Článek
Vojenská hlídka na toskánské silnici zvedá ruku a dává pokyn k zastavení. Zpoza zatáčky se vynoří osamělý cyklista v propoceném vlněném dresu. Strážní ho poznávají: hranatá čelist, výrazný nos, nohy jako z oceli. Gino Bartali.
Miláček národa, vítěz Tour de France a pýcha italského sportu. Když se někdo z hlídky chystá prohlédnout jeho závodní stroj, šampion protestuje. Na kole prý nesmějí nic měnit ani s ničím hýbat – jednotlivé části jsou přesně seřízené podle jeho potřeb. Krytí funguje.
Slavného cyklistu nechají pokračovat. Kdyby tehdy rozebrali rám jeho kola, mohli uvnitř najít fotografie, falešné průkazy a další tajné dokumenty určené židovským uprchlíkům. A národní hrdina by riskoval zatčení i vlastní život.
Správný chlap
Gino Bartali nebyl žádný arogantní sportovec, který by dělal hysterické scény kvůli škrábanci na laku. Narodil se v roce 1914 v Ponte a Ema nedaleko Florencie do chudé rodiny nádeníka. Aby se vůbec dostal do školy ve Florencii, potřeboval dopravní prostředek. Když mu bylo jedenáct let, z vlastních úspor a s pomocí otce a sester získal své první kolo. Právě na něm začal při cestách přes toskánské kopce objevovat mimořádný talent.
Měl brutální fyzický fond. V kopcích příliš nekalkuloval – prostě se zvedl ze sedla a drtil pedály tak dlouho, dokud soupeři nestačili. V roce 1936 poprvé vyhrál Giro d'Italia. Ve stejném roce ho však zasáhla osobní tragédie: jeho milovaný mladší bratr Giulio, rovněž nadějný závodník, byl během závodu sražen automobilem jedoucím proti směru a po dvou dnech zemřel.
Gino chtěl se závoděním praštit. Vrátil se i díky rodině a víře – byl to hluboce věřící katolík, který se modlil před závody a své úspěchy spojoval s vírou. V roce 1938 dobyl absolutní vrchol: vyhrál Tour de France.
V Římě seděl u moci Benito Mussolini a fašistický režim právě zaváděl rasové zákony inspirované nacistickým Německem. Propaganda doufala, že triumf italského jezdce ve Francii poslouží jako demonstrace síly fašismu a „italské rasy“.
Bartali ale žádné sympatie k režimu neměl. Podle tehdejšího zvyku měl vítězství věnovat Mussolinimu. Neudělal to.
Po návratu do Itálie se proto nedočkal oficiálních poct, jaké by jinak vítěz Tour takového formátu mohl očekávat. Fašisté nebyli nadšení, ale Bartali byl už příliš populární. Netušili, že skutečný souboj o charakter teprve začíná.
Perfektní krytí
V září 1943 se Itálie zhroutila. Mussolini byl už v červenci sesazen, nová vláda uzavřela příměří se Spojenci a sever a střed země bleskově obsadila německá armáda. Vznikla loutková fašistická Italská sociální republika a po italských městech začaly řádit německé bezpečnostní složky i znovu aktivizovaní fašisté.
Italští Židé byli rasově pronásledováni už od roku 1938. Po německé okupaci se však situace dramaticky zhoršila: začalo zatýkání a deportace do vyhlazovacích táborů.
Ve Florencii fungovala tajná záchranná síť spojená s tamním arcibiskupem, kardinálem Eliou Dallou Costou, rabínem Nathanem Cassutem a židovskou pomocnou organizací DELASEM. Síť spolupracovala také s duchovními v Assisi.
Potřebovali kurýry. Kardinál si nechal zavolat Bartaliho. Byla to role ušitá na míru. Když jel běžný člověk v okupované Itálii stovky kilometrů na kole mezi městy, mohl být okamžitě podezřelý.
Když ale po silnici projížděl Gino Bartali v závodním oblečení, měl perfektní výmluvu. Trénoval. Bartali vzal roli kurýra se vší vážností. Mezi Florencií, Assisi a dalšími městy převážel fotografie, padělané průkazy a další materiály potřebné pro výrobu falešných identit.
Dokumenty ukrýval v dutých částech rámu svého závodního bicyklu. Najezdil možná tisíce kilometrů. Projížděl německými i fašistickými kontrolními body a riskoval zatčení. Když chtěli strážní prohledat jeho kolo, žádal je, aby na něj nesahali, protože jednotlivé části jsou přesně nastavené podle jeho závodního stylu.
Jeho sláva fungovala jako mimořádně účinné krytí. Bartaliho činnost byla součástí širší sítě, která pomohla zachránit stovky Židů před zatčením a deportací.
Skrýš ve Florencii
Bartaliho odboj však nebyl jen špionážní záležitostí na kole. Sázky byly mnohem vyšší a šlo přímo o jeho soukromí. Ve Florencii se ukrývala židovská rodina Goldenbergových. Bartali je znal už před válkou.
