Článek
Soči, leden 2013. V rezidenci u Černého moře podává ruský prezident Vladimir Putin doširoka se usmívajícímu Gérardu Depardieuovi nový pas. Nejproslulejší francouzský herec se právě stal občanem Ruské federace. Pár dní předtím oznámil, že na protest proti plánované 75% dani pro bohaté opustí Francii.
Nyní v televizi děkuje Rusku za „velkou demokracii“ a vyznává lásku k Dostojevskému a Tolstému. Doma ve Francii ten pohled mnohé šokuje: národní kulturní ikona objímá Putina a vzdává se francouzského občanství.
Kroky k tomuto zlomovému gestu přitom Depardieu podnikal už několik měsíců. Koncem roku 2012 se ostře pohádal s vládou prezidenta Hollanda kvůli daním. „Zaplatil jsem státu za 45 let 145 milionů eur, a teď mě nazývají ubožákem,“ rozčiloval se v otevřeném dopise poté, co premiér označil jeho odchod do daňového exilu za „patetický“.
Herec demonstrativně vrátil francouzský pas i průkaz pojištěnce a prohlásil, že Francii opustí natrvalo. Putin mu vzápětí nabídl nové občanství a Depardieu souhlasil. Veřejnost ve Francii reagovala rozpolceně – část národa se cítila zrazena, jiní mu fandili.
Tak či tak, země právě ztratila svého nejproslulejšího umělce. Nebylo to poprvé, co Gérard Depardieu porušil pravidla a popudil autority. Revolta proti zavedenému řádu ho provází od mládí.
Mládí na hraně zákona
Châteauroux, 1950 – Gérard Depardieu vyrůstá jako třetí z šesti dětí v chudé dělnické rodině ve středofrancouzském maloměstě. Otec René, válečný veterán a dělník v plechárně, hodně pije a téměř neumí číst. Matka Anne má podlomené zdraví. Gérard tráví dětství víc na ulici než ve škole. V roce 1961, ve třinácti letech, nechává školní docházky nadobro – téměř negramotný, s vadou řeči a bez jakéhokoli plánu.
Dospívající Depardieu se toulá ulicemi a rychle se učí jediné, co okolí nabízí: drobné krádeže, šmelina a pouliční rvačky. Châteauroux má v té době velkou americkou vojenskou základnu a mladý Gérard si přivydělává pašováním cigaret a kořalky vojákům. Nějaký čas pracuje v tiskárně, v létě dělá plavčíka na koupališti.
Občas se účastní amatérských boxerských zápasů za pár franků. Čím dál víc ale zabředává do polokriminálního světa. Ve svých vzpomínkách později odhalil i šokující epizodu: už jako desetiletý chlapec se nechával za peníze najímat k sexu.
Měl urostlou postavu a dokázal vydávat za mnohem staršího – zákazníky byli cizí dospělí lidé. Někdy je po aktu dokonce okradl. „Nikdy jsem nic nechtěl, prostě se to dělo,“ napsal o tom po letech s tím, že to patřilo k životu, který tehdy považoval za normální.
Není divu, že měl opakovaně problémy se zákonem. Ještě jako nezletilého ho několikrát zadržela policie pro krádeže a potyčky. V patnácti dostal podmínku, v šestnácti dokonce strávil tři měsíce ve vězení za krádež auta. Trest vězněním byl krátký, ale stačil – Gérard pochopil, že příště by mohlo jít o roky.
Další impuls přišel v roce 1968, kdy se jeden z jeho nejbližších kamarádů zabil v ukradeném autě cestou z hospody. Devatenáctiletý Depardieu viděl, jak snadno by dopadl úplně stejně. Rozhodl se vypadnout z provincie a zkusit najít nový směr.
Koncem roku 1968 odjíždí stopem do Paříže. Nemá peníze ani vzdělání, ale pár známých ho seznámí s lidmi od divadla. Díky náhodě se ocitá na hereckém kurzu. Charismatický herecký pedagog Jean-Laurent Cochet vezme neohrabaného venkovského mladíka na milost – vycítí v něm talent a energii.
