Článek
Je mi dvacet devět let. Vrátil jsem se z další demonstrace na Letné a přemýšlím, co ve mně po celé té akci zanechává takovou pachuť. Přehrávám si rozhovory se spoustou kamarádů, se kterými v podstatě sdílíme stejné životní hodnoty, ale z nichž se mi nikoho nepodařilo přesvědčit, aby se k akci přidal. A možná se mi konečně povedlo pojmenovat, z čeho ta pachuť, moje i jejich, pochází.
S čím více svými vrstevníky se bavím ohledně aktuálních protestů, tím je zjevnější jedna věc: Všem nám ohromně leze na nervy (abych použil slabý výraz), že vždy připomínají reenactment Sametové revoluce.
V podstatě totiž nenabízí žádnou vizi. Chtějí nás vrátit do doby před Babišem. Jistě, bez Babiše bylo lépe než s ním, proto Milion chvilek v zásadě podporujeme. Ale pořád to byla ta stará dysfunkční společnost, která v první řadě Babiše a spol vygenerovala a dostala nás do všech těch, ehm, problémů, ve kterých dnes žijeme.
Jedni nám nabízejí zpátky devadesátkový oligarchický anarchokapitalismus, jiní při hledání svého ideového ukotvení rovnou loví v hloubkách historie zhoubné věci jako náboženství či nacionalismus. Na stejné demonstraci vedle sebe vlaje vlajka Izraele a Palestiny a tleská tam podnikatel i dělník. V autobuse si povídám s jinak přátelským a občansky aktivním homofobním kazatelem, zatímco vedle se předdůchodový pán opájí svým vlastenectvím a dělá etnické vtipy na vládní politiky. Jen hrůzovláda Andreje Babiše umožňuje, že spolu bok po boku stojí všichni tihle lidé, kteří jinak vlastně nemají vůbec nic společného.
I naši progresivci stále bojují o zavedení eura, rovných práv sexuálních menšin nebo výstavby solárních panelů, o věci, které už mají být vyřešené dvacet let a zcela samozřejmé, a jen dohání současnost zbytku Evropy. Ale kde je budoucnost? Jak budeme řešit bytovou krizi a AI? Nedostatek vody? Migrační krize v řádu miliard lidí místo milionů? Když se mě někdo zeptá, proč by měl chodit na demonstrace, které se žádným z těchto reálných problémů téměř nezabývají, těžko se mi na to hledá lepší odpověď než „protože Babiš je ještě horší.“ Plácáme se v dekády a staletí starých sporech s takovou vervou, že spousta lidí jako by vůbec neviděla přítomnost, či se jí prostě rozhodla ignorovat.
Nemůže to fungovat tak, že nejdřív porazíme Babiše, a pak v normálním politickém klimatu začneme teprve hledat řešení skutečných problémů. Nejdřív je třeba nabídnout budoucnost, a tím pak porazit oponenty.





