Článek
A teď vy, celý rozespalý, zíráte do monitoru a přemýšlíte – mám si naúčtovat hodinovku a nechat je platit každé moje škrábnutí tužkou, nebo risknout úkolovku a doufat, že z toho nebude dům jako z LEGO kostek?
Projektant je tak trochu jako doktor. Nikdo ho sice nikdy neviděl zachraňovat životy (i když když ho někdo požádá, aby překreslil celý projekt přes noc, jde opravdu o život), ale všichni čekají, že přesně ví, co dělá, a hlavně – že jim hned řekne, kolik to bude stát. Jenže my nejsme řezníci, abychom vážili na gramy. A tak začíná věčné dilema: hodinovka, nebo úkolovka?
Hodinovka má své kouzlo. Člověk ví, že když sedí u stolu a dělá, tak mu každá minuta něco vynáší. Můžete si v klidu pracovat, klidně i trochu víc šrafovat, když je klient kreativní. Ale zkuste to vysvětlit zákazníkovi. „Takže říkáte, že když vám budu volat každý den s blbostma, budu platit víc?“ Ano, pane, přesně tak. „A kolik si tak účtujete?“ A tady přichází ta slavná pasáž, kdy projektant zašermuje neurčitou částkou, přičemž si v duchu počítá, kolik ještě potřebuje na novou grafickou kartu a jestli může přiznat skutečný čas strávený zíráním na chybové hlášky v AutoCADu.
A teď si vezměte úkolovku. Ta působí lákavě – všechno je jasné, předem dané. Klient ví, na čem je, projektant taky. Ideální svět. Tedy… dokud se nezačnou dít věci. Třeba když se během týdne třikrát změní zadání, protože manželka investora mezitím objevila na Pinterestu nový styl venkovské chalupy z Nového Zélandu. A vy? No vy už jste si cenu řekli. Fixní. Jistě. A teď to buď odpracujete o víkendu, nebo si vyberete tenhle měsíc místo večeře čínskou polévku.
Někteří kolegové z branže na to šli chytře. Kombinují. Základ na úkolovku, změny na hodinovku. Elegantní, že? Jenže pak musíte klienta školit jak malé dítě. „Ano, pane, tohle už je změna. Ne, tohle opravdu není v původním zadání. Ano, i posunutí okna o 50 cm je změna.“ A klient si mezitím myslí, že jste se zbláznili a že vás mají platit za každé kliknutí myší.
A co na to zákon? Nic moc. Ceník projektových prací je hezky tlustý dokument, který většina lidí nikdy nečetla. A když už ho čtou, tak stejně skončí u věty: „Cenu lze dohodnout individuálně.“ No a to jsme zase na začátku. Volná ruka trhu, říkají ekonomové. Volná ruka škrábající se zoufale na hlavě, říká projektant.
Pravda je taková, že žádný systém není ideální. Hodinovka může být férová – ale musí být důvěra. Úkolovka může být přehledná – ale musí být pevné zadání. Jenže ruku na srdce: Kdy měl naposledy nějaký klient opravdu pevné zadání? To by nesměl mít přístup na internet. Nebo manželku.
Ať už účtujete jak chcete, hlavně si to umějte obhájit. Protože nejde jen o to kreslit hezké domy. Jde o to, aby to celé nějak ekonomicky drželo pohromadě. A abyste na konci dne měli pocit, že tenhle projekt není jen další pokus o moderní otroctví s PDF výstupem.
Takže si dejte další kafe, otevřete ceník, zkontrolujte si smlouvy a buďte připraveni. Protože ten další e-mail už je možná nový klient. A ptá se: „Účtujete si hodinovku, nebo úkolovku?“
