Článek
Čtrnáctiletá Nadia Comaneciová právě jako první gymnastka v historii dosáhla na olympiádě na dokonalou známku 10,00. Vyprodané hlediště v Montréalu povstává a na plochu začínají létat květiny. Potlesk sílí a drobná rumunská dívka se musí dvakrát vrátit na závodní pódium, aby nezvykle oběma rukama zamávala publiku na pozdrav.
Tímto výkonem na bradlech se Nadia Comaneciová rázem zapisuje do dějin sportu. Rozhodčí jí udělili maximum. Dokonalé hodnocení bylo do té doby považováno za nedosažitelné – tabule ani nebyla zkonstruovaná na čtyři číslice. „Nikdo nedostane desítku, ujišťovali nás tenkrát činovníci,“ vzpomíná Comaneciová po letech na verdikt gymnastické federace.
„Asi jsem jim to překazila.“ K překvapení dochází už první den olympijské soutěže, během povinné sestavy družstev. Rumunská reprezentantka cvičí ladně, rychle a s naprostou jistotou. Na bradlech předvádí povinnou sestavu s mimořádnou amplitudou, dynamikou a nevídanou lehkostí. Po doskoku zůstává na chvíli stát bez hnutí – a vzápětí se poprvé v historii rozsvítí absolutní známka.
Začátek v rumunské tělocvičně
O devět let dříve cvičí malá Nadia na školním dvoře svou první hvězdu neboli hvězdici. Narodila se v roce 1961 v dnešním městě Onești v tehdejším Rumunsku vedeném komunistickým režimem. V šesti letech ji na školním tělocviku objevuje trenér Béla Károlyi, který objíždí školy a hledá nové talenty pro národní gymnastický program.
„Kdo umí udělat hvězdu?“ zeptá se prý Károlyi jedné chladné říjnové hodiny a ruku zvedne drobná hnědovlasá dívenka. Krátce nato je přijata do nově zřízené gymnastické akademie. Už jako šestiletá začíná pravidelně dřít v tělocvičně. Tréninky pod vedením manželů Károlyiových trvají několik hodin denně a malá Nadia se rychle zlepšuje.
Přísný režim ponechává minimum prostoru pro obyčejné dětství. „Moje dětství prokázalo, že poslušnost funguje,“ konstatovala později Nadia s notnou dávkou odstupu. Károlyiovi rozdělují malé svěřenkyni role: Márta Károlyiová ji piluje na kladině a v prostných, Béla přebírá trénink na bradlech a skocích.
Od počátku dbají na pevný řád. Malá Nadia má cvičit, zdravě jíst a večer chodit včas spát, aby byla každé ráno připravena znovu trénovat. Přitom už od prvních měsíců projevuje výjimečnou obratnost a odvahu zkoušet těžší prvky. Pod vedením neústupného trenéra se z hravé školačky stávala disciplinovaná závodnice.
Na bradlech a na deset centimetrů široké kladině nachází Nadia zálibu a brzy i úspěch. V devíti letech poprvé výrazně uspěje v rumunské juniorské soutěži. Roku 1971 se účastní první mezinárodní juniorské soutěže s Jugoslávií a v roce 1973 už triumfuje na významném juniorském Turnaji přátelství.
V pouhých třinácti letech se pak poprvé stává absolutní mistryní Evropy – na kontinentálním šampionátu 1975 ve Skienu v Norsku získává čtyři zlaté medaile. Poráží tehdy i o mnoho starší sovětské soupeřky v čele s legendární Ludmilou Turyščevovou. Gymnastický svět zpozorní: rodí se nová hvězda, která může konkurovat i nedostižným Sovětům.
Absolutní triumf a světová sláva
O rok později nastupuje Nadia Comaneciová na svou první olympiádu v Montréalu jako talent, od kterého se čeká cenný kov – ale ne zázrak. Mezi největšími jmény ženské gymnastiky jsou tehdy Olga Korbutová, hrdinka minulých her, Ludmila Turyščevová a také Nellie Kimová ze Sovětského svazu. Po Comaneciové se však od prvního dne šampionátu všechno mění.
