Článek
Mladší cestující, kteří dnes sjíždějí eskalátory na Vyšehrad, Anděl nebo Dejvickou, by svou každodenní trasu na plánku metra z konce osmdesátých let poznávali jen s obtížemi. Místo Vyšehradu by hledali Gottwaldovu, místo Anděla Moskevskou a místo Dejvické Leninovu.
Pražské metro bylo tehdy mladé, pravidelný provoz na první trati začal 9. května 1974. Přesto během šestnácti let získaly stanice řadu názvů, které odrážely dobu svého vzniku. Vedle místopisných jmen se na mapě objevovali komunističtí politici, sovětské symboly i pojmy, které měly připomínat budovatelský optimismus.
Metro jako politický prostor
Metro nebylo jen dopravní stavbou. Režim ho chápal jako jeden ze svých nejviditelnějších veřejných projektů. Každý den jím projížděly statisíce lidí, a názvy stanic proto nebyly náhodné.
První linka C vedla v roce 1974 z Kačerova do stanice Sokolovská, dnešní Florenc. Už tehdy se na ní objevily stanice Mládežnická a Gottwaldova. V roce 1978 přibyla linka A a v roce 1985 také linka B. S prodlužováním sítě se rozšiřoval i seznam názvů, které měly cestujícím každý den připomínat tehdejší politický svět.
Ne každé jméno přitom neslo stejnou míru ideologie. Některá odkazovala k místu, jiná k válečným událostem. Mnohá ale byla zvolena tak, aby cestující spíše než v konkrétní pražské čtvrti přenesla do vyprávění o socialistickém státu a jeho hrdinech.
Nejnápadnějším symbolem byla Gottwaldova, pojmenovaná po Klementu Gottwaldovi. Dnešní Vyšehrad dostal původní název podle tehdejšího mostu Klementa Gottwalda, který se po revoluci vrátil k názvu Nuselský most. Metro pak získalo místopisné označení podle nedalekého Vyšehradu.
Podobně fungovala Leninova, dnešní Dejvická. Název nesouvisel přímo jen s Vladimirem Iljičem Leninem, ale také s Leninovou třídou, dnešní Evropskou ulicí.
Zvláštní kapitolou byla Moskevská, otevřená 2. listopadu 1985 na lince B. Stanice měla ztělesňovat přátelství se Sovětským svazem. O čtyři dny později, 6. listopadu 1985, otevřelo moskevské metro stanici Pražskaja, tedy Pražská.
Z Moskevské se po revoluci stal Anděl. Původní název ale úplně nezmizel. V jižním vestibulu je dodnes bronzová plastika Moskva – Praha, připomínající někdejší česko-sovětskou spolupráci při výstavbě metra. Její podoba a kontext se v posledních letech znovu staly předmětem politické debaty.
Fučík, Šverma a Sokolovo
Další názvy odkazovaly na komunistické hnutí a na druhou světovou válku v jeho tehdejším ideologickém výkladu.
Fučíkova, dnešní Nádraží Holešovice, nesla jméno Julia Fučíka, komunistického novináře popraveného nacisty a autora knihy Reportáž psaná na oprátce. Švermova, dnešní Jinonice, připomínala Jana Švermu, komunistického politika, který zahynul roku 1944 při ústupu ze Slovenského národního povstání.
Název Sokolovská odkazoval na bitvu u Sokolova z roku 1943, první boj československého armádního sboru v Sovětském svazu proti nacistům. Po přejmenování z ní vznikla Florenc.
Také Dukelská, dnešní Nové Butovice, připomínala druhou světovou válku, konkrétně karpatsko-dukelskou operaci.
Na Jižním Městě vznikla skupina stanic, jejichž názvy zněly jako hesla z dobových plakátů. Konečná Kosmonautů oslavovala sovětské úspěchy ve vesmíru. Dnes ji známe jako Háje.
Před ní ležela Družby, dnešní Opatov, a Budovatelů, dnešní Chodov. Družba měla připomínat přátelství socialistických zemí, budovatelé zase hrdiny výstavby socialismu. Stanice Primátora Vacka, dnes Roztyly, nesla jméno komunistického pražského primátora Václava Vacka.
Také Mládežnická, dnešní Pankrác, nenesla místopisný název. Oslavovala socialistickou mládež. Teprve po přejmenování dostaly všechny tyto stanice jména podle míst, kde skutečně stojí.
Rozhodnutí o přejmenování padlo 21. února 1990, kdy Rada hlavního města Prahy schválila změny názvů stanic spolu s přejmenováním ulic a náměstí. Hned následující den, 22. února 1990, vstoupilo přejmenování v platnost.
Pražské metro se během jediného dne změnilo z mapy politických symbolů na mapu města. Nová jména už většinou vycházela z čtvrtí, ulic, nádraží a míst, která cestujícím skutečně pomáhala s orientací.
Více než třicet let po přejmenování se o názvech stanic mluví znovu. Dnes už nejde o Lenina, Gottwalda nebo budovatele socialismu, ale o orientaci, komerci a identitu jednotlivých čtvrtí.
Diskutovalo se například o změně názvu Českomoravská na Aréna Libeň podle nedaleké O2 areny. Proti návrhu vznikla petice, protože kritikům vadilo, že by stanice měla nést název spojený s komerčním objektem.
Zdroje:
https://www.dpp.cz/metro50/historie-prazskeho-metra-v-datech
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/revoluce-v-metru-z-gottwaldovy-vysehrad-a-z-moskevske-andel-341617
https://pid.cz/wp-content/uploads/2018/09/DokumentB.pdf
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/metro-jezdi-pod-prahou-padesat-let-ulevilo-pretizenym-ulicim-na-velkou-vodu-nestacilo-346824
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/palac-proletariatu-pod-moskvou-slavi-narozeniny-po-stovkach-kilometru-vozi-miliony-lidi-51019
https://www.dpp.cz/zabava-a-zazitky/historie-dpp/historie-mestske-hromadne-dopravy-v-praze
https://fanshop.dpp.cz/podlozka-pod-mys-metro-1989-260/