Depardieu v Paříži poprvé pravidelně sedí v hledišti divadel, slyší klasické verše, snaží se sbavit zadrhávání. Aby dohnal ignoranci, hltá Dostojevského, Molièra i Balzaka. Cochet ho pošle na speciální terapii k odborníkovi, který s Gerardem denně cvičí výslovnost a paměť. Z téměř negramotného bitkaře se během pár let intenzivní průpravy stává herec s kultivovaným slovním projevem. Přichází i první citové zázemí: seznamuje se s mladou herečkou Élisabeth Guignot z dobré pařížské rodiny. Vzali se v roce 1970, narodily se jim dvě děti – dcera Julie a syn Guillaume – a citlivá, vzdělaná Élisabeth manželovi otevřela dveře do světa, o jakém se mu v dětství ani nesnilo.
V červnu 1974 do kin vstupuje film Les Valseuses (v českém překladu Buzíci). Režisér Bertrand Blier obsadil neznámého 25letého Gérarda Depardieua do jedné z hlavních rolí provokativní komedie o dvou mladých tulácích a zlodějíčcích. Depardieu a jeho herecký kolega Patrick Dewaere ve filmu hrají dvojici výtržníků, kteří se bezcílně potulují, kradou, užívají si a opojně kašlou na všechny konvence.
Snímek je narvaný explicitními scénami sexu, násilí a drzého humoru. Jen pár minut po začátku film šokuje scénou, v níž hrdinové s pistolemi v ruce donutí neznámou ženu k orálnímu sexu. V další epizodě trojice hrdinů (do party přibyla mladičká Miou-Miou) osvobodí z vězení starší ženu a postupně s ní navážou bizarní intimní vztah – ještě téže noci však propuštěná vězenkyně spáchá sebevraždu v náručí postav Depardieua a Dewaerea.
Les Valseuses prolomily snad všechny tehdejší myslitelné normy zobrazování sexuality: kombinují anarchistickou srandu s hrubým ponižováním žen. Kritika film po uvedení cupovala jako nevkusný, šovinistický a oplzlý.
Diváky to neodradilo – spíš naopak. Film Les Valseuses se stal jedním z největších kasovních úspěchů roku a ze dne na den udělal z Gérarda Depardieua vycházející hvězdu. Najednou se o něm psalo jako o „zjevení nové generace“ a symbolu syrového realismu ve francouzském filmu.
Jeho statná postava, projev plný energie a přirozená drzost působily na plátně autenticky – nikdo nepochyboval, že ten kluk na plátně skutečně někdy kradl a pral se. Depardieu se tímto filmem naučil jedno: skandál mu neublíží, pokud dokáže diváky strhnout. Brzy se ukázalo, že to platí i pro další dekády.
Během 80. let se Depardieu vypracoval v nejobsazovanějšího herce Francie. Každý rok natáčel několik filmů – střídal postavy drsných milenců, komediální role i hluboce vážné charaktery. V roce 1980 dostal svého prvního Césara (francouzskou národní filmovou cenu) za hlavní roli v dramatu Poslední metro, milostném příběhu z okupované Paříže, který režíroval slavný François Truffaut.
O pět let později zazářil jako surový pařížský detektiv ve filmu Policie režiséra Maurice Pialata – za tento výkon si odvezl cenu pro nejlepšího herce z filmového festivalu v Benátkách. K dalším stěžejním titulům patří venkovská sága Jean od Floretty (1986), kde ztvárnil tragickou postavu hrbáče toužícího po idylickém životě na statku v Provensálsku.
Depardieu také vtiskl svou tvář řadě historických osobností: hrál revolucionáře Dantona, hraběte Monte Christo, malíře Augusta Rodina i spisovatele Honorého de Balzaca. V polovině 80. let už patřil k francouzské kultuře stejně neodmyslitelně jako Jean Gabin nebo Alain Delon – a jeho pověst začala mířit i za oceán.
Oscary ve stínu skandálu
Los Angeles, březen 1991 – Gérard Depardieu kráčí po červeném koberci na 63. ročníku udílení Oscarů. Je nominovaný na cenu za Cyrana z Bergeracu, kde ztvárnil titulního hrdinu – šermíře a romantického básníka s dlouhým nosem. Cyrano patří k největším rolím francouzského divadla a Depardieu za ni sklidil mimořádný úspěch: vyhrál cenu pro nejlepšího herce na festivalu v Cannes a získal svého druhého Césara. V Americe se právě stal známým díky anglicky mluvené komedii Zelená karta, za niž dokonce dostal Zlatý glóbus. Vypadá to, že svět leží Depardieuovi u nohou.
Jenže několik dní před oscarovým ceremoniálem vypukl skandál, jaký Hollywood nepamatuje. Americký časopis Time otiskl rozhovor, v němž Depardieu údajně popsal velmi znepokojivou historku ze svého mládí. Podle článku herec připustil, že se už v devíti letech zúčastnil hromadného znásilnění. Jakmile se tenhle citát objevil v tisku, vzedmula se v USA vlna pobouření.