Rumunská dívka strhává pozornost celého světa. Během soutěže družstev získává ještě dvě další známky 10,0 – znovu na bradlech a také na kladině. Ve finálových bojích přidává další dokonalá hodnocení a sbírá jednu medaili za druhou. Celkem v Montréalu sedmkrát dosáhne absolutní známky. V individuálním víceboji, na kladině a na bradlech získává zlaté olympijské medaile, k tomu přidává stříbro ze soutěže družstev a bronz v prostných.
Prudce stoupá i její veřejná sláva. Comaneciová se během jediného týdne objevuje na obálkách prestižních časopisů Time, Newsweek i Sports Illustrated. Americký tisk ji popisuje jako brilantní a okouzlující fenomén, který předvádí dosud nevídanou přesnost spojenou s odvahou. Čtrnáctiletá dívka se stává symbolem naprosté technické dokonalosti.
„Nevěděla jsem, že tvořím historii. Chtěla jsem hlavně neudělat vážnou chybu a nespadnout,“ vzpomíná Nadia na tlak olympijských klání. Její vyrovnanost i dětská skromnost působí na svět ještě sympatičtěji. Po návratu do Bukurešti ji vítá nadšený dav. Rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu využije euforie a osobně jí uděluje titul Hrdina socialistické práce. Jako vůbec nejmladší laureátka této pocty se Comaneciová stává národním pokladem – a tak trochu také majetkem státu.
Když dozní potlesk, přichází dozor
Po Montréalu zůstává Comaneciová pod enormním tlakem domácích funkcionářů i mezinárodní pozornosti. Navzdory očekáváním neztratí motivaci ani dospívající dívčí lehkost – na další olympiádě v Moskvě 1980 znovu vybojuje dvě zlaté a dvě stříbrné medaile. To už je ale gymnastický svět jiný a její úsměv na stupních vítězů poněkud vyhaslý. V té době se nad ní vznáší stín totalitního dohledu. Rumunské úřady nikdy nespustily svou hvězdu z očí.
Již od roku 1975, kdy malá Nadia poprvé zazářila na evropském šampionátu, na ni tajná policie Securitate vedla složku. Postupně kolem ní vybudovala síť informátorů a pečlivě sledovala každý její krok. Trenér Béla Károlyi, který Nadiu vychoval a dovedl k triumfům, začíná být režimu podezřelý – má maďarskou národnost a příliš velký vliv. Károlyi je odstaven na vedlejší kolej a v roce 1981 při služební cestě do USA s manželkou Mártou rovnou emigruje.
Její sportovní kariéra míří k nevyhnutelnému závěru. V roce 1984, ve svých 22 letech, oficiálně ukončuje aktivní závodění. Domácí režim ji ale nehodlá nechat odejít z dosahu. Přestože už nesoutěží, zůstává Comaneciová pro komunistickou propagandu cenným symbolem. Jako slavná šampionka musí reprezentovat zemi na každém kroku – a současně čelit osobní izolaci.
Státní aparát jí určí byt v Bukurešti a tlačí ji do role mladičké funkcionářky svazu gymnastiky. Ve skutečnosti je stále bedlivě střežena a prakticky nesmí vycestovat na Západ. Každý telefonát a dopis je pod kontrolou. Později vyšlo najevo, že mezi členy trenérského týmu byli tajní informátoři a zprávy o Nadie putovaly přímo k vedení státu. Mladá žena navenek plní společenské povinnosti, uvnitř však ztrácí iluze. Místo zaslouženého klidu ji čeká život pod nevítaným dohledem.
Útěk na Západ
V noci z 27. na 28. listopadu 1989 se osmadvacetiletá Comaneciová rozhodne vzít svůj osud do vlastních rukou. Využije známosti s jistým Constantinem Panaitem, rumunským emigrantem, který se načas vrátil do vlasti, a spolu s dalšími lidmi tajně opouští zemi. Uprostřed noci následují místního průvodce – pastevce Ghitu Talpoșe, který zná cesty přes rumunsko-maďarskou hranici.
