opodál na desce o dvou sestrách Klenkových.
A tak vznikla legenda s konkrétními jmény. Skutečná jména tragicky zemřelých holčiček neznáme a je velmi pravděpodobné, že se je už nikdy nedozvíme.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sestry_Klenkovy
https://www.metro.cz/praha/temna-zakouti-vuz-jim-rozdrtil-nohy-a-klid-nemaji-divky-ani-po-smrti.A201015_141228_metro-praha_hyr
https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/658736/legenda-o-sestrach-klenkovych-komu-nahrobek-na-olsanech-patri-se-uz-asi-nikdo-nedozvi.html
https://www.rozhlas.cz/co-zustava-po-nehode-a-tragedii-frantiska-a-antonie-klenkovy-8014791
https://www.ctidoma.cz/clanek/historie/tajemna-energie-toho-mista-rusi-vsechno-kolem-popisuje-zena-pocity-u-nahrobku-malych-deti-na-olsanech-78354
https://www.facebook.com/prazskepribehy/posts/974869721307050/
