Článek
Tulsa, Oklahoma, říjen 1954. V úzké vyšetřovací místnosti sedí nenápadná postarší žena s kulatými brýlemi a vlasy stočenými do úhledného drdolu. Na klíně má složené ruce a pohrává si s ohnutým rohem časopisu o romantice. Naproti ní stojí dva kriminalisté, kteří právě trpělivým, suchým hlasem vyjmenovali jména jedenácti členů její rodiny – manželů, dětí, vnoučat i dalších příbuzných – kteří během uplynulých tří desetiletí zemřeli za podezřelých okolností.
Žena vzhlédne, nakloní hlavu ke straně a sladce se usměje. „Ano, to všechno jsem byla já,“ prohodí konečně a téměř dívčím hlasem se zakření. Ve tvářích vyšetřovatelů se zračí šok i znechucení. V kuloárech se jí už přezdívá „Smějící se babička“ – Giggling Granny – podle nepatřičně bezelstného chichotání, s nímž tahle žena popisuje vraždy svých nejbližších.
Navenek působí jako laskavá babička s milým úsměvem – přesně tak ji ostatně líčil i jeden místní oklahomský deník – ale za tím úsměvem jako by číhalo cosi zlověstného. Dnes to už vědí všichni: Nannie Dossová, nenápadná dáma s veselou jiskrou v očích, ve skutečnosti otrávila či jinak připravila o život celkem 11 členů své rodiny během 27 let trvajícího řádění.
Dětství ve stínu násilí
Nannie Dossová, rozená Nancy Agnes Hazle, přišla na svět 4. listopadu 1905 v zapadlé zemědělské osadě Blue Mountain ve státě Alabama. Byla jedním z pěti dětí drsného farmáře Jamese Hazlea a jeho ženy Lou – a její dětství bylo všechno, jen ne šťastné.
Otec Jim Hazle byl negramotný hrubián, který rodinu terorizoval a držel zkrátka. Své děti často nepouštěl do školy, místo toho je nutil dřít na poli a v domácnosti, a své dcery chorobně hlídal – zakazoval jim nosit líčení a hezké šaty a nepouštěl je na žádné taneční zábavy či společenská setkání.
Bál se prý, aby je nezkazili muži, ale neochránil je ani před nejhorším: malá Nannie byla v dětství opakovaně sexuálně zneužita cizími muži, z čehož ji otec cynicky vinil a odmítal jí uvěřit. Trauma z dětství si tak nesla v sobě už od útlého věku.
V sedmi letech navíc utrpěla úraz hlavy, když vlak, jímž rodina cestovala, náhle zabrzdil a Nannie prudce vrazila čelem do kovové tyče sedadla před sebou. Po této nehodě začala trpět výpadky paměti, silnými migrénami a depresemi. Sama později věřila, že právě tato rána do hlavy „jí pomotala mysl“ a vysvětlovala jí své budoucí chování.
Malá Nancy Hazleová hledala únik z ponurého života v romantických představách. Jejím nejoblíbenějším čtením byly magazíny pro ženy, zvláště rubrika „Osamělá srdce“ plná dojemných příběhů a inzerátů na seznámení. Uprostřed nuzné farmy a rodinného násilí snila o tom, že najde svou velkou lásku, prince na bílém koni, který ji vysvobodí. Ve skutečnosti však cesta z domova vedla jen skrze vůli otce – a ten se rozhodl provdat ji hned v pubertě.
Rozčarování a podezření
V 16 letech se Nannie provdala za Charleyho Braggse, tichého mládence odvedle, kterého stihla poznat sotva čtyři měsíce před svatbou. Psal se rok 1921 a romantická Nancy doufala, že manželstvím získá vlastní rodinu plnou lásky, již doma postrádala. Místo toho ale upadla z bláta do louže.
Charley byl totiž oddaný jedináček svobodné matky – a tato Braggsova panovačná matka se po svatbě nastěhovala k mladému páru a zcela si přivlastnila jejich domácnost. Nannie později trpce sepsala, že tchyně jí „úplně převzala život“ a svému synovi se vměšovala do manželství natolik, že Nanniinu vlastní matku k nim nepustila ani na návštěvu.
