Hlavní obsah
Lidé a společnost

Ve 13 lhala, aby mohla pracovat. Ve Flashdance za Jennifer Beals tančila gymnastka i muž v paruce

Foto: By Towpilot - Own work, CC BY-SA 3.0, edit, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1213231

Jennifer Beals se díky filmu Flashdance z roku 1983 přes noc proměnila v hvězdu osmdesátých let. Její potrhaný svetr s odhaleným ramenem kopírovaly miliony žen. Jenže většinu nejslavnějších tanečních záběrů Alex Owensové neodtančila ona.

Článek

Jennifer Beals se narodila 19. prosince 1963 v Chicagu. Její otec Alfred Beals, Afroameričan, vlastnil obchody s potravinami. Matka Jeanne, Američanka irského původu, učila na základní škole. Jennifer vyrůstala se dvěma bratry, Bobbym a Gregorym, na jižní straně města.

Když jí bylo devět let, otec zemřel. Později mluvila i o tom, jak její smíšený původ ovlivnil pohled na sebe samu. „Vždycky jsem žila trochu vně,“ popsala svůj pocit, že ve společnosti bývala tou druhou, odlišnou.

První práci získala už ve třinácti. Nastoupila do obchodu se zmrzlinou, přičemž majiteli zatajila skutečný věk. Díky výšce ho přesvědčila, že je jí šestnáct. V dospívání zároveň chodila na chicagskou Francis W. Parker School a začala se zajímat o divadlo.

K herectví ji přivedla mimo jiné školní inscenace Šumaře na střeše. Nebyl to plán na slávu ani cestu do Hollywoodu. Spíš objev, že se na jevišti dá prožít něco, co v běžném životě člověk hledá jen těžko.

Yale místo Hollywoodu

V roce 1980 se objevila v malé roli ve filmu My Bodyguard. Větší část pozornosti ale dál soustředila na studium. Přihlásila se na Yaleovu univerzitu, kde studovala americkou literaturu.

Právě v době, kdy se chystala do prvního ročníku, přišla nabídka, která všechno obrátila. Režisér Adrian Lyne hledal představitelku Alex Owensové pro film o mladé svářečce, která po nocích tančí a sní o profesionální kariéře.

Lyne později vzpomínal, že Beals na konkurz dorazila po nepříjemné cestě, bez zavazadel a vyčerpaná. Přesto ho okamžitě zaujala. Po setkání prý spěchal za producenty Jerrym BruckheimeremDonem Simpsonem: „Musíte tu dívku vidět. Je skvělá.“ Jennifer Beals tehdy ještě netušila, že se za několik měsíců stane tváří celé jedné dekády.

Flashdance měl premiéru 15. dubna 1983. Alex Owensová v něm pracuje přes den v pittsburských ocelárnách a večer vystupuje v klubu. Touží dostat se na taneční konzervatoř, ale strach z neúspěchu jí brání udělat rozhodující krok.

Film nebyl při vzniku považován za jistý hit. Stál přibližně 7 milionů dolarů, v amerických kinech však nakonec utržil kolem 90 milionů a celosvětově přes 200 milionů dolarů. Stal se třetím nejvýdělečnějším americkým filmem roku 1983.

Jeho síla nebyla jen v příběhu. Velkou roli hrála hudba Giorgia Morodera, obraz plný kouře, vody a neonu i písně ManiacFlashdance… What a Feeling. Titulní skladba Irene Cary získala Oscara a soundtrack se stal jedním z hudebních symbolů osmdesátých let.

Beals získala za roli několik cen a nominaci na Zlatý glóbus. Lidé nevnímali jen taneční výkony. Věřili jí nervozitu, vztek, odhodlání i radost dívky, která se odmítá vzdát vlastního snu.

Tanečnice bez jména

A právě tady začíná druhý příběh filmu. Nejpropracovanější taneční pohyby Alex Owensové prováděla ve velké míře Marine Jahan, francouzská profesionální tanečnice. Kamera a střih spojovaly její tělo s detaily obličeje Jennifer Beals. Divák měl mít pocit, že sleduje jednu ženu. Ve skutečnosti vznikala Alex z práce několika performerů.

