Vrazi přivázali Jamese Byrda k pickupu a vláčeli tři míle po asfaltu. Pak umyli auto a jeli grilovat

Noční asfalt na odlehlé okresní cestě Huff Creek Road v hlubokých lesích východního Texasu pálí i dlouho po západu slunce. Je neděle 7. června 1998, dvě hodiny po půlnoci. Třiadvacetiletý Shawn Berry sedí za volantem šedého pickupu Ford a motor vztekle burácí na volnoběh. Vedle něj na sedadle spolujezdce si jeho kumpán John King upravuje cigaretu mezi rty a na korbě auta nervózně podupává Lawrence Brewer.

Vzadu za autem se ozývá tlumené chrastění těžkého řetězu na tahání kmenů. Řetěz je pevně omotaný kolem kotníků devětačtyřicetiletého muže ležícího na zádech v prachu. James Byrd Jr. zvedá zakrvácenou hlavu, lokty se snaží zapřít o štěrk a prosí o slitování. King se otočí k řidiči a ledovým hlasem pronese rozkaz: „Rozjeď to.“ Pneumatiky prohrábnou štěrk. Těžký vůz trhne bezmocným tělem a začíná nejodpornější lynč moderní americké historie.

Východotexaské městečko Jasper leží utopené v hlubokých borovicových lesích regionu Piney Woods. V padesátých letech zde stále panoval přísný řád oddělených světů. Malý James přišel na svět 2. května 1949 jako třetí z devíti dětí Jamese staršího a Stelly Byrdových.

Byrdovi patřili k hluboce věřícím rodinám, pro které byl místní baptistický kostel středobodem veškerého bytí. V neděli ráno se oblékaly sváteční šaty a v lavicích zněly gospely.

James byl bystrý kluk s mimořádným citem pro rytmus. Už na základní škole vzal do ruky trubku a okamžitě ji ovládl. Později usedl ke klavíru a hrál bez dlouhého studování not. Na střední škole Rowe High School, která byla v té době výhradně černošskou institucí, se stal oporou školního dechového orchestru.

Učitelé i sousedé v něm viděli nadaného mladíka, který může v životě dosáhnout velkých věcí. Matka doufala, že její syn najde uplatnění v hudbě nebo v církevní službě.

Konec sedmdesátých a osmdesátá léta však přinesly do Jamesova života tvrdé rány. V roce 1970 se oženil a s manželkou přivedl na svět tři děti: Renee, Rossie a Jamellu. Manželství se však po několika letech rozpadlo a James zůstal sám.

Vážné zdravotní problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Postihla ho těžká forma artritidy a poškození kyčelních kloubů. Lékaři mu museli operativně nahradit kyčelní kloub, což ho připravilo o možnost vykonávat jakoukoli manuální práci. James začal chodit s holí a úřady mu přiznaly invalidní důchod.

Ztráta mobility a osobní zklamání ho dohnaly k alkoholu. Ve městě ho lidé znali jako neškodného samotáře, který se pomalým krokem toulal po ulicích, občas si přihnul z láhve piva a žil v malém obecním bytě na okraji Jasperu. Neměl auto, takže všude chodil pěšky nebo stopoval u cesty. Všichni v městečku ho znali. Nikomu neubližoval a s každým se dal ochotně do řeči.

V sobotu 6. června 1998 večer se James vypravil na oslavu narozenin své kamarádky. Na večírku panovala dobrá nálada, hrála hudba a James si užíval společnost známých. Kolem půlnoci se rozhodl vrátit domů.

Vydal se pěšky po okraji osvětlené ulice Martin Luther King Jr. Drive. Šel pomalu a doufal, že mu někdo z projíždějících řidičů zastaví.

Kolem půl druhé ráno u něj přibrzdil šedý pickup. Za volantem seděl Shawn Berry, vedle něj seděl John King a vzadu Lawrence Brewer. Všichni tři byli mladí bílí muži, kteří strávili večer popíjením a projížděním po okolí. Berry znal Byrda od vidění ze svého dřívějšího zaměstnání.

