Článek
Odpověď by měla znít idylicky, ve smyslu až se na to jako matka budu cítit. Jenže realita je často mnohem komplikovanější, zejména pokud se podíváte na finanční situaci rodin s malými dětmi. Rodičovský příspěvek od státu je směšně nízký, pokud vezmete v potaz fakt, že prarodiče stále nejsou v důchodu a mnohdy ještě několik let ani nebudou, státní jesle byly zrušeny a do státní školky vám dítě možná vezmou po jeho třetích narozeninách.
Nicméně je běžná praxe, že děti do školky přijmou až od září, kdy už dítěti jsou mnohdy téměř čtyři roky. A do té doby se musí postarat rodina, nebo jinak řečeno matka. A pokud se matka chce (nebo nechce, ale nemá na výběr) vrátit do práce, musí zaplatit soukromou školku (dětskou skupinu). A aby vydělávala jen na to, aby dítě mohlo chodit do školky, to pardon, nedává žádný smysl.
Kdo má hlídat, když se odchod do důchodu neustále prodlužuje? Co mají rodiče dělat, když mají rodičovský příspěvek rozdělit na tři roky a modlit se, aby jejich dítko mělo štěstí a bylo přijato do státní školky? Firmy raději přijmou absolventa, který může v práci strávit nekonečně času, než matku, která má specifické požadavky, zkrácený úvazek a dost pravděpodobně neustále nemocné dítě, které si teprve ve školce začne budovat imunitu.
Je hezké tvrdit, jak jsou dnešní matky neschopné. Proč to nezvládají, když mají všechny ty technologie, co předchozí generace neměli? Ale zeptali jste se někdy svých rodičů nebo prarodičů, kdy nastoupili do práce po narození dětí? Kdo děti pohlídal? Možná budete překvapení, kolik z vás chodilo do jeslí, koho hlídala výhradně babička nebo kolik rodin žilo ve vícegeneračním domě, aby se péče o malé děti mohla rozdělit mezi více členů domácnosti.