Po německé okupaci se Giorgio Goldenberg, jeho manželka a syn Shlomo ukrývali v nemovitosti ve Florencii, která patřila Bartalimu a kterou obýval jeho příbuzný a přítel rodiny Armando Sizzi. Podle pozdější výpovědi rodiny jim Bartali po celou dobu pomáhal a podporoval je.
Goldenbergovi zde vydrželi až do osvobození Florencie. Kdyby fašisté rodinu objevili a spojili ji s Bartalim, mohl za svou pomoc zaplatit životem. A smyčka se skutečně stahovala.
V červenci 1944 byl Bartali předveden k výslechu do nechvalně proslulé Villa Triste ve Florencii. Nebylo to obyčejné policejní ředitelství.
Vila sloužila jako místo, kde fašistické bezpečnostní složky věznily a mučily odpůrce režimu. Bartali se tak ocitl nebezpečně blízko odhalení. Pomohla mu neuvěřitelná náhoda.
Jedním z mužů, kteří ho vyslýchali, byl jeho někdejší velitel z armády. Ten ostatní přesvědčil, že Bartali není zapojen do činnosti, z níž ho podezírali. Pustili ho. Ještě o několik týdnů později, 11. srpna 1944, byla Florencie osvobozena.
Krásná poválečná legenda
Válka skončila a Gino Bartali udělal to, co uměl nejlépe: sedl znovu na kolo. O svých válečných misích téměř nemluvil. Ani vlastní rodině nevyprávěl všechny podrobnosti. Syn Andrea znal jen některé střípky a mnohem větší část příběhu začala vycházet najevo až po Bartaliho smrti.
Jeho postoj později shrnovala věta, kterou měl zmínit před svou rodinou:
„Některé medaile se nenosí na kabátě, ale na duši.“
Jeho sportovní kariéra měla přitom ještě jeden monumentální akt. V červenci 1948 – přesně deset let po svém prvním triumfu – stál čtyřiatřicetiletý veterán znovu na startu Tour de France. Řada komentátorů ho považovala za jezdce za zenitem.
V Itálii mezitím panovala třaskavá atmosféra. Dne 14. července byl v Římě před budovou parlamentu postřelen generální tajemník komunistické strany Palmiro Togliatti. Útočník Antonio Pallante ho několika ranami těžce zranil.
Země se ocitla na hraně obrovských nepokojů. Vypukla generální stávka, v průmyslových městech se stavěly barikády a docházelo ke střetům. Ve Francii měl peloton právě den volna v Cannes.
A právě tehdy se podle Bartaliho vlastních pozdějších vzpomínek ozval telefon. Volal italský premiér Alcide De Gasperi. Podle tradičního vyprávění Bartalimu vysvětlil vážnost situace a zeptal se, jestli by pro uklidnění země dokázal udělat něco mimořádného.
Bartali mu měl odpovědět, že slíbit vítězství celé Tour nemůže. Ale že se pokusí vyhrát následující etapu.
Historici přitom upozorňují, že kolem přesného obsahu telefonátu už vznikla řada legend a není jisté, zda takto skutečně proběhl. Jedno je ale jisté. Druhý den v Alpách předvedl heroický útok.
V etapě z Cannes do Briançonu přes Col d'Izoard porazil vedoucího Francouze Louisona Bobeta téměř o dvacet minut a dramaticky stáhl více než dvacetiminutovou ztrátu v celkovém pořadí.
Následující den vyhrál znovu a převzal žlutý trikot. Po dni volna triumfoval ještě potřetí v řadě v etapě do Lausanne. O několik dní později vjel do Paříže jako vítěz Tour de France.
V Itálii se mezitím situace začala uklidňovat. Miliony lidí sledovaly jeho výkon v novinách a u rozhlasových přijímačů a Bartaliho vítězství se stalo obrovskou společnou událostí pro zemi rozdělenou politikou.
Vznikla tak jedna z největších legend moderních italských dějin: Gino Bartali svým kolem zachránil Itálii před krvavou občanskou válkou.
Byla to nádherná, filmová historka. Jenže skutečnost byla jako vždycky střízlivější. Togliatti atentát přežil a z nemocničního lůžka sám vyzýval své příznivce ke klidu.
Na uklidnění situace působila řada politických a společenských faktorů. Bartaliho vítězství bezpochyby pomohlo změnit náladu země a nabídlo Italům obrovský společný důvod k radosti. Tvrdit ale, že samo o sobě zabránilo občanské válce, by bylo přehnané.
Zdroje:
https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/gino-bartali
https://www.theguardian.com/world/2014/jul/17/italy-remembers-gino-bartali-cycling-hero-save-jews-nazis
https://www.theguardian.com/books/2011/may/20/pedalare-italian-cycling-foot-review
https://www.theguardian.com/news/2000/may/09/guardianobituaries4
https://www.timesofisrael.com/israeli-cycle-team-to-retrace-path-of-italian-champion-who-saved-jews/
https://www.giroditalia.it/news/buon-compleanno-ginettaccio/
https://archivio.giroditalia.it/eng/editions/1933-1947/
https://wwv.yadvashem.org/yv/es/exhibitions/righteous-sportsmen/bartali.asp
https://www.aish.com/jw/s/Gino-Bartali-The-Cyclist-Who-Saved-Jews.html