James nastoupil na korbu auta s důvěrou, že ho chlapci hodí těch několik bloků k jeho bytu. Auto se však nevydalo k jeho domovu. Zamířilo přímo na východ, pryč z osvětleného města, do temných a neprostupných lesů kolem staré lesní cesty Huff Creek Road.

V hlubokém lese auto zastavilo na opuštěné mýtině. Trojice mužů vytáhla bezmocného Byrda z korby.

John King a Lawrence Brewer nebyli obyčejní opilci. Oba strávili několik let v texaské věznici Beto Unit, kde vstoupili do rasistického vězeňského gangu Confederate Knights of America.

Kingovo tělo pokrývalo nacistické a rasistické tetování: hákové kříže, hořící kříže Ku-klux-klanu i obrázek černocha visícího na oprátce. Do civilního života se vrátil plný nenávisti a plánoval založit vlastní buňku bílých supremacistů. James Byrd pro ně představoval ideální cíl.

Muži začali invalidního muže surově bít a kopat do hlavy. Posmívali se mu, stříkali mu na obličej černou barvu a nutili ho polykat hlínu. James se kvůli operované kyčli nemohl bránit ani utéct.

Brewer následně sundal z korby těžký ocelový řetěz určený k tahání poražených stromů. Tímto řetězem muži pevně spoutali Byrdovy nohy u kotníků a druhý konec připevnili k tažnému zařízení na zadním nárazníku Fordu.

Začala jízda, která trvala téměř tři míle. Auto zrychlovalo na úzké, hrubé asfaltové cestě.

Pitva později prokázala naprosto otřesnou skutečnost. James Byrd byl při plném vědomí po většinu této hrůzné trasy. Instinktivně zvedal lokty a ramena, aby udržel hlavu nad povrchem vozovky, což vedlo k sedření kůže a svalů až na holé kosti.

Zkouška lidské krutosti dosáhla vrcholu v prudké pravotočivé zatáčce. Vůz v plné rychlosti minul okraj cesty a Byrdovo tělo pravou stranou narazilo do ostré hrany betonového odvodňovacího propustku. Náraz mu okamžitě utrhl pravou paži a oddělil hlavu od trupu. Teprve tento moment přinesl milosrdnou smrt.

Vrazi táhli bezhlavé torzo ještě další míli, než řetěz odepnuli před branou starého černošského hřbitova ve čtvrti Powell Church. Tělo tam bezcitně pohodili a odjeli do Berryho bytu umýt auto od krve a pustit se do grilování masa.

V neděli ráno 7. června v 8:15 projížděl po Huff Creek Road místní obyvatel na cestě do kostela. Na asfaltu spatřil ležet lidské tělo bez hlavy a končetin. Okamžitě zalarmoval úřad šerifa okresu Jasper.

Šerif Billy Rowles dorazil na místo za několik minut a pohled na scénu mu vyrazil dech. Podél silnice se táhla krvavá stopa dlouhá přes čtyři kilometry. Policisté postupně nacházeli na vozovce sedmdesát pět různých stop: kusy oblečení, Jamesovy boty, jeho zapalovač, klíče i utržené části těla.

U jedné ze zastávek v lese vyšetřovatelé objevili zapalovač s vyrytým nápisem „Posse“ a jménem Johna Kinga, dále nářadí s Berryho iniciálami a láhve od piva. Do večera byli všichni tři podezřelí za mřížemi. Šerif Rowles jednal rychle a transparentně, přizval federální agenty FBI a veřejně slíbil, že zločin bude vyšetřen bez ohledu na rasu pachatelů.

Město Jasper se ocitlo v obležení novinářů z celého světa. Do ulic pochodovali členové Ku-klux-klanu v bílých kápích a proti nim stáli ozbrojení členové hnutí Noví černí panteři. Místní komunita, složená z bělochů i černochů, se však odmítla nechat zatáhnout do rasové války. Společně uspořádali mírové modlitby a odsoudili barbarský čin.