Jdou šest hodin lesem, zmrzlými poli a vodou, obcházejí pohraniční hlídky a proplétají se přes zátarasy. Až během cesty skupina zjistí, koho to vlastně vede na svobodu. „Byl jsem v šoku, když jsem poznal Nadiu,“ líčil později překvapený průvodce, který se pro jistotu posilnil vínem, než skupinku vyvedl mimo dosah rumunských ozbrojenců.
Za rozbřesku jsou všichni v Maďarsku, odkud je úřady směrují na policii v Szegedu. Jen pár týdnů poté se v Rumunsku hroutí Ceaușeskův režim. Nadia Comaneciová ale v té době už přes Vídeň míří do vysněné Ameriky.
Její nečekaný odchod vzbudí celosvětovou senzaci. Z drobné gymnastky, která kdysi okouzlila olympijský svět, se stává prominentní uprchlice studené války. Zprávy o jejím útěku plní západní média v přímém přenosu – Rumunsko se právě zmítá v revoluci a příběh slavné sportovkyně dává naději, že komunističtí vládci ztrácejí kontrolu. Samotný útěk však pro Nadiu neznamená okamžité štěstí.
Muž, který jí pomohl utéct, se brzy projeví jako samozvaný manažer a izoluje ji od okolí. Teprve s pomocí přátel se Comaneciová osvobodí i z tohoto vlivu a začíná nový život ve Spojených státech.
Postupně znovu navazuje kontakt s bývalým americkým gymnastou Bartem Connerem, kterého letmo poznala už na soutěžích v 70. letech. Přátelství přerostlo v partnerství a symbolicky uzavřelo jednu životní kapitolu.
Svatba před tisíci fanoušků
V rumunské metropoli je jaro a v ulicích se tísní davy lidí s květinami. Na konci dubna 1996 se do rodné země vrací Nadia Comaneciová, aby zde prožila svůj velký den. Civilní obřad proběhne 26. dubna v bukurešťském Vojenském klubu a následující den pokračují svatební oslavy církevním obřadem a velkolepou veřejnou slavností. Nadia si bere za muže Barta Connera.
s manželem u první dámy USA
Je to událost, kterou sleduje celý národ. Uvnitř probíhá slavnostní obřad a venku před budovou vše přenáší velká obrazovka. Tisíce Rumunů pozorují naživo, jak jejich někdejší gymnastická hvězda kráčí uličkou v bílých šatech a usmívá se dojatě na hosty. Když po sňatku vyjde novomanželský pár ven, čeká je bouřlivé přivítání.
Bart Conner překvapí publikum, když pronese několik vět rumunsky. „Přijměte mě za svého,“ obrací se k zástupům fanoušků. Dav jásá. Nadia vedle něj stojí jako volná a spokojená žena. Po dvaceti letech od montrealského zázraku se dočkala uznání doma i ve světě – tentokrát už na vlastních svobodných nohou.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Nadia_Com%C4%83neci
https://apnews.com/article/2020-tokyo-olympics-gymnastics-olympic-games-sports-general-sports-7cb3a514f1bdbf2d7150cbd837dca692
https://www.history.com/this-day-in-history/july-18/nadia-comaneci-first-perfect-10-gymnastics-montreal-olympics
https://www.britannica.com/biography/Nadia-Comaneci
https://www.rferl.org/a/gymnast-comaneci-abuse-escape/31386922.html
https://www.upi.com/Archives/1976/07/19/Comaneci-Romanians-have-shot-at-Russians/7521500130443/
https://www.upi.com/Archives/1996/04/26/Nadia-Comaneci-weds-American-Bart-Conner/5235830491200/
https://www.olympics.com/en/athletes/nadia-comaneci
https://www.history.com/articles/womens-gymnastics-olympic-moments