Pod dohledem žárlivé tchyně a pod tlakem starostí se Nannie rychle vytrácely romantické iluze. Mezi lety 1923–1927 porodila postupně čtyři dcery a rodinná situace začala být neudržitelná: Charley trávil co nejvíc času mimo domov, často se na dny vytratil neznámo kam, a oba partneři se navzájem (zřejmě právem) podezírali z nevěry.
Nannie se ve stresu z nezvládnutelné situace uchýlila k alkoholu – začala vydatně pít a její do té doby příležitostné kouření přerostlo v těžkou závislost. Domácnost Braggsových se dusila napětím a hádky byly na denním pořádku.Jednoho rána roku 1927 došlo k tragédii.
Dvě prostřední z Nanniiných čtyř dcer – malá uprostřed rodiny – náhle po snídani začaly projevovat známky prudké otravy. Svíjely se v bolestech a během jediného dne obě zemřely. Lékaři jako příčinu smrti uvedli akutní otravu jídlem, ale Charley Braggs pojal strašlivé podezření. Situace v domě byla vypjatá a jako by i okolí tušilo, odkud vane smrt: Charley později vyprávěl, že dostal anonymní varování, aby nejedl nic, co mu jeho žena uvaří.
Zdrcený otec sbalil nejstarší dcerku Melvinu a prchl od rodiny pryč, nechávaje za sebou Nannie s nejmladším, teprve párměsíčním nemluvnětem Florine. Krátce nato zemřela i Braggsova matka, Nanniina tchyně – podle úmrtní zprávy šlo o mozkovou mrtvici, ovšem v kontextu pozdějších odhalení není vyloučeno, že i v tomto případě zasáhla vražedná ruka snachy.
Když se Charley Braggs roku 1928 vrátil do rodného domu, přivedl si už s sebou novou družku. Nannie Dossová se s ním bleskově rozvedla a odstěhovala se zpět k matce. Charley Braggs se stal jediným manželem, který sňatek s Nannie přežil – později bez okolků prohlásil, že od ní utekl, protože z ní měl strach.
Ve dvaceti třech letech byla Nannie Dossová rozvedenou matkou dvou malých dětí, bez prostředků a s ponurou pověstí v okolí. Jenže místo aby začala nový poklidný život, vydala se na nebezpečnou cestu, kde láska a smrt budou kráčet ruku v ruce.
Osudová láska
Po rozvodu se Nannie vrátila k oblíbené četbě inzerátů Lonely Hearts a začala si dopisovat s muži po celé zemi. Brzy ji jeden z nich okouzlil. Charismatický Frank (Robert) Harrelson z Jacksonville na Floridě jí ve svých listech posílal zamilované básně a Nannie mu odepisovala koketní dopisy a dokonce zaslala vlastní fotografii.
Ještě téhož roku 1929 se s Harrelsonem provdala a odstěhovala se i s dcerami za ním. Jenže romantický nápadník měl svou odvrácenou tvář: byl to chronický alkoholik s trestním rejstříkem, v němž nechybělo napadení. Nannie však v manželství setrvala dlouhých 16 let.
Zřejmě právě v tomto období se v ní cosi zlomilo – roky nahromaděné křivdy a zklamané iluze, přetavené v touhu vzít osud do vlastních rukou, zažehly naplno temné impulsy, které už neuhasnou.
Když Nannina starší dcera Melvina dospěla, opustila brzy po svatbě nefunkční domov. Roku 1943 se Nannie stala babičkou – Melvina porodila chlapečka Roberta Lea. A v únoru 1945 následovalo další vnouče, tentokrát holčička. Porod však byl komplikovaný a dítě bylo po příchodu na svět slabé.
Umořená Melvina ležela v nemocnici polovědomá po dávce éteru, když se jí v mlze zdálo, že zahlédla svou matku, jak se sklání nad novorozenou vnučkou s jakousi lesklou jehlicí v ruce. Když se pak probrala, dítě bylo mrtvé. Lékaři příčinu úmrtí nedokázali určit.
Melvina však přísahala, že viděla v Nannině ruce velký špendlík. Mladá matka byla v šoku. Tragédie, kterou si nedokázala vysvětlit, mezi ní a Nannie vyhloubila propast nedůvěry. Melvina se od rodiny odloučila, začala randit s vojákem z okolí a svého malého Roberta ponechávala občas na hlídání babičce.
Dne 7. července 1945, zatímco Melvina byla mimo dům, dvouletý Robert v péči babičky náhle zemřel. Lékaři u batolete konstatovali udušení, ale pitva se neprováděla. Všichni to považovali za další osudovou ránu pro ženu, která „už toho tolik ztratila“.
Nannie Dossová dokonce na vnukovu smrt předvídavě uzavřela životní pojistku a pojišťovna jí vyplatila 500 dolarů – v tehdejší době částku dostatečnou k tomu, aby se babička mohla finančně zajistit na dlouhé měsíce.
Melvina se po smrti obou dětí nervově zhroutila a manželství s vojákem se rozpadlo. Zůstala zcela pod vlivem své matky – přesně tak, jak si to Nannie přála. Ještě týž rok 1945 došlo k dalšímu hrůznému činu, tentokrát namířenému proti Nanninu manželovi.
Frank Harrelson se v září 1945 vrátil domů z večírku s přáteli notně opilý a surově Nannie znásilnil. Byla to poslední kapka. Druhého dne ráno Nannie s klidnou pečlivostí nasypala krystalický jed na krysy do Harrelsonovy lahve kukuřičné kořalky, již si měl ve zvyku ukrývat za domem. Ten večer byl její muž mrtev. Psal se 15. září 1945 a úmrtní list pana Harrelsona jako příčinu uváděl otravu jídlem. Nikdo nic nevyšetřoval.
Nové lásky, starý jed
Koncem 40. let byla Nannie stále pohledná žena kolem čtyřicítky, a tak se opět vrhla do víru lásky. Jako by nedokázala být sama – její touha po romantické lásce byla bezedná a neustále živená sladkobolnými časopisy. Tentokrát zareagovala na inzerát Arlieho Lanninga, také osamělého srdce z rubriky pro seznámení, a vypravila se za ním do Severní Karolíny.
Učinila mu dojemnou zpověď o svém údajném pohnutém osudu – o manželovi, který ji opustil kvůli jiné, o dcerkách, které zemřely na zákeřnou otravu, o vdovství po milovaném druhém muži. Lanning, rodák z Lexingtonu v Severní Karolíně, jí uvěřil každé slovo. A co víc – zamiloval se do ní. Netrvalo ani tři dny od setkání a byla svatba. Psal se rok 1947.
Arlie Lanning však nebyl žádný svatoušek. Ukázalo se, že je to notný pijan a také sukničkář, který za Nanninými zády chodí za jinými ženami. Tentokrát to ale byla Nannie, kdo manželství příliš pozornosti nevěnoval – často mizela na celé měsíce pryč a nikomu nevysvětlila, kde byla.
Když se však vrátila, hrála dokonalou starostlivou manželku, pekla pro svého muže vyhlášené koláče a vzorně se starala o dům. Lidé v městečku Lexington ji měli za příkladnou paní domu a pijáka Arlieho spíš litovali, že svou ženu nedokáže ocenit. Proto když Arlie Lanning roku 1950 náhle zemřel, všichni soucítili s „chudinkou Nannie“.
Lékaři u něj diagnostikovali srdeční selhání, vždyť byl těžký alkoholik a v kraji právě řádila chřipka. Během pár týdnů po Arlieho pohřbu však městečko čekal šok. Dům Lanningových, který měl podle závěti připadnout Arlieho sestře, lehl popelem během záhadného nočního požáru.
Pojišťovna posléze celou vyplacenou sumu odevzdala Nannie jako oprávněné manželce – Arlieho sestra, pravá dědička, totiž v domě už neměla co zdědit.
