Jarní putování po Tyrolsku - kolem vodní nádrže Durlassboden

Jedním z našich cílů byla umělá vodní nádrž Durlassboden (známá jako Speicher Durlassboden), která se nachází v Tyrolsku v oblastu Zillertal aréna poblíž obce Gerlos. V průvodcích se dočtete, že cestou zaplatíte mýtné, ale tak to není, mýtné se platí až o několik kilometrů dál směrem ke Krimmelských vodopádům, které jsme již v zimě také viděli, ale plánujeme se sem podívat i v letním období, abychom je mohli obdivovat v plné kráse.

Durlassboden jsme objevili právě při loňské cestě k vodopádům. Tehdy byla všude hromada sněhu, prošli jsme se tedy jen po hrázi, dali jsme si výbornou polévku a jablečný trhanec na terase oblíbené restaurace a slíbili si, že jednou ji obejdeme.

To se nám podařilo o rok později. Měli jsme představu, že začátkem května již bude hezky slunečno, ale ne vždy plány vyjdou. Téměř celý prodloužený alpský víkend nám propršel. Ale my jsme se odradit nenechali.

Vyjíždíme kolem půl deváté. Mírně prší a na začátek května je dost chladno. Z Riedu, kde bydlíme, trvá cesta asi 45 minut. Stoupáme do výšky 1400 metrů a ty výhledy na malá alpská městečka jsou prostě dechberoucí. Mám tahle místa moc ráda.

U přehrady se dá zaparkovat na dvou parkovištích, jsme tu jediní. Ještě je celkem brzy, není sezóna a počasí také na delší procházku neláká, ale chvílemi se už začíná klubat sluníčko.

Restaurace je zavřená, vypadá to, že uvnitř probíhá rekonstrukce. Škoda, těšila jsem se na horkou polévku na konci výletu. Přejdeme hráz a vydáváme se na cestu. Čeká nás necelých 12 km. První polovina cesty vede lesní cestou a procházka začíná trochu prudším stoupáním, které ale zhruba po kilometru končí a pak už se jde po vrstevnici. Končí také lesní cesta, nyní už jdeme podél nádrže, chvílemi po štěrkové cestě, chvílemi po asfaltové. V tuhle dobu je velmi málo vody, nádrž je částečně vypuštěná.

Občas ještě potkáváme zbytky sněhu, ale jaro už vítězí, všude je spousta blatouchů, pryskyřníků, sasanek a petrklíčů.

Cestou míjíme několik alpských domků, které v létě zřejmě fungují jako občerstvení, ale nyní je vše opuštěné. Dosud jsme nikoho nepotkali. Na konci přehrady je možné přejít most a vrátit se zpátky, ale pokud se sem chystáte, nedělejte to a jděte ještě o kousek dál k jezeru Finkau. Jedná se o malé přírodní jezírko. Dá se sem dojet i autem, ale touhle dobou je silnice kvůli těžbě do konce května uzavřená. Tady si připadáme jako v pohádce. Jezero je opravdu malé, dá se obejít za malou chvíli. Na břehu je oblíbený hostinec, nyní tedy do konce května zavřený, má moc hezké zázemí, malé hřiště, krásnou zahrádku a ty výhledy. Přímo nad jezerem je vysoký vodopád, na břehu romantická houpačka, na druhé straně několik laviček. Strávíme tady celkem dost času, je tu krásně. Sluníčko sice nevylezlo, ale ani neprší a chladno nám nevadí. Naše labradorka se nadšeně koupe a užívá si všechny malé přítoky, které do jezera vedou.

Od Finkau See vede také několik stezek do Alp a do Taur. V blízkém lesíku je také lesní kaple.

Nezbývá než se vracet zpátky. Nejdříve jdeme podél horského potoka a poté přecházíme na asfaltku. Tady již cesta není tak příjemná, přece jen se jedná o silnici. V tuhle dobu tu nic nejezdí, ale v létě určitě projíždí celkem dost aut. Nejsou tu ani moc hezké výhledy. Tahle trasa měří asi dva kilometry, na chvíli sejdeme z cesty, vypadá to, že podél přehrady vede ještě neznačená cesta přímo po břehu, ale po chvíli končí a musíme se vrátit na silnici. Zde přichází zase mírné stoupání a pak už odbočujeme na štěrkovou cestu, která nás podél vody a také lesem dovede až na konec dnešní trasy.

Zbývá nám posledních pár kilometrů, jdeme pomalu a užíváme si výhledy. Je tu moc pěkné dětské hřiště, několik laviček s výhledem na vodní plochu, v létě tu musí být příjemně. Nyní je po ukončení těžby část cesty poničená a hodně zabahněná, čeká nás také několik stoupání.

Vracíme se do cíle. V nohách máme nakonec přes 16 kilometrů. Potkali jsme jediného turistu, na parkovišti jsou jen čtyři auta.

Další krásný den v Tyrolsku. Vracíme se domů, unavení, ale spokojení.