Článek
Tycho Brahe, vlastním jménem Tyge Ottesen Brahe, se narodil 14. prosince 1546 ve Skåne, které tehdy patřilo Dánsku. Pocházel z mocné šlechtické rodiny a čekala ho spíš kariéra ve státní správě než život strávený nad hvězdnými mapami.
Astronomie ho uchvátila už jako studenta. Když v roce 1560 sledoval předpovězené zatmění Slunce, ohromilo ho, že lidé dokážou nebeský úkaz vypočítat dopředu. Právě tehdy se rozhodl, že se bude hvězdám věnovat vážně.
V roce 1566 studoval v Rostocku, kde se dostal do sporu s dánským šlechticem Manderupem Parsbjergem. Podle tradice se přeli o to, kdo z nich je lepší matematik. Spor vyústil v noční souboj meči po hostině. Brahe při něm přišel o část nosu.
Po zbytek života nosil kovovou protézu, kterou podle dobových zpráv připevňoval pastou nebo lepidlem. Dlouho se myslelo, že byla ze zlata a stříbra. Analýza ostatků po exhumaci v roce 2010 ale ukázala stopy mědi a zinku, takže protéza byla s největší pravděpodobností z mosazi.
Hvězda, která neměla existovat
Klíčový okamžik jeho kariéry přišel v roce 1572. Brahe si všiml nové, mimořádně jasné hvězdy v souhvězdí Kasiopeji. Byla tak výrazná, že ji lidé pozorovali i ve dne, a Brahe nejprve pochyboval o vlastním zraku.
Ve skutečnosti šlo o supernovu, dnes známou jako Tychonova hvězda. Její objev otřásl aristotelským obrazem dokonalé a neměnné oblohy. Pokud se na nebi mohla objevit nová hvězda, pak nebeské sféry rozhodně nebyly věčné a neměnné.
Brahe začal systematicky budovat lepší měřicí přístroje a opakovat pozorování v rozsahu, jaký před ním nikdo neprováděl. Jeho přesnost se pohybovala řádově kolem jedné úhlové minuty, což byl před dalekohledy mimořádný výkon.
Dánský král Frederik II. Braheho podporoval. V roce 1576 mu poskytl ostrov Hven, dnešní Ven v Öresundu, spolu s penězi a příjmy potřebnými pro stavbu observatoře.
Vznikl Uraniborg, doslova Hrad Uránie, pojmenovaný po řecké múze astronomie. Nebyla to jen observatoř. Komplex zahrnoval obytné prostory, knihovnu, dílny, zahrady, laboratoře pro alchymistické pokusy, tiskárnu i přesné astronomické přístroje.
Brahe později zjistil, že věže Uraniborgu nejsou pro nejpřesnější měření ideální. Vítr, chvění budovy i běžný pohyb lidí mohly citlivé přístroje rušit. Proto nechal nedaleko vybudovat Stjerneborg, částečně podzemní observatoř, kde byly přístroje stabilnější a lépe chráněné.
Na Hvenu pracoval až do roku 1597, nikoli jen do roku 1591. Právě tam vznikla velká část jeho astronomických tabulek, které později změnily dějiny vědy.
Brahe se přitom nevěnoval jen astronomii v dnešním významu slova. Zajímal se také o alchymii, léčitelství a astrologii. V přednášce z roku 1574 astrologii obhajoval jako obor, který může odhalovat vztahy mezi nebem, zemí a lidským tělem.
Jeho dvě latinská hesla, „Despiciendo suspicio“ a „Suspiciendo despicio“, vyjadřovala přesvědčení, že při pohledu dolů lze lépe chápat nebe a při pohledu vzhůru pozemský svět.
Opilý los a přísný pán ostrova
Kolem Uraniborgu se odehrával živý společenský život. Brahe pořádal hostiny, přijímal šlechtice i zahraniční návštěvy a proslul jako člověk s velkolepým, místy okázalým životním stylem.
Jedna z nejznámějších historek mluví o ochočeném losovi. Zvíře mělo chodit po sídle a účastnit se hostin. Podle později tradované anekdoty si oblíbilo pivo, při jedné hostině se opilo, spadlo ze schodů a na následky pádu zemřelo.
Je to působivý příběh, ale je dobré jej číst jako dobovou anekdotu, ne jako detail doložený moderním vyšetřováním. Podobných historek se kolem Braheho života nahromadilo mnoho.
Jisté je, že Brahe nebyl snadný pán. Měl na Hvenu značnou pravomoc a místní obyvatelé si opakovaně stěžovali na povinnosti, které jim ukládal. Jeho vztah s královským dvorem se postupně zhoršoval. Po smrti Frederika II. přišel o podporu, ostrov opustil a nakonec našel nové zázemí v Praze u císaře Rudolfa II.
Součástí Brahova dvora byl muž jménem Jeppe, v dobových textech označovaný jako trpaslík a šašek. Pierre Gassendi, autor významného Braheho životopisu, později zaznamenal, že Jeppe sedával u Brahových nohou pod jídelním stolem a dostával od něj sousta jídla.
