Hlavní obsah
Cestování

Z Ostrova do Dolního Žlebu aneb letošní sezóna Stezky Českem zahájena

Foto: Prostě člověk

Letošní Velikonoční neděle byla jako malovaná. Sluníčko, teplota tak akorát, jasno. Bylo na čase splatit dluh z loňského roku a vydat se na poslední část druhé etapy Stezky Českem.

Článek

O tom, že se jednoho dne vydám na Stezku Českem jsem snila několik let, ale teprve v loňském roce jsem začala tuto trasu pomalu ukrajovat. V létě jsme s mým mužem prošli skoro celé dvě etapy a plánovali další kousky. Času bylo málo, plánů hodně, a tak na poslední kousek druhé etapy došlo až letos na jaře.

Tenhle poslední kousek, který mi zbýval z druhé etapy, jsem cíleně naplánovala jako jednodenní, protože v Dolním Žlebu dlouhodobě nefunguje přívoz na druhou stranu Labe (v současné chvíli město Děčín vyhlásilo výběrové řízení na provozovatele, tak snad v hlavní sezóně přívoz již bude). Zde tedy skončím, tatínek mě na konci vyzvedne a v květnu začnu na druhé straně a budu pokračovat přes Hřensko dále.

Z domova to mám do Ostrova necelou půlhodinu autem, v sedm hodin jsem už se zabaleným batohem a nadšenou labradorkou byla na cestě. Naše loňská cesta končila u hotelu Ostrov, ale chtěla jsem si ušetřit jedno stoupání, takže jsem nechala auto na parkovišti u odbočky k hotelu a krásnou lesní cestou jsme se vydali směr Sněžník. Bylo kolem deseti stupňů, zatím nikde nikdo, les krásně voněl, to se to šlo. Na parkovišti pod Sněžníkem bylo zatím jen pár aut, turisté si přispávají. Na Sněžník vede pěkná asfaltka, zhruba po kilometru se odbočuje na kamenitou lesní cestu, která je celkem prudká. Pokud máte víc času, můžete před výstupem k rozhledně pokračovat ještě dále po asfaltové cestě a pokochat se výhledy na Drážďanské vyhlídce, která je turisty často neprávem opomíjena. My jsme ji tentokrát také vynechali. Sice chodíme hodně, přesto mi výstup dává zabrat a sotva popadám dech. Moje psí společnice už je mezitím nahoře a seznamuje se s border kolií turistů, kteří vystoupali dávno před námi. Za chvilku vyjdu i já a kochám se nádhernými výhledy. Nezdržíme se dlouho, vynecháme i rozhlednu, přece jen jsme tady byli už několikrát. Pokračujeme tedy dále, nejdříve se kocháme výhledy, pak scházíme druhou stranou směrem na Maxičky.

Foto: Prostě člověk

Děčínský Sněžník

Foto: Prostě člověk

Děčínský Sněžník

Děčínský Sněžník

Jedná se o naši nejvyšší stolovou horu, je vysoká 723 metrů a nabídne výhled na Krušné hory, České středohoří, ale i na Ještěd nebo vršky drážďanských kostelů. Na vrcholu se můžete občerstvit v příjemné restauraci a turisty samozřejmě láká i jedna z nejhezčích rozhleden u nás s kruhovým výhledem. Samotná rozhledna připomíná šachovou věž. Vstupné je zpoplatněno. Na vrchol rozhledny vede 153 schodů. Stavba nyní slouží jako vyhlídkové místo a nosič anténních připojení, původně však byla vystavěna za účelem zeměměřičských prací. Na Sněžník se dostanete z několika stran a vedou sem turistické stezky, nejsnazší je námi zvolený výstup z osady Sněžník.

Cesta dolů je hodně kamenitá, kolena dostávají zabrat. Potkáváme již docela dost turistů, mají můj obdiv, z této strany bych nahoru jít nechtěla. Projdeme kolem skalního útvaru Koňská hlava, dojdeme na rozcestí Hvězda, kde je kromě posezení vystavěna nová útulna.

