Článek
K tomu, aby se mohl jejich vztah nazývat manželství a aby mohli tito manželé adoptovat děti, bohužel většina ve sněmovně odvahu nenašla.
Znám několik takových párů. Žijí úplně stejně jako jejich sousedé, kolegové, příbuzní. Milují se, zařizují si domácnost, dělí se o povinnosti, platí daně. Nechápu, proč politici tak lpí na názvu stavu, po jakém tyto dvojice touží, a proč je vůbec zapotřebí odůvodňovat jejich přání žít v manželství, když se milují a žijí stejně jako ostatní páry? Láska je přece jen jedna. Je to cit jednoho vůči druhému a touha legalizovat soužití uzavřením manželství.
Manželství je pro ně totéž co pro nás, heterogenní páry. Proboha, jsme ve 21. století! Lidstvo už překonalo lecjaké bariéry v přijetí menšin, tohle je to poslední, oč tito lidé žádají. Proč se musí zrovna ty české stále tak doprošovat?
Nedá mi to, abych nepřipomněla aspoň dvě z mnoha významných osobností, které se staly obětmi homofobní společnosti. Společnosti, jejíž tatíkové i coby ženáči bez studu obtěžovali jiné ženy anebo se chlubili milenkami a společnost to „tradičně“ přijímala a přijímá dosud. Někteří se přestali starat o děti z předešlých manželství, ale cítili se povýšeni nad sexuálními menšinami. Když se homosexuálové odhodlali dožadovat se pouhé akceptace své existence a zrušení zákona o její nemravnosti, na jednoho z nich, charismatického Harveyho Milka, zosnovala v roce 1978 ctihodná americká společnost atentát. V životopisném filmu nazvaném podle něj - Milk - ztvárnil Harveyho Milka výborný Sean Penn.
Druhou obětí byl geniální britský matematik Alan Turing. Podílel se na prolomení německého kódu Enigma, což zkrátilo druhou světovou válku - odhaduje se, že o dva roky - a zachránilo miliony životů. Bez ohledu na tyto zásluhy ho v roce 1952 zatkla policie za sexuální přestupky, když vyšlo najevo, že je gay. Donutili ho léčit se. Po roce státem nařízené hormonální léčby spáchal 7. 4. 1954 sebevraždu. Bylo mu jednačtyřicet.
Na konci filmu se Turing sejde s bývalou snoubenkou (hraje ji Keira Knightley), s níž se po přiznání , že je na muže, rozešel. Všimne si jejího prstýnku: „Tak vidíš, máš normální život s normálním mužem a já jsem nenormální.“ Její odpověď zasáhne nejen jeho, ale i filmového diváka:
„To by nikdo normální nezvládl. Dnes ráno jsem jela městem, které by neexistovalo, nebýt tebe, koupila jsem si jízdenku od muže, který by byl nejspíše mrtvý, nebýt tebe. Četla jsem o tvé práci, o celém oboru vědeckého výzkumu, který existuje jen kvůli tobě. Jestli toužíš po tom, abys byl normální, tak ti říkám, že já ne. Svět je nekonečně lepší právě proto, že jsi nebyl.“
V tomto filmu s bezkonkurenčním Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli se uvádí, že mezi lety 1885 a 1967 bylo přibližně 49 000 homosexuálů odsouzeno za neslušnost podle nemravného britského práva.
V roce 2013 udělila královna Alžběta Turingovi posmrtnou královskou milost a ocenila tak jeho nevídané úspěchy. Od roku 2019 je Turingova podobizna na padesáti librové bankovce s jeho citátem: „Toto je pouze předzvěst toho, co přijde, a stín toho, co bude.“
Téma sexuálních menšin různě zpracovává i většina snímků Pedra Almódovara.
Podívejme se na ně, klidně i znovu, a pak se možná svorně a hlasitě zeptáme našich politiků: Copak se nedokážete překonat a říct: Tak si ta manželství uzavírejte, když vám na tom tak záleží? Nás neubude. Tím, že budete spokojeni, naopak jen získáme. Můžeme se konečně věnovat skutečným problémům této země.
A jasně, každému dítěti bude líp v rodině, kde vládne láska, než v jakémkoli státním zařízení, tak si ty děti adoptujte a dobře se o ně starejte. My vám k tomu vytvoříme podmínky. Jistě nám tu všem bude zase o něco lépe.
Zdá se to tak snadné, že? Obzvláště, když snad už nikdo nepopírá, že homosexuálové byli, jsou a budou. Že jsou to lidé, kteří chtějí žít v lásce, mít rodinu. Jako ostatní páry. O to tady jde.