Nakrátko se nastěhovala k jedné ze svých sester, Dovii, která byla upoutaná na lůžko. Avšak pouhých pár dní po Nannině příjezdu Dovie zemřela. Znovu nečekaná, náhlá smrt v rodině. A znovu žádné podezření, žádné otázky. V této chvíli už byla Nannie Dossová mnohonásobnou vražedkyní – během pár let zemřeli lidé všude kolem ní – a ona dál pokračovala v nenápadném putování za svou chimérou dokonalé lásky.
Na počátku roku 1952 se ocitla v Kansasu, kde přes seznamovací klub Diamond Circle potkala solidního důchodce Richarda L. Mortona. Působil jako spořádaný gentleman, vůbec nepil, měl slušné úspory a velký dům. Nannie neváhala a ještě téhož roku se za něj provdala.
Klid v novém domově však neměl dlouhého trvání – Morton byl bohužel nevěrník a často si odskočil „na práci do města“, odkud se vracel až druhý den s výmluvami, které Nannie dobře znala. Nannie se o něj dále starala – ale jen do května. 19. května 1953 našli pana Mortona doma mrtvého. Údajně dostal infarkt poté, co dopil termosku kávy připravenou od láskyplné manželky. Pojišťovna opět platila, pohřeb proběhl s náležitým soucitem a Nannie popáté ovdověla.
Poslední manžel a první chyby
Ještě v létě 1953 se Nannie seznámila s vdovcem Samuelem Dosssem z Tulse v Oklahomě. Sam Doss byl zcela jiný než předchozí partneři – zásadový a spořádaný muž, kazatel církve nazarénů, který přežil osobní tragédii (jeho první žena a děti zahynuly při tornádu).
Snad právě jeho zranitelnost a slušnost Nannie přitahovaly: Sam byl hodný člověk, nepil, nebyl násilnický, dokonale pasoval do její romantické představy domácího štěstí. Jejich svatba v červnu 1953 byla skromná a Sam vzal Nannie do svého pečlivě vedeného domu. Jenže netrvalo dlouho a objevily se třecí plochy.
Samuel, sám sečtělý muž, měl na svou druhou ženu nezvykle přísné požadavky: zakázal jí číst „bezduché“ milostné příběhy a sledovat triviální filmy, nechtěl v domě žádné braky. Mínil to dobře – snad se snažil Nannie dovzdělat a pozvednout její rozhled – ale nepochopil, že sahá na něco posvátného.
Románky a červená knihovna byly pro Nannie celoživotní útěchou a únikem z reality. Jeho zákaz v ní probudil tichý odpor. Opustila proto manžela na několik týdnů a odjela ke známým. Sam Doss byl zoufalý. Po tragédiích, které ho postihly, nechtěl přijít i o novou choť. Ustoupil tedy jejím rozmarům, přepsal na ni polovinu svého bankovního účtu a sjednal dvě životní pojistky, v nichž ji uvedl jako jedinou oprávněnou osobu.
To byla pro Nannie nejsvůdnější milostná báseň, jakou mohla slyšet. Vrátila se k Samovi s úsměvem a „příslibem napravení“. V září 1954 dostala Nannie druhou šanci rozpoutat své peklo. Upekla pro Sama jeho oblíbený švestkový koláč, ovšem do těsta přimíchala velkou dávku arseniku.
Samuel Doss po několika soustech zkolaboval se strašnými bolestmi břicha a byl převezen do nemocnice s diagnózou těžké infekce trávicího traktu. Lékaři ho celý měsíc léčili, až se z nejhoršího dostal. Nikdo netušil, že přežil pokus o vraždu.
Dne 5. října byl propuštěn z nemocnice. Domů ho doprovázela pečující manželka – a o sedm dní později byl Sam Doss mrtev. Tentokrát mu Nannie naservírovala kávu s příchutí smrtícího arsenu. Psal se 12. říjen 1954. Jenže teď Nannie Dossová fatálně pochybila.
Zkušenému lékaři v Tulse bylo nápadné, že jeho pacient, který se tak zázračně zotavil, pojednou umírá ve spánku sotva týden po propuštění. Ošetřující doktor dokonce vdovu Dossovou přemluvil k souhlasu s pitvou – údajně aby odhalil zvláštní chorobu, která manžela zabila, a zachránil tak do budoucna životy jiných.
