Buddha Eden Garden: největší evropskou orientální zahradu najdete v Portugalsku

Je konec září, krátce po deváté hodině, a my vjíždíme do vesničky Quinta dos Loridos v Portugalsku. Kromě malé cedule u silnice nic nenaznačuje, že se nacházíme pár set metrů od největší orientální zahrady v Evropě.

Na konci obce zajíždíme na velké parkoviště, které je v tuto chvíli ještě skoro prázdné. Budeme dnes mezi prvními návštěvníky. U pokladny platíme vstupné. Dospělý hradí 6 euro, pokud chcete jet vláčkem, platí se dvojnásobek. Vláček vás proveze celou zahradou, po cestě třikrát zastaví a můžete se projít po okolí. Je to lákavá nabídka, máme dost nachozeno za poslední dobu, přesto volíme samostatnou procházku.

Procházka nám zabere necelé dvě hodiny. Je krásně. Ticho, svítí sluníčko, ale na konci září už není žádné velké vedro, povívá vítr, místy je slyšet ptáky, místy meditační hudbu. Většinu času jsme sami. Klid tedy skončí ve chvíli, kdy přijede autobusový zájezd italských turistů, jejichž křik se rozléhá po celé zahradě. Nevadí, i tak jsme si výlet užili.

Zahrada se rozkládá na ploše 35 hektarů a vlastníkem je portugalský umělec Joe Berardo, který jejím vybudováním reagoval na zničení dvou obřích soch Buddhů v bámjánském údolí v Afghánistánu. Tálibán je cíleně zničil v roce 2001. Svůj odporný čin hájil tím, že islám nedovoluje zobrazovat živé bytosti. Berardo se tehdy rozhodl otevřít zahradu klidu a meditace, není vystavěna z náboženských důvodů a přijít sem může kdokoliv.

Najdete tu nejen velkou spoustu mramorových a žulových Buddhů různé velikosti, ale i další umělecká díla, která umělec během svého života střádal, jednotlivé kusy současného umění jsou pravidelně obnovovány a měněny, přijede-li tedy znovu, vždy uvidíte něco jiného.

Centrálním místem zahrady je schodiště, kde vás vítají zlatí Buddhové. Odtud se nabízí překrásné vyhlídky a můžete se vydat do různých zákoutí. Ve dvou částech zahrady najdete také kopii terakotové armády, která jakoby dohlížela na klid v celé zahradě. Pod schodištěm se nachází japonská zahrada s jezerem plným kaprů KOI, ze které vystupují vyřezávání draci. Část zahrady tvoří také expozice afrických soch, kterou majitel věnoval obyvatelům Zimbabwe Shona, kde dlouho žil a mnohému se naučil.

Na celou zahradu bylo spotřebováno více než 6 tun mramoru a žuly. Jednotlivé sochy, pagody a další díla jsou rozmístěny po celé zahradě a snoubí se tu historie se současností. Nevzniklo tady jen místo klidu a odpočinku, ale monumentální galerie pod širým nebem. Zároveň se tu snoubí duchovno a fyzično, tedy vítán je zde opravdu každý bez ohledu na věk, rasu, národnost či víru.

Strávili jsme tady celé dopoledne, v zahradě je i několik občerstvení a v závěru si můžete projít, ochutnat a samozřejmě zakoupit výborné portugalské víno. My vyrážíme o kousek dál, do starobylého městečka Óbidos, které je na seznamu památek UNESCO a přezdívá se mu také svatební dar, protože jej král Dinis I. věnoval ve svatební den své ženě Isabele Portugalské a v této tradici pokračovali další panovníci až do 19. století.

Óbidos - krásné městečko s úchvatným hradem

Do tohoto malebného městečka dojedete z předchozího místa za 15 minut. Zaparkovat můžete na velkých parkovištích přímo pod hradbami, ale nezapomeňte na hotovost, parkování na mnoha místech Portugalska nelze platit jiným způsobem.

Na začátku se pokocháme krásným akvaduktem a vyrážíme do městečka, jehož hradby jsou přímo před námi.

Už nám trochu kručí v žaludku, využijeme tedy hned prvního pekařství, kde si dáváme typické portugalské pečivo, pastel de natas (sladký košíček z listového těsta plněný žloutkovým krémem), které je nejlepší teplé a posypané skořicí a žádná návštěva Portugalska se bez jeho pravidelné konzumace nemůže obejít. Pak už projdeme nádhernými branami Porta da Vila a před námi se otevřou malebné uličky plné obchůdků, restaurací a samozřejmě turistů. Slyšíme tady všechny jazyky, mísí se tu různé vůně, lidé se usmívají a pomalu se vydáváme nahoru k hradu, kde se turisté mohou ubytovat. Velmi často se tu konají různé akce, festivaly a trhy.

Nemusíte ale jít uličkou, hned za bránou se dá vyjít na hradby, celé městečko po nich jde obejít dokola. I my jsme se kus vydali po nich, ale pokud máte strach z výšek, zůstaňte dole, cesta je docela úzká a není tu žádné ochranné zábradlí. Ale ty výhledy!

Za krátkou zastávku stojí kostel před vstupem do hradu, kde je vybudováno nádherné knihkupectví, těch ostatně ve městě uvidíte hned 14. V některých z nich se mimo jiné také prodává ovoce a zelenina či čerstvé ryby. I kostelů je tu na tak malé městečko hodně - najdete jich tu pět.

Pro Óbidos jsou typické bílé domky s modrým nebo žlutým lemováním, dle lidových tradic žlutá barva zahání zlé duchy a modrá zase otravný hmyz.

Samotný hrad postavili Maurové již v 8. století. Ve dvanáctém století pak prošel rozsáhlými úpravami. V současné době je zde luxusní hotel, kde se často konají svatby. Neubytovaní se do hradu nedostanou.

V městečku Óbidos jsme strávili příjemné odpoledne. Na ulici jsme mimo jiné ochutnali tresčí koblížky plněné kozím sýrem a likér ginja vyrobený z louhovaných třešní podávaný v čokoládovém kalíšku. Je to dobrota.

Ještě chvíli se kocháme výhledy, nakoupíme pár suvenýrů a vracíme se k autu.

Lagoa de Óbidos

Ještě nám zbývá trochu času, vydáme se tedy k několik kilometrů vzdálenému Lagoa de Óbidos, což je největší laguna se slanou vodou v Portugalsku. Díky přírodním podmínkám zde vznikl unikátní mokřad, který láká mnoho ptačích druhů, jež zde při pěší procházce můžete pozorovat, vede tudy část trasy PR4 a nyní, po sezóně, je tu téměř liduprázdno. Škoda, že už nám nezbývalo mnoho času, jistě bychom tu měli co objevovat.

Den končí, vracíme se do Cascais, kde jsme ubytovaní a těšíme se na další poznávání Portugalska.

Zdroje:

https://www.berardocollection.com/?sid=31&lang=en

https://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhov%C3%A9_z_B%C3%A1mj%C3%A1nu

https://bacalhoa.pt/en/bacalhoa-buddha-eden

https://www.obidosportugaltourism.com/guide/buddha-eden-garden.html

https://www.radynacestu.cz/magazin/obidos/