Článek
Karel Bláha byl zpěvákem, jehož hlas patřil k české operetě a muzikálu několik desetiletí. Diváci ho znali z West Side Story, My Fair Lady, Země úsměvů, Netopýra nebo Paganiniho, televizní publikum zase z Televarieté a dalších hudebních pořadů.
Za jeho profesionální lehkostí, vtipem a společenským vystupováním se ale skrývala silná vazba k jednomu místu. Hudební divadlo Karlín pro něj nebylo jen zaměstnáním. Bylo domovem.
Lékařská rodina s uměleckou duší
Karel Bláha se narodil 20. září 1947 v Praze do rodiny s výraznou lékařskou tradicí. Jeho otec, profesor MUDr. Karel Bláha, byl uznávaný specialista na ušní, nosní a krční choroby a dlouhá léta vedl ORL pracoviště na pražské Bulovce. Lékařem byl také jeho dědeček Otakar Hecht.
Rodina tedy přirozeně předpokládala, že i malý Karel jednou zamíří podobným směrem. Jenže jeho přitahovalo něco jiného: zpívání, jeviště, hudba a svět, který se nedal vměstnat do ordinace ani do rodinných očekávání.
Podle vlastních vzpomínek mu dědeček zpěv spíš rozmlouval. Karel si z rodinného zákazu později udělal svou drsnou historku: dědeček silně kouřil a chlapec mu jednou nasypal šumivé tablety do nočníku, který měl pod postelí. Byla to klukovská pomsta, možná trochu příliš důkladná, ale už tehdy prý naznačovala, že se umí postavit proti tomu, co mu kdo určil.
Studoval operní zpěv na konzervatoři v Ostravě a později v Praze. Během studií platilo pravidlo, že studenti nemají veřejně vystupovat. Bláha se jím ale příliš neřídil. Už tehdy zpíval s Orchestrem Zdeňka Bartáka a zkoušel, zda obstojí mimo školní zkušebnu.
Vyprávěl také, že se dostal ke zkouškám u Oldřicha Nového. Pro mladého zpěváka to nebyla obyčejná epizoda. Nový ztělesňoval svět prvorepublikové elegance, operety a hereckého šarmu, do kterého Bláha mířil.
Zlom přišel v roce 1967, kdy vyhrál pěveckou soutěž Talent. V ženské kategorii tehdy zvítězila Jitka Zelenková. Oba pak krátce působili v divadle Rokoko. Bylo to první profesionální angažmá, ale skutečné životní divadlo na Karla Bláhu teprve čekalo.
Třicet let v Karlíně
Po Rokoku přišlo Hudební divadlo Karlín. Scéna v budově někdejšího Théâtre-Variété, otevřené už v roce 1881, se po válce proměnila v jednu z nejvýraznějších českých operetních a později muzikálových scén.
Bláha zde působil více než tři desetiletí jako přední sólista. Na jevišti vytvořil desítky rolí a stal se jednou z tváří éry, kdy Karlín znamenal velkou operetu, silné hlasy, výpravné kostýmy a repertoár, který oslovoval celé generace.
Hrál Jima v Rose Mary, Su Čonga v Zemi úsměvů, Bola v Polské krvi, Eisensteina v Netopýrovi i Tonyho ve West Side Story. Objevoval se také v inscenacích My Fair Lady, Oklahoma!, Orfeus a Eurydika nebo Rock Musical.
Nebyl jen interpret, který přijde, zazpívá a odejde. V Karlíně žil rytmem zkoušek, premiér, repríz, kolegů a publika. Pro někoho je divadlo budova. Pro někoho práce. Pro Karla Bláhu to byl kus vlastního života.
Za roli v operetě Ptáčník dostal od jedné divačky dar, na který se nezapomíná: živého papouška. Bláha si ho vzal domů a pták se stal součástí domácnosti. Jedl s ním, volně létal po bytě a klec příliš nerespektoval.
Teprve když se narodil syn, přišla obava, že by papoušek mohl dítěti ublížit. Zpěvák se s ním proto musel rozloučit. I v takové drobné historce je kus jeho povahy: člověka, který bral divadelní svět vážně, ale uměl si z něj odnést i absurdní, veselou vzpomínku.
Vedle divadla se Bláha prosadil i v populární hudbě. Nazpíval skladby jako Stužku ti koupím, Mozartův spinet, Chci slunce nebo Konec tancovačky. Jeho hlas se objevoval v rozhlase, na deskách i v televizi.
Diváci si ho mohli všimnout v Televarieté, v pořadu Možná přijde i kouzelník i v menších filmových rolích, například ve Světácích. Vzdělání si rozšířil na římské Accademia Nazionale di Santa Cecilia a vystupoval také v zahraničí, mimo jiné v Itálii, Rakousku, Velké Británii, Japonsku, USA a Kanadě.
Poslední léta
Odchod z Hudebního divadla Karlín nesl velmi těžce. V jednom rozhovoru se vyjádřil, že nejvíc smutku v životě zažil po smrti rodičů a právě ve chvíli, kdy ztratil své angažmá.
„Sedával jsem naproti v restauraci, koukal za lidmi, když přicházeli a po představení vycházeli z divadla, a bylo mi nesmírně smutno,“ vzpomínal.
Pak přidal větu, která vysvětluje všechno: „Divadlo je droga.“
Byla to upřímná zpověď člověka, který zvenku působil jako veselý vypravěč a šarmantní bavič. Jenže právě lidé, kteří umějí rozdávat lehkost, někdy nejbolestněji prožívají okamžik, kdy už nemohou vstoupit tam, kde se celý život cítili potřební.
Karel Bláha prožil poslední měsíce v domově pro seniory v Praze 4. V noci z 1. na 2. května 2025 zemřel po delších zdravotních komplikacích. Bylo mu sedmasedmdesát let.
Jeho poslední velký koncert se konal v říjnu 2022 v Městské knihovně v Praze, kde oslavil pětasedmdesátiny. I tehdy chtěl zpívat živě, přestože ho trápilo zdraví a obával se, zda hlas vydrží. Nakonec vystoupil. Profesionál zkrátka zůstával profesionálem.
Zdroje:
https://dvojka.rozhlas.cz/host-karel-blaha-nekdejsi-dlouholety-solista-operety-hudebniho-divadla-karlin-8822042
https://www.mujrozhlas.cz/nas-host/operetni-muzikalovy-zpevak-dlouholety-solista-hudebniho-divadla-v-karline-je-karel-blaha
https://www.divadlo.cz/clanky/zemrel-zpevak-karel-blaha/
https://operaplus.cz/zemrel-operetni-zpevak-karel-blaha/
https://magazin.aktualne.cz/kultura/hudba/zemrel-zpevak-karel-blaha/r~eda11cf2275211f0a1910cc47ab5f122/
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/karel-blaha-hudebni-divadlo-karlin-zemrel.A250502_121034_hudba_jgo
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-hudba-zemrel-zpevak-karel-blaha-40519569