Francouzská filmová hvězda byla v amerických médiích náhle líčena jako násilník, který unikl trestu. Řada akademiků a novinářů vyzývala k bojkotování Depardieua na Oscarech. Herec se ocitl pod obrovským tlakem a začal se bránit. Popřel, že by kdy někomu ublížil, a prohlásil, že jeho slova vyzněla v angličtině zkresleně.
„Znásilnění? To je přece odporné – v devíti nebo v jakémkoli věku,“ hájil se v deníku Le Monde. Připustil, že měl sexuální zkušenosti velmi brzy, vyrůstal ostatně na ulici, ale důrazně odmítl, že by se dopustil násilí. Francouzský ministr kultury dokonce veřejně označil americkou kampaň proti Depardieuovi za „nízký útok bulvárního puritanismu“.
Oscarový večer nakonec pro Cyrana z Bergeracu dopadl neslavně: film proměnil jen jedinou vedlejší cenu a Depardieu zůstal jako herec bez sošky. Z Hollywoodu si odvezl hořkou zkušenost – část amerického publika ho už navždy brala skrz podezření, že v mládí spáchal něco nepředstavitelného. Ve Francii mu ale skandál neublížil.
Naopak: média doma semkla řady a líčila aféru jako kulturní střet s pokryteckou Amerikou. Depardieu pokračoval v rozjeté kariéře, jako by se nic nestalo. V 90. letech natočil další desítky filmů, včetně odvážných experimentů (například Godardovo podobenství Bohužel pro mě) i velkých diváckých hitů.
V roce 1998 se poprvé objevil v roli siláka Obelixe v komedii Asterix a Obelix kontra Caesar. Z Depardieua se díky této populární sérii stala tvář, kterou milovaly i malé děti – v očí mnoha Francouzů tak definitivně dosáhl statusu nejoblíbenějšího „národního herce“.
Tragédie a excesy
Paříž, červen 1998. Nocí se rozléhá skřípot a kovová rána. Gérard Depardieu právě na své mohutné motorce Harley-Davidson narazil do obrubníku a nekontrolovaně se převrátil na rušné ulici v centru Paříže. Má zakrvácený obličej a poraněnou nohu. Sanitka ho odváží do nemocnice.
Při vyšetření lékaři zjišťují, že herec řídil s 5× vyšší hladinou alkoholu, než je legální limit. Nehoda se obešla bez obětí a Depardieu přežije – s pár frakturami a třiceti stehy v obličeji. V jeho životopise to ovšem není první ani poslední incident spojený s alkoholem.
Koncem 90. let byl Depardieu v nejlepších letech, ale těžký životní styl si na něm začínal vybírat daň. Kromě herectví podnikal v gastronomii – vlastnil několik restaurací a vinic – a jídlo a pití si dokázal užívat plnými doušky. Sám sebe označoval za bonvivána.
V roce 2000 podstoupil kvůli ucpaným cévám čtyřnásobný bypass srdce. Ještě ani ne padesátiletý herec najednou stál tváří v tvář vlastní zranitelnosti. Brzy se však vrátil k práci a nechal se slyšet, že se měnit nehodlá. V rozhovorech se chlubil vitalitou a tím, kolik toho vydrží vypít: prý klidně i deset lahví vína denně. A dodával s úsměvem, že „nikdy není úplně opilý“.
Problémy nepřestaly. Srpen 2011: Na palubě linkového letadla z Paříže do Dublinu sedí Depardieu s přáteli a už před startem popíjí. Když před odletem letušky vyzvou cestující, aby zůstali sedět, herec náhle vstane a z plna hrdla požaduje, že si potřebuje odskočit. Personál ho odmítne pustit do uličky, na což pasažér Depardieu reaguje tím, že se přímo na koberci v uličce vymočí.
Tento výstup, který v šoku sledovali spolucestující i posádka, se okamžitě dostal do médií. Video z mobilu proniklo na internet a případ komentovala média po celém světě – pro většinu lidí to byla jen bizarní historka o „slavném herci, který se opil a pomočil v letadle“.
