Článek
Ta naznačuje, že dinosauři mohli hrát zásadní roli při utváření toho, jak lidské bytosti stárnou. Tato teorie, publikovaná v BioEssays, popisuje možnou souvislost mezi dominancí dinosaurů před více než 100 miliony let a procesem stárnutí pozorovaným u savců, včetně lidí.
Zatímco někteří plazi a obojživelníci vykazují minimální známky stárnutí během svého života, všichni savci, včetně lidí, procházejí odlišným procesem.
Hypotéza Profesora de Magalhaese naznačuje, že za tímto rozdílem stojí neúnavný evoluční tlak ze strany dinosaurů, kterému se savci v období druhohor snažili čelit rychlou reprodukcí, což vedlo ke ztrátě nebo inaktivaci genů spojených s dlouhověkostí, zodpovědných za regenerací tkání a opravu DNA.
Příkladem ztracené regenerační schopnosti může být například neustálý růst zubů u určitých plazů, jako jsou například aligátoři.
Raní savci, přežívající na dně potravního řetězce, se snažili tomuto tlaku čelit přibližně 100 milionů let. A tak toto období zanechalo trvalé následky na procesu stárnutí u lidí a dalších savců.
Ve zvířecím světě můžeme vidět příklady skutečně pozoruhodných opravných a regeneračních schopností. Schopností, nepotřebných pro rané savce, kteří měli to štěstí, že se nestali kořistí nějakého druhohorního dravce. Navzdory tomu, že spolu s velrybami a slony patříme k velkým, dlouhověkým savcům, neseme spolu s těmito tvory genetická omezení z druhohorní éry, které způsobují, že stárneme překvapivě rychleji než mnoho plazů.
Publikovaný výzkum zdůrazňuje, že pradávní předci savců, kteří dnes patří do nadřádu placentálů (Eutheria), ztratili určité enzymy v období vlády dinosaurů, a to zejména ty, které se podílí na opravě škod způsobených ultrafialovým světlem.
Dokonce i vačnatci a ptakořitní postrádají alespoň jeden ze tří enzymů, známých jako fotolyázy, zodpovědných za opravu DNA po poškození UV zářením. Zda tato ztráta souvisí se zmíněnou relativně zkrácenou délkou života, zůstává nejisté.
Jedním z vysvětlení této ztráty je přechod k nočnímu životu, ke kterému byli savci v druhohorách přinuceni kvůli bezpečí.
Zkoumání složitosti faktorů stárnutí je zásadní v boji proti nemocem souvisejícím s věkem, jako je demence a mrtvice.
Zatímco hypotéza zůstává spekulativní, otevírá nám možné cesty například ve výzkumu rakoviny, kde vyšší výskyt rakoviny u savců ve srovnání s jinými druhy může souviset s naší evoluční historií.
