Článek
Než se stala jednou z výrazných tváří českého herectví, byla Linda Rybová malá tanečnice z Podolí. Balet ji provázel od dětství a v šesté třídě tančila ve Státní opeře. Bylo to její první skutečné setkání s jevištěm. Hudba, podlaha, vůně divadla, všechno jí tehdy učarovalo.
O rok později ale přišlo vystřízlivění. Balet pro ni byl podle jejích vzpomínek příliš náročný, strnulý a svět kolem něj jí připadal až moc dospělý a ambiciózní. Ani jednu z těch vlastností v sobě necítila, a tak se rozhodla skončit.
Od tance se neodvrátila úplně, ale ke klasickému baletu se už nevrátila. Ani když jí později nabízeli účast ve StarDance. Sama o svém pohybu s nadsázkou mluvila jako o „divném stylu tance, kombinaci klasického baletu a punku“.
K herectví ji přivedl dětský film, který začala natáčet v osmé třídě. Najednou cítila, že právě tenhle způsob vyjadřování je jí bližší než klasický balet. Udělala zkoušky na Pražskou konzervatoř a od prvního ročníku se pustila do herectví naplno.
Na konzervatoři se bála tak, že o ní pochybovali i profesoři
Kdo si myslí, že mladá hezká dívka na herecké konzervatoři automaticky zazáří, ten by měl slyšet, jak Linda Rybová popisuje svůj začátek. Sama sebe tehdy hodnotila jako neuvědomělou a po příchodu na školu se, jejími slovy, „nějak vyděsila“.
Styděla se tak moc, že o ní pochybovali i pedagogové. Jaroslav Satoranský podle jejích vzpomínek nevěděl, co si s tichou studentkou počít. Pomohla jí Jana Preissová, která v ní viděla něco známého a věřila, že se dívka nakonec „probere“.
A probrala se. Přišel Ladislav Mrkvička, začali pracovat na komornějších věcech a později zkoušela Tramvaj do stanice Touha právě s Janou Preissovou. Divadlo ji začalo bavit znovu, jen už úplně jinak. Cítila, že dospívá.
Uvnitř ní ale zůstávala zásadní pochybnost: že herec vlastně jen předstírá. Dlouhé roky se s tím prala. Dnes už herectví nevnímá jako předstírání, ale jako hru s myslí a fantazií. Pravdivost pro ni přitom zůstala jednou z nejdůležitějších věcí na jevišti.
Konzervatoř jí dala i pevnou partu spolužáků. Mezi nimi byly Kateřina Winterová a Ivana Jirešová. S Winterovou spolupracovala později i v pořadu Herbář a dodnes o svých spolužácích mluví jako o lidech, vedle nichž má pocit, že přišla domů.
Před kamerou stanula už v roce 1989, ještě jako dítě, ve filmu Můj přítel d’Artagnan. V devadesátých letech pak hrála hlavně v pohádkách, včetně Žabího prince, ale nevyhýbala se ani vážnějším projektům. Objevila se například v adaptaci Kafkova Procesu po boku Anthonyho Hopkinse.
Přelom přišel na začátku nového tisíciletí. V roce 2000 ztvárnila v Kytici F. A. Brabce nešťastnou ženu z balady Vodník. O rok později přišel Svěrákův Tmavomodrý svět, v němž hrála Haničku. Za tuto roli získala nominaci na Českého lva a film Česko vyslalo do boje o Oscara.
V té době hrála velmi intenzivně v divadle, působila v Divadle pod Palmovkou a v Divadle Komedie, hostovala také na dalších pražských scénách. Byla ve chvíli, kdy se z herečky stává známá tvář. Pak se jí ale život převrátil vzhůru nohama. Ne kvůli práci.
Zásah Amorovým šípem a nenávistné dopisy
V devadesátých letech tvořila pět let pár s Robertem Kodymem ze skupiny Lucie. Lidé si tehdy představovali divokou rockovou jízdu, ona ji ale později popisovala jako poměrně obyčejný, domácí život. Robert jezdil na koncerty, ona chodila do divadla.
Zlom nastal v roce 2002, kdy v divadle potkala Davida Prachaře. Byl o šestnáct let starší a tehdy ženatý s herečkou Danou Batulkovou, s níž měl dvě děti, Jakuba a Marianu.
Linda Rybová později říkala, že se s Prachařem nehledali a snad se ani hledat nesměli. Téměř rok byli přátelé. Pak se jí zdál sen, po kterém si uvědomila, že je zamilovaná. Prachař jejich setkání popisoval jako „zásah Amorovým šípem“.
Realita ale takovou poezií nebyla. Herečce začaly chodit nenávistné dopisy od cizích žen, které ji označovaly za rozvracečku rodiny. Byla mladá, známá a všude vidět, tedy snadný terč. Prachařův syn Jakub se s odchodem otce z původní rodiny vyrovnával dlouho.
Linda Rybová a David Prachař se vzali v roce 2003. Narodily se jim dcery Josefína a Rozálie a později syn František.