Depardieu se později za incident omluvil a s mírnou ironií dodal, že prostě „zoufalstvím neviděl“. Jen o rok později stál před pařížským soudem znovu, když ho policie přistihla, jak řídí skútr v opilosti a havaruje. Místo trestu odnětí svobody dostal pokutu a zákaz řízení – úřady k němu tehdy byly shovívavé i díky jeho slávě. Veřejnost měla s oblíbeným hercem trpělivost: tyhle skandály budily pozdvižení, ale Depardieu byl v očích mnoha lidí stále enfant terrible, talentovaný rebel, kterému se leccos odpustí.
Ruské občanství
Po roce 2010 začal mít Gérard Depardieu pocit, že se ve Francii dusí. Otevřeně kritizoval kulturní poměry i vládní politiku. V rozhovorech si stěžoval, že země „trestá úspěšné“ a byrokracie likviduje svobodu. Zvažoval, že se natrvalo přestěhuje jinam – lákala ho Itálie, také trávil hodně času ve východní Evropě.
K zlomu došlo s nástupem socialistického prezidenta Françoise Hollanda, který v roce 2012 oznámil zavedení mimořádné milionářské daně. Depardieu vnímal 75% sazbu z nejvyšších příjmů jako osobní útok. Demonstrativně si koupil statek v belgické vesnici Nechin těsně za hranicemi, kam si převedl trvalé bydliště.
Belgie movitým cizincům nenápadně poskytovala daňové úlevy, a Depardieu dal najevo, že raději přesídlí tam. Tento „útěk“ vyvolal ve Francii ostré reakce. Tehdejší premiér Ayrault bez obalu prohlásil, že je to „ubohé“ a že odchod filmové hvězdy ze země kvůli daním je nehodný vlastence.
„Nemyslím, že mám právo být kritizován. Dávám vám svůj pas i sociální kartu. Francii, kterou jsem tak miloval, už bohužel nepoznávám“ reagoval Depardieu. Krátce nato oznámil, že přijal nabídku ruského občanství.
Soči, 6. ledna 2013 – Vladimír Putin přivítal Depardieua jako vzácného hosta. Při slavnostní večeři mu předal dekret o ruském občanství. Herec už předem slíbil, že se kvůli byrokratickým formalitám přihlásí k trvalému pobytu v Rusku – vybral si Mordvinsko, region jihovýchodně od Moskvy.
Ruská státní televize Pervyj kanal v hlavním vysílacím čase odvysílala dopis, který Depardieu v ruštině adresoval Rusům. „Zbožňuji vaši zemi, velkou demokracii,“ vzkázal v něm. Připomněl, že mnozí jeho oblíbení spisovatelé jsou Rusové a že v Rusku vidí „hodnoty, které sám vyznává“. Tento nadšený tón se ve Francii nesetkal s pochopením.
V dalších letech se Depardieu sžil s rolí občana světa, který nepatří nikomu. Kromě ruského pasu přijal také nabídku stát se kulturním vyslancem drobné balkánské země Černé Hory. Hodně času trávil ve východní Evropě. Objevil se v řadě reklam na ruské výrobky – propagoval banku, kečup nebo třeba mobilního operátora.
Nevadilo mu vystoupit po boku autoritářských vládců: v roce 2012 například přijel na oslavu do čečenského Grozného, kde si potřásl rukou se zdejším obávaným vůdcem Ramzanem Kadyrovem a na pódiu zvolal „Sláva Čečně! Sláva Kadyrovovi!“. V publiku seděl i Putin.
Zdroje:
https://apnews.com/article/depardieu-metoo-actress-hollywood-trial-b3fe1e129ce44886fe067d823255b6c2
https://apnews.com/article/france-depardieu-timeline-photos-6bab221342ae3edeefbabb096f668d60
https://apnews.com/article/depardieu-verdict-sexual-assault-french-actor-c1c5feb8237a79785bfeeb80c62428c5
https://www.lejdd.fr/Culture/Gerard-Depardieu-Je-suis-un-voyou-interview-443794-3225749
https://www.news.com.au/entertainment/celebrity-life/gerard-depardieu-reveals-he-was-a-child-prostitute-in-revealing-autobiography-it-happened-like-that/news-story/86e0cecaf84ea35456a36f211f16e60c
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/depardieu-nesmi-na-ukrajinu.A150809_112933_filmvideo_ob
https://www.lemonde.fr/societe/article/2024/04/30/agressions-sexuelles-sur-le-tournage-des-volets-verts-gerard-depardieu-sera-juge-en-octobre_6230668_3224.html
https://www.reuters.com/world/uk/french-movie-star-depardieu-faces-judgment-day-sexual-assault-trial-2025-05-13/