Foto: Prostě člověk

Útulna Hvězda

Dojdeme až k silnici, odkud máme pokračovat po lesní cestě dál. Kus se ale vydáme po silnici, abychom zašli k Vlčímu jezeru, kde se může Máša vykoupat. Po silnici jdeme asi půl kilometru, nic příjemného, moc aut nezpomalí a projíždí kolem nás devadesátkou. Ale za tohle krásné jezero to stálo. Jezero je uprostřed převážně březového háje, dá se zde koupat, jsou tu lavičky a není nikterak velké, obejdete ho za pár minut. Teď je tu jen jedna rodina, až se budeme odpoledne vracet, bude tu už velké množství lidí.

Foto: Prostě člověk

Vlčí jezero

Další skoro 4 kilometry vedou lesem, převážně po rovině, střídají se lesní cesty a asfaltky, turisti tu nejsou žádní. Cestu si zase trochu zkracujeme, touláme se neznačenými cestami, svačíme na velké lavičce na palouku, užíváme si ticho a samotu. Ani se nenadějeme a máme za sebou skoro 16 km.

Foto: Prostě člověk

Lavička Na palouku

Foto: Prostě člověk

Les léčí

Poslední čtyři kilometry do Dolního Žlebu jsou ve znamení klesání, nejdříve lesem, loukami a poté mezi skalami. Trochu se brodíme vodou, na několika místech je zde vylitý potok, Máša to vítá, já podstatně méně. Blízkost cíle poznáme již z dálky, kdy slyšíme lidské hlasy a za chvíli už vidíme množství horolezců na skalách. Projdeme vesničkou, která vypadá jakoby se tu zastavil čas a blížíme se k přívozu. Tady už je obrovské množství turistů - cyklisti, bruslaři. Prochází tudy mezinárodní cyklostezka Praha - Drážďany a v dnešním volném dni spojeném s hezkým počasím je hojně využívaná. Úsek zdejší cyklostezky je dlouhý asi 9 kilometrů a vede podél řeky Labe a pískovcových skal. Oblíbeným místem je také Klopotský vodopád s jezírkem, který je uměle vytvořen a prochází jím hranice s Německem.

Foto: Prostě člověk

Dolní Žleb

Foto: Prostě člověk

Přívoz Dolní Žleb - v současné době mimo provoz

Foto: Prostě člověk

Město Děčín hledá provozovatele přívozu, jinak se na druhou stranu přímo nedostanete

Naše cesta končí u přívozu, Máša se jde zchladit do vody. Máme za sebou 20 km, jsme v cíli o dvacet minut dřív. Posadíme se u nefunkčního přívozu a čekáme. Zvoní telefon. Táta. Vidí nás, ale my jeho ne. Je totiž na druhé straně. Inu, chybička se vloudila a náš plán nebyl tak skvělý, jak jsem si myslela. Musí se pro nás vrátit, což je téměř 40 minut. A tak se znovu zvedneme a jdeme mu naproti, po cyklostezce. Ujdeme ještě další tři kilometry podél Labe. Pak už jen dobrý oběd v Ostrově a návrat domů. Dvě etapy ukončeny a čeká nás třetí další. Těšíme se.

Ať nám/vám to šlape.

Dolní Žleb je nejseverněji osídlené místo v České republice na levém břehu Labe. Tato obec byla v roce 1980 připojena k Děčínu. Přímo za obcí se nachází pěší přechod do Německa. Místo je turisticky velmi oblíbené, zejména díky cyklostezce, ale také se sem sjíždí horolezci a zdolávají místní skály. Doprava sem byla dlouhá léta poměrně složitá, dalo se přijet pouze vlakem nebo přívozem. I v současnosti, kdy se opravuje hlavní silnice a přívoz je mimo provoz, je cesta tam trochu složitá, auta sem totiž přijíždí po úzké cyklostezce, což není příjemné ani pro cyklisty, ani pro řidiče.

Samotný přívoz je nejseverněji a nejníže položeným přívozem v Česku. Bezmotorovém plavidlo převeze nejen pěší turisty a cyklisty, ale také auta. Patří mezi poslední plavidla s dolním vodičem. Lano je ukotveno u levého břehu a nadlehčují ho plováky, pro plavbu se využívá proud řeky, proto za určitého počasí či poklesu vody, přívoz nejede.

Zdroje

https://www.region-ceskesvycarsko.cz/rozhledny-vyhlidky/decinsky-sneznik/

Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/privoz-dolni-zleb

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz