Článek
Román jsem měla na nočním stolku několik týdnů. Dostala jsem se k němu bohužel zrovna v době, kdy běžela v televizi repríza filmového zpracování Bábovek. A já jsem udělala tu chybu, že jsem se dívala, a tak ač nerada, jsem se neubránila srovnávání postav literárních a filmových, čímž jsem rozčilovala sebe samu. Například filmová Rebeka odpovídala v představách spíše literární Karolíně a naopak. Tedy, pokud jste ještě nečetli a chystáte se - nedělejte stejnou chybu jako já.
K samotné knize. Většinu postav jste potkali již v minulém díle a skoro to vypadalo, že začnou žít jinak a lépe. Martin se polepší a nebude už žít v milostném trojúhelníku, Vladimír se bude více věnovat své dceři než politice, Linda změní zaměstnání a z lehké děvy se stane květinářka a vynahradí Nikole roky bez vlastní mámy, Saša se bude méně věnovat sobě a více malému synkovi. A tak to přesně nedopadlo.
Téměř všichni přeživší nepoučeni svými chybami pokračují dále ve svých životních karambolech a „držkopádech“ a nevypadá to, že to bude lepší. Spousta recenzí autorce vyčítá, že nemá normální postavy, že nežijí obyčejné a vyrovnané životy. Kdo by to pak ale četl? Radka Třeštíková přece nepíše červenou knihovnu. A její postavy mě samotnou také vytáčely - minimálně některé - ale knihy mají vyvolávat emoce a to autorka umí opravdu skvěle.
Jednotlivé kapitoly jsou provázané, různé situace zažíváme z pohledu několika postav a vrstev. Osm postav během osmi let. Je to zmatek. Působí to ztřeštěně a roztříštěně. A pak vám najednou dojde, že ten zmatek je ucelený a perfektně zpracovaný. V tom je Třeštíková velmi silná. Pln emocí se čtenář dočte k poslední straně. A možná se zeptá, jak to vlastně skončilo? A skončilo to vůbec? A třeba pak knihu zavře, podívá se na začátek a najednou ten konec má. Nebo taky ne.
Jazykově mě kniha bavila hodně. Slovní zásoba, jazykové obraty, dvojsmysly, erotično spojené s tragikomedií - tohle vše ukazuje na autorčin osobitý styl, kterému na originalitě neubírá ani značná syrovost některých příběhů. Autorka dokázala, že ji čtenář buď miluje, nebo nesnáší. A obojí přidává knize body.
Pokud bych ale přece jen měla položit oba díly vedle sebe a možná se podívat i na další díla autorky, byla tahle příběhová skládanka místy trochu překombinovaná, a to je důvod, proč bych ji nezařadila mezi nejlepší autorčina díla.
Radka Třeštíková bývá často kritizována - jako člověk i jako autor. Ráda provokuje. Jak už to bývá, někomu to vadí, jiný ji odsuzuje, málokdo na ni nemá názor. Já ji mám ráda. I když si myslím, že si nejen se čtenáři ráda hraje. Nedávno jsem četla článek, kde tvrdila, že by si přála, aby si její osobu čtenáři nepropojovali s jejím dílem, aby mohlo žít samo svým literárním životem. A to jí tak nějak nevěřím a vidím v tom trochu pozérství. Nicméně dělá to dobře. Provokativně, drze, manipulativně, někdy arogantně, ale funguje to.
Těším se na další knihy.
Radka Třeštíková, Bábovky na konci světa, Motto, 2024
