Článek
Nu a jako správný národ nespokojených, je potřeba najít viníka. Tentokrát je to celkem jednoduché. Většinou je to naopak. Neúspěch moc rodičů nemá. Hází to jeden na druhého, vyčítá se nos mezi očima. Ne tak Ivan Bartoš. Po neschopných vládách, co digitalizaci slibovali, tak do toho alespoň pořádně šlápnul.
Ano, není to čisté, není to odladěné, ale aspoň něco udělal. A teď ti samí lidé, co 8 let neudělali nic, tak na něj řvou, ať odstoupí, že to pokazil. Protože tak to prostě je, nejlepší je nic nedělat a tím nic nepokazit. V půlce období říct, že na další už není časa že to udělá další vláda. A tak pořád dokola…
Jako ajťák měl vědět, že do ostrého provozu bez odladění nelze dát skoro nic. Ale to by se zase nic neudělalo, pořád na něho tlačili, ať už to spustí a až to spustil, tak křičí, proč to spustil nevyladěné. Takže nešlo vyhrát.
Spíše než nedodělaný digitální systém mi vadí nový stavební zákon jako takový, jsou tam některé nesmysly z hlediska projektování jako takového, postupně bych to zde na stránkách probral s tím, jak se to dá interpretovat.
Co bych řekl jako takovou ochutnávku, něco se zjednodušilo až tak moc, že to může dělat totální neodborník bez znalostí problematiky. Což může někomu přijít jako fajn, ale já si zase myslím, že bych taky nechtěl operovat slepé střevo od lakýrníka, co si o tom přečetl příručku.