O jeho původu, věku i skutečném životě víme jen velmi málo. Pozdější literatura z něj udělala téměř legendární postavu. Spisovatelka Katherine Marshová se jeho osudem inspirovala v románu Jepp, Who Defied the Stars.
Věštby, které měly vycházet
Příběhy o Jeppeho údajném jasnovidectví se dochovaly prostřednictvím dopisů dánského lékaře a historika Oleho Worma, z nichž později čerpal Gassendi. Nejde tedy o přímé zápisy samotného Tychona Braheho a nelze je ani ověřit jako historický fakt.
Jednou měl Jeppe během hostiny náhle zvolat:
„Podívejte se, jak se vaši lidé koupou v moři.“
Brahe prý vyslal člověka, aby se rozhlédl po pobřeží. Ten se údajně vrátil se zprávou, že loď s dvěma Brahovými lidmi ztroskotala a muži stojí promáčení u vody. Příběh se traduje jako důkaz Jeppeho schopností, ale může jít stejně dobře o později přikrášlenou anekdotu.
Jeppe měl také sloužit jako neformální hlídka. Když byl Brahe pryč a jeho žáci polevili v práci, měl je varovat výkřikem „Junker paa Landet“, tedy přibližně „Pán je na cestě“ nebo „Pán je na ostrově“.
Dnešnímu čtenáři se může zdát zvláštní, že muž posedlý přesným měřením hvězd mohl zároveň věřit astrologii či věštbám. V šestnáctém století však mezi astronomií, astrologií a alchymií nevedly ostré hranice, jaké známe dnes.
Astronomie poskytovala výpočty poloh planet a hvězd. Astrologie se z těchto výpočtů snažila vyvozovat význam pro lidský život a politiku. Alchymie zase kombinovala práci s látkami, medicínu, filozofii a náboženské představy. Tycho Brahe v tom neviděl rozpor.
Ani Kepler a Newton nebyli od těchto představ úplně odděleni. Kepler sestavoval horoskopy a Newton se intenzivně zabýval alchymií. Moderní hranice mezi vědou a okultními výklady vznikala pomalu, v průběhu dalších staletí.
Smrt obestřená tajemstvím
Brahe patřil k nejpřesnějším astronomům období před dalekohledem. Pozoroval hvězdy, komety i planety prostým okem, ale s pomocí mimořádně velkých a pečlivě zkonstruovaných úhloměrných přístrojů.
Od roku 1600 s ním v Praze pracoval Johannes Kepler. Jejich spolupráce nebyla jednoduchá. Brahe si svá data pečlivě hlídal a Kepler po nich toužil, protože věděl, že právě přesná pozorování Marsu mohou rozhodnout spor o uspořádání vesmíru.
Po Brahově smrti získal Kepler k jeho materiálům širší přístup. Na základě Brahových měření pak formuloval tři zákony pohybu planet. Ty později využil Isaac Newton, když vysvětlil pohyb těles gravitačním zákonem.
Brahe sám vytvořil vlastní kosmologický model, známý jako tychonský systém. Země v něm zůstávala nehybným středem. Kolem Země obíhalo Slunce a Měsíc, zatímco ostatní planety obíhaly kolem Slunce. Model se snažil zachovat přednosti Koperníkova systému, ale zároveň vyhovět tehdejším fyzikálním a náboženským představám.
Na Brahovu počest nese jméno také výrazný měsíční kráter Tycho, viditelný dalekohledem díky nápadné soustavě světlých paprsků.
Tycho Brahe zemřel 24. října 1601 v Praze, jedenáct dní po náhlém onemocnění. Tradovaná historka říká, že si během hostiny netroufl odejít na toaletu dřív než hostitel a příliš dlouho zadržoval moč.
Příběh o „prasklém měchýři“ je však nejspíš legenda. Lékařsky nedává jednoduché vysvětlení jeho jedenáctidenního utrpení příliš smysl. Pravděpodobnější je těžké onemocnění močových cest, ledvin nebo prostaty, případně infekce, kterou tehdejší medicína nedokázala léčit.
V moderní době se objevila také teorie, že byl otráven rtutí. Někteří autoři podezírali dokonce Keplera, protože po Brahově smrti získal přístup k jeho astronomickým záznamům.
Po exhumaci v roce 2010 analyzoval dánsko-český tým Brahovy vlasy, kosti a zuby. Zjistil, že koncentrace rtuti v posledních týdnech jeho života nebyly dostatečně vysoké, aby otravu vysvětlily. Otrava rtutí tak byla jako příčina smrti vyloučena.
Zdroje:
https://nbi.ku.dk/english/www/tycho/brahe/the_life/
https://tekstnet.dk/en/authors/tycho-brahe/_biography/
https://www.britannica.com/biography/Tycho-Brahe-Danish-astronomer
https://en.wikisource.org/wiki/Page:Tycho_brahe.djvu/152
https://portal.findresearcher.sdu.dk/en/publications/was-he-murdered-or-was-he-notpart-i-analyses-of-mercury-in-the-re/
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1475-4754.2012.00729.x
