Článek
A protože žijeme ve světě, kde každý chce slevu, musí projektant už při nacenění přemýšlet jako šachista – několik tahů dopředu.
Tedy, přesněji řečeno, musí vzít reálnou cenu svého projektu a vynásobit ji minimálně třemi. To není žádná chamtivost nebo snaha si koupit nové auto každé tři měsíce. To je prostě nutnost, protože hned po odeslání cenové nabídky začíná rituální tanec slevy.
Investor se podívá na cenu a okamžitě mu naskočí alergická reakce. „Tolik? To snad ne! Vždyť tady Pepa z vedlejší vesnice říkal, že by mi to nakreslil za polovic!“ A tak přichází první telefonát: „Hele, nemohli bychom to nějak upravit? Myslím, že bychom se měli vejít aspoň do poloviny toho, co jste mi poslali.“ A tady přichází první okamžik, kdy se projektant musí ovládat, aby do telefonu neřekl, co si opravdu myslí.
Proto ta trojnásobná cena. Jakmile totiž přistoupí na slevu, stále má ještě rezervu na to, aby na konci nepracoval zadarmo. Když se pak dostane na „rozumnou“ částku, kde investor jásá, jak výborně vyjednal, a projektant ví, že stále neprodělá, nastává další fáze – komplikace.
Ano, komplikace přijdou vždy. To je přírodní zákon, stejně jistý jako gravitace nebo to, že se v pátek odpoledne objeví nový požadavek, který „není složitý, určitě to zvládnete do pondělí“.
V průběhu projektu se zjistí, že sousední pozemek má jinou kótu, že úřady chtějí dodatečné dokumenty, že investor si v noci přečetl článek o nejnovějších trendech v architektuře a najednou chce změnit celé dispozice, protože „teď frčí otevřené prostory“. A všechno to znamená další práci. Práci, která by byla zdarma, pokud by tam projektant neměl tu původní vatu.
A tak je ta trojnásobná cena vlastně aktem přežití. Bez ní by projektant skončil s prázdnou peněženkou, vyčerpaný a s přesvědčením, že už nikdy žádný další projekt nevezme. Díky ní si ale může dovolit nejen přežít, ale dokonce i koupit si občas kafe, které během práce vypije litry.
Na závěr tedy rada pro všechny projektanty: nebojte se násobit. Neboť kdo násobí, ten přežije. A kdo nenásobí, ten brzy zjistí, že by mohl pracovat rovnou zadarmo. A to přece nikdo nechce, že?