Marine Jahan se podílela na většině technicky náročných pasáží. Patří jí velká část choreografie na píseň Maniac, stejně jako slavná taneční silueta, v níž na Alex dopadá voda ze židle zavěšené nad jevištěm.

Jahan však v titulcích uvedena nebyla. Producenti později tvrdili, že se závěrečné titulky zkracovaly. Pro tanečnici to ale znamenalo, že publikum tleskalo práci, aniž by znalo její jméno. Choreograf Jeffrey Hornaday to po letech shrnul výstižně: „Ve filmu uvedli psa, ale ne Marine.“

Nejslavnější scéna filmu, závěrečný konkurz Alex na konzervatoř, je filmovým kouzlem v nejčistší podobě. V několika minutách se v jediné postavě vystřídali nejméně čtyři lidé.

Jennifer Beals ztvárnila Alex a nesla dramatickou stránku okamžiku. Marine Jahan odtančila hlavní část náročné choreografie. Gymnastka Sharon Shapiro provedla efektní skok do kotoulu. A při slavném breakdance se Alex na zlomek vteřiny změnila v muže.

O podlahové otočky se postaral Richard „Crazy Legs“ Colón, mladík z legendární Rock Steady Crew. Kvůli záběru dostal paruku, punčochy a kostým. Adrian Lyne později vzpomínal, že do toho Colón nešel s velkým nadšením, ale nakonec se nechal přesvědčit.

Výsledek fungoval dokonale. Střih spojil různé tváře, těla, skoky a pohyby do jediné Alex Owensové. Většina diváků tehdy nepoznala nic. A právě proto se z finálního tance stal jeden z nejznámějších obrazů amerického filmu osmdesátých let.

Návrat do školy

Zatímco by jiná herečka možná okamžitě zamířila do Hollywoodu a vzala každou velkou nabídku, Beals se rozhodla vrátit na Yale. Slávu Flashdance nevnímala jako důvod vzdát se studia. V roce 1987 promovala s vyznamenáním v oboru americká literatura. Později říkala, že ji návrat ke škole těšil, protože byla zamilovaná do učení.

Film mezitím vytvořil očekávání, kterému se jen těžko uniká. Publikum chtělo další Alex Owensovou, další tanec, další velký hit. Jennifer Beals však šla jinudy. Hrála ve filmu Nevěsta po boku Stinga, později ve snímcích Vampire’s Kiss, Ďábel v modrých šatech, Poslední dny diskotéky, Roger Dodger nebo Runaway Jury.

Nebyla neustále na titulních stranách bulváru. Místo toho si postupně budovala kariéru v menších filmech, televizních projektech a rolích, které ji zajímaly víc než okamžitá jistota velkého výdělku. V roce 2004 přišla další zásadní role. Jennifer Beals se stala Bette Porterovou v seriálu The L Word.

Foto: By Rhododendrites - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=68589446

Bette byla vzdělaná, ambiciózní ředitelka galerie, partnerka, matka a jedna z nejvýraznějších televizních postav své doby. Seriál otevřel prostor příběhům queer žen v době, kdy je velké americké stanice zobrazovaly jen zřídka a opatrně.

The L Word běžel mezi lety 2004 a 2009. Beals se pak jako Bette vrátila i v pokračování The L Word: Generation Q, vysílaném od roku 2019 do 2023, na němž se podílela také jako výkonná producentka.

Flashdance se dodnes připomíná kvůli hudbě, módě, romantice i slavnému tanci ve vodě. Ale jeho příběh je také připomínkou práce lidí, které kamera neukázala a titulky nepřipomněly.

Zdroje:

https://catalog.afi.com/Film/57962-FLASHDANCE

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1991-06-02-ca-295-story.html

https://www.avclub.com/flashdance-adrian-lyne-interview-40th-anniversary-1850344724

https://goldenglobes.com/person/jennifer-beals/

https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/1984

https://www.boxofficemojo.com/title/tt0085549/

https://thejenniferbeals.com/about/

https://www.paramountplus.com/shows/the-l-word/cast/216608/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz