Článek
Nenosí kravatu, neumí se usmívat a nikdy si nestěžuje, že je pozdě večer. Ale zato umí nakreslit celý developerský projekt za pár minut a nepotřebuje pauzu na oběd. Projektanti, držte si klobouky, protože vaše dny možná brzy budou počítány… a ne v týdnech, ale v sekundách.
Vtip je v tom, že AI už dnes zvládne spoustu věcí, za které jsme dřív platili celé týmy. Dokáže generovat návrhy budov, optimalizovat dispozice a dokonce i „navrhovat“ barvy a materiály, které vypadají, že k sobě pasují. A když si pomyslíte, že projektant strávil roky studiem a praxí, zatímco AI se naučí všechno z internetu za pár hodin, je jasné, kdo tady bude mít budoucnost.
Samozřejmě, nejde jen o kreslení. AI dokáže i komunikovat s klientem. Klient napíše: „Chci víc světla a pocit otevřenosti.“ AI odpoví: „Samozřejmě, doporučuji zvětšit okna a otevřít stěnu do haly.“ Projektant by to musel vysvětlovat na schůzce, kreslit náčrtky, měnit návrhy podle připomínek… a ještě poslouchat, jak klient říká: „To vypadá trochu jako škola, ne?“ AI se nesměje, nesoudí, jen upraví a pošle další verzi.
Ale nezoufejte, lidský projektant se úplně neztratí. Vtip je v nuance. AI sice umí postavit virtuální ideální svět, kde každý metr čtvereční sedí, materiály jsou dokonalé a světlo padá přesně tak, aby fotilo hezky na Instagram. Ale člověk pozná, kdy je něco „živé“, kdy se do prostoru vejdu, kdy se někdo bude cítit dobře a kdy mu bude připadat, že je v nemocnici. Zatím. Protože i AI už se učí, že „živé“ může být i kombinace zelené pohovky s oranžovou lampou.
Další věc je rychlost. Projekt, který by lidem trval týdny, může AI zvládnout za hodinu. A přitom se nesplete, nepřehlédne žádný normativ, nepotřebuje kávu ani čokoládu. A protože generuje stovky variant, klient si může vybrat tu, kterou by sám nikdy nenavrhl. Výsledek? Projektant je spíš moderátor, který vybírá mezi nejlepšími návrhy AI, než že by je sám vytvářel.
Nejvtipnější na tom je, že AI je úplně neúnavná. Nepřijde pozdě, neprotestuje, nevymlouvá se na šéfa ani na počasí. Chce jen zadání, zpracuje ho, a pak je připravena na další. Lidský projektant po třech dnech bez spánku v kanceláři vypadá spíš jako zombie z hororu než profesionál. AI se jen tiše směje – nebo spíš: vůbec se nesměje, protože žádné emoce nepotřebuje.
Samozřejmě, že se najdou skeptici. „Projektant nikdy nebude nahrazen,“ říkají. „Lidé chtějí dotyk lidské ruky, fantazii, kreativitu.“ Ano, ale lidé také chtějí rychle hotový projekt, levně, bez chyb, a AI to všechno umí. Takže otázka není jestli, ale kdy. A až přijde den, kdy si klient jen klikne a má hotový plán, projektant bude stát u stroje a říkat: „Ale kde je moje práce?“
A tak se pomalu připravujeme na nový svět. Projektant už nebude kreslit, spíš bude hlídat AI, vybírat, schvalovat a doufat, že algoritmus nedělá šílenosti, jako dát koupelnu v obýváku nebo střešní terasu na ulici. Svět se mění rychle, a kdo dnes považuje AI jen za nástroj, zítra může zjistit, že jeho pracovní stůl obývá jen robot, a on je u okna s kávou, kouká ven a vzpomíná na staré časy, kdy lidé kreslili.
Takže pokud jste projektant a čtete to teď s nervozitou, nezoufejte úplně. Umělá inteligence vás možná nahradí v kreslení, ale nikdy vám nevezme smysl pro humor, schopnost přesvědčit klienta a schopnost vysvětlit, proč zelená pohovka s oranžovou lampou opravdu nevypadá dobře. Aspoň zatím.
Vtip je v tom, že AI je mocná, rychlá a přesná, ale pořád potřebuje člověka, aby vše vedl, schvaloval a dával smysl. Takže projektanti? Přežijete, ale bude to trochu jako pilotovat stíhačku přes autopilota – sedíte, sledujete, a doufáte, že technologie se nezblázní.