Nannie souhlasila. Věřila si příliš. Patolog pak v Samuelově těle našel tak obrovské množství arseniku, „že by to otrávilo i koně“. Výsledky pitvy putovaly na policii a během pár dní stanula Nannie Dossová v poutech před vyšetřovateli v Tulse. Její řádění bylo u konce. Teď bylo na čase odhalit, kolik lidí po její boku ve skutečnosti zemřelo.
„Smějící se babička“ před soudem
Výslechy probíhaly pomalu. Případ vzbudil ohromnou mediální pozornost v celých Spojených státech – přece jen nebylo obvyklé, aby usměvavá babička s domáckým kouzlem byla obviněna ze série chladnokrevných vražd.
Nannie Dossová si však před vyšetřovateli i novináři nasadila opět masku bezelstné veselé stařenky. Výslechy přerušovala chichotáním, až to přivádělo přítomné k zoufalství. Vyšetřovatelům dokonce položila neobvyklý požadavek: vymínila si, že jí nechají její oblíbený časopis plný milostných povídek, a teprve pak začne mluvit. Na oplátku spustila šokující zpověď.
Přiznala, že otrávila postupně čtyři své manžely – Franka Harrelsona, Arlieho Lanninga, Richarda Mortona i posledního Sama Dossa – a také svou matku, svou sestru Dovii, svého vnuka Roberta a svou tchyni (matku Arlieho Lanninga).
Své dvě malé dcerky, které zemřely roku 1927, a čerstvě narozenou vnučku zřejmě úmyslně nezmínila – tvrdila dokonce, že by nikdy „neublížila vlastní krvi“. Kriminalisté však o její vině nepochybovali a nechali proto exhumovat těla několika příbuzných. Analýzy potvrdily v jejich ostatcích stopy arsenu a jedu na krysy.
Soudní proces s Nannie Dossovou byl nakonec překvapivě stručný. Veden byl pouze za jediný zločin – vraždu Samuela Dosse – protože to byla jurisdikce státu Oklahoma. Prokurátor J. Howard Edmondson, ambiciózní muž, který se později stal guvernérem, předložil důkazy o otravě arsenem.
Nannie se k tomuto činu bez okolků přiznala a v květnu 1955 před soudem uznala vinu. Byla odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody. Oklahoma tehdy zvažovala i trest smrti na elektrickém křesle – Nannie by se tak stala vůbec první popravenou ženou v historii tohoto státu. Nakonec však soudce vzhledem k pohlaví obžalované (a také na základě psychiatrického posudku) odmítl uložit trest smrti. V roce 1957 ji formálně označil za duševně nevzpůsobilou.
Dlouhého trestu si však nakonec neužila. V roce 1963 začala vážně stonat a lékaři jí diagnostikovali pokročilou leukémii. Nannie se léčila na ošetřovně vězeňské nemocnice v McAlesteru, ale nemoc postupovala neúprosně. Přesně 10 let od svého uvěznění, 2. června 1965, Nannie Dossová v 59 letech zemřela.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Nannie_Doss
https://criminalminds.fandom.com/wiki/Nannie_Doss
https://encyclopediaofalabama.org/article/nannie-doss/
https://bloximages.newyork1.vip.townnews.com/tulsaworld.com/content/tncms/assets/v3/editorial/7/1a/71a606c1-6585-5df4-ab22-38ff553055b4/55de479dededc.pdf.pdf
https://gateway.okhistory.org/ark:/67531/metadc2165943/m1/1/
https://www.newspapers.com/newspage/1085706102/
https://www.newspapers.com/newspage/1133513654/
https://trove.nla.gov.au/newspaper/article/23446757
https://people.com/nannie-doss-giggling-granny-serial-killer-8761190
https://tulsaworld.com/archive/physician-who-uncovered-serial-killing-dies/article_32395c18-14e2-5508-bb36-7150ce7866fb.html