S dětmi přišel i druhý kariérní zlom. Skončila jedna éra Divadla Komedie, Rybová byla najednou na volné noze a krátce nato porodila dvě děti rychle po sobě. Když se začala vracet k práci, čekala třetí dítě.
Na otázku, zda volila mezi rodinou a kariérou, odpovídala, že „o žádnou volbu nešlo“. Bylo to pro ni přirozené. Přiznala ale, že netušila, jak složité bude skloubit péči o děti s nepravidelnou prací herečky.
Řadu nabídek odmítla. Podle svých slov někdy šlo o „příšerné blbosti“. Nikdy se necítila jako typ herečky, která má přesně vytyčenou kariérní cestu a jde bez ohledu na všechno za ní. Existují prý světy, do nichž nepatří a v nichž by se necítila dobře.
Spousta nervů za trochu svobody
Odpověď přišla v roce 2014. Rybová s Prachařem zkoušeli hru Tři verze života spolu s Janou Janěkovou ml., Igorem Chmelou a režisérem Thomasem Zielinskim. Fungovalo jim to tak dobře, že nechtěli skončit u jediného představení. Zrodilo se Divadlo Verze.
Princip byl od začátku jasný: hrát texty, které baví samotné herce, a pracovat s lidmi, kterým věří. Tvůrci svůj styl označují jako „intelektuální bulvár“: diváka má pobavit, ale zároveň ho přimět přemýšlet.
Divadlo Verze nemá vlastní budovu a jeho existence závisí na tom, zda si najde publikum. Právě to je cena za nezávislost. Rybová tuto zkušenost jednou shrnula jako „spoustu nervů za trochu svobody“.
Sama v souboru nejen hraje, ale podílí se i na jeho vizuální podobě, kostýmech a produkci. Domovskou scénou Divadla Verze je Divadlo v Celetné.
Herečka, která kdysi odešla od baletu kvůli jeho strnulosti a málem ztratila vztah k herectví kvůli pocitu, že je to lež, tak našla místo, kde může rozhodovat i o tom, co a proč bude hrát.
Vedle herectví se Linda Rybová dlouhodobě věnuje Nadačnímu fondu Kolečko. Jeho patronkou se stala krátce před narozením své první dcery, kdy ji oslovil fotograf Tomáš Beran. Fond od roku 2004 podporuje centra dětské traumatologie a věnuje se prevenci dětských úrazů, zejména v silničním provozu.
Rybová v Kolečku působila nejen jako patronka, ale také jako předsedkyně správní rady. Podílela se i na beneficích Divadla Verze, jejichž výtěžek šel na pomoc dětským traumatologickým pracovištím.
Sama přitom zdůrazňuje, že se nechce stavět do popředí vedle zraněných dětí. Nevyhovuje jí focení u nemocničních lůžek a za podstatnější považuje prevenci: autosedačky, pásy, helmy a obyčejnou opatrnost.
Své děti vedla k tomu, že se poutají i tehdy, když rodiče nejsou v autě. Nejde podle ní o úzkost, ale o vědomí, že řadě nehod a jejich následků lze předejít.
Padesátka a dcera před kamerou
V říjnu 2025 oslavila Linda Rybová padesáté narozeniny. Diváci ji dál vídají v seriálu Ulice jako Blanku Volákovou, jejíž dějová linka se dotkla i těžkých témat, včetně závislosti na alkoholu a domácího násilí.
Všechny tři její děti se nakonec vydaly uměleckým směrem. Rozálie hraje, František studuje hereckou konzervatoř, hraje na kytaru a skládá hudbu. Josefína studovala tanec a později se začala věnovat herectví.
V lednu 2026 Linda Rybová a David Prachař zveřejnili na sociálních sítích Divadla Verze společné prohlášení. Potvrdili v něm, že už delší dobu žijí odděleně a že jejich osobní vztahy jsou jejich soukromou věcí.
Zdůraznili, že na prvním místě zůstávají děti, rodina a vzájemný respekt. Zároveň ujistili diváky, že jejich osobní situace nebude mít vliv na chod Divadla Verze.
K důvodům se veřejně nevyjadřovali. Linda Rybová už dříve upozorňovala, že články o její rodině bývají směsí skutečných událostí a fabulací. Právě proto je fér držet se toho, co řekli sami. Zajímavější než spekulace je fakt, že divadlo, které spolu pomáhali budovat, pokračuje dál. Oba v něm zůstávají pracovně spojeni.
Zdroje:
https://www.mujrozhlas.cz/blizka-setkani/herecka-linda-rybova-o-lhani-pravde-hravosti-na-jevisti-pravdivost-je-zrovna-pro-me
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/1835/linda-rybova
https://www.divadloverze.cz/rybov%C3%A1-linda
https://www.nasepraha.cz/herecka-linda-rybova-mit-vlastni-divadlo-spousta-nervu-za-trochu-svobody/
https://kolecko.cz/o-kolecku/lide-v-kolecku/
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/david-prachar-linda-rybova-sarah-havacova-divadlo-verze.A260212_101541_lidicky_nh
https://donartfilm.com/film/po-cem-holky-touzi/