Případy byly kvůli závažnosti rozděleny do tří samostatných soudních procesů. V únoru 1999 stanul před soudem hlavní strůjce John William King. U soudu neprojevil ani špetku lítosti. Do soudní síně posílal rasistické vzkazy a sebevědomě se usmíval do kamer. Porota ho uznala vinným z hrdelní vraždy a soudce vynesl rozsudek smrti.

V září téhož roku dostal trest smrti také Lawrence Russell Brewer, který se k účasti na mučení otevřeně přiznal. Třetí z útočníků, řidič Shawn Allen Berry, tvrdil, že jednal pod hrozbou násilí ze strany Kinga. Porota mu trest smrti neudělila a v listopadu 1999 ho odsoudila k doživotnímu vězení s možností podmínečného propuštění nejdříve po čtyřiceti letech, tedy v roce 2038.

Tragédie otřásla rodinou Byrdových v samotných základech, ale její členové odmítli odpovědět nenávistí. Jamesovy sestry Stella, Clara a Betty založily nadaci Byrd Foundation for Racial Healing. Nadace začala organizovat vzdělávací programy pro školy, přednášky o rasové toleranci a stipendia pro znevýhodněné studenty.

Nejsilnější gesto však předvedl Jamesův jediný syn Ross Byrd. Když se přiblížil termín popravy vrahů jeho otce, Ross se veřejně postavil proti uplatnění trestu smrti. Spojil se s organizacemi bojujícími proti popravám a vystoupil před médii: „Nemůžete bojovat proti vraždě tím, že spácháte další vraždu. Poprava těchto mužů mého tátu nevrátí a mně klid nepřinese.“ Jeho postoj vyvolal vlnu dojetí i respektu po celých Spojených státech, ačkoli samotné popravy nedokázal odvrátit.

Lawrence Brewer byl popraven smrtící injekcí ve věznici v Huntsville 21. září 2011. Před svou smrtí si objednal obrovskou poslední večeři, kterou následně odmítl sníst, což vedlo texaské úřady k definitivnímu zrušení tradice zvláštních posledních jídel pro odsouzené.

John King skončil na popravčím lehátku 24. dubna 2019. Do poslední vteřiny odmítal omluvu a jeho poslední slova zněla chladně a nevzrušeně.

Brutální smrt Jamese Byrda Jr. otřásla americkým právním systémem a odstartovala dlouhý legislativní boj. Ukázalo se, že stávající zákony nedostatečně postihují trestné činy motivované rasovou, náboženskou nebo etnickou nenávistí.

V roce 2001 podepsal texaský guvernér Rick Perry zákon James Byrd Jr. Hate Crimes Act, který zpřísnil tresty za zločiny z nenávisti na území státu Texas.

Skutečně historický průlom však přišel na federální úrovni. Zákonodárci spojili Byrdův případ s tragickou vraždou mladého homosexuálního studenta Matthewa Sheparda, kterého v říjnu 1998 ve Wyomingu ubili k smrti dva muži.

Dne 28. října 2009 podepsal prezident Barack Obama v Bílém domě přelomový federální zákon Matthew Shepard and James Byrd Jr. Hate Crimes Prevention Act. Tento zákon poprvé v historii Spojených států umožnil federálním orgánům přímo vyšetřovat a stíhat zločiny z nenávisti motivované rasou, barvou pleti, náboženstvím, národním původem, ale nově také sexuální orientací a genderovou identitou.

Zdroje:

https://www.texastribune.org/2023/06/07/james-byrd-death-texas-hate-crime-racism/

https://texasarchive.org/2020_00040

https://texasarchive.org/overview/2020_00041

https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1998/06/10/disabled-man-dragged-to-death/97c4091b-8658-429d-af5d-cb71929d17e3/

https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1998/06/13/down-a-dark-road-to-murder/d17ec723-90bb-4c42-9e4a-fee335d0e24f/

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1999-feb-17-mn-8907-story.html