Tip na výlet: Oblík, Srdov, Brník - tři vrcholy za pár hodin

Náš krátký výlet jsme plánovali již několikrát, ale pořád nějak nebyl čas. Letos v červenci k němu konečně došlo. Vyšel nám volný půlden, což na zjištění, že fyzičku moc nemáme, bohatě stačí.

Trasu začínáme v obci Mnichov, kde parkujeme u kapličky. Kolem deváté jsme tu jediní. Prohlédneme si malinkou vesničku a vydáváme se hned na rozcestníku směrem k Oblíku, což je jediná značená trasa. Všechny tři vrcholy jsme viděli již ze silnice a ještě si myslíme, že to bude pohodová procházka. Pár kousků různých hřebenovek již máme za sebou, takže tahle nás přece nemůže překvapit. Zejména když všude píšou, že je to příjemná a nenáročná trasa. Lžou, věřte mi, pro klasického turistu rozhodně nic nenáročného. Ale krásně tam je, to ano. Takže určitě vyrazte.

Zpět na začátek naší trasy. Zhruba po 500 metrech luční cestou odbočujeme k Oblíku. Tady cesta nejdříve mírně stoupá a ve chvíli, kdy vstoupíme do lesa, mizí slovo mírně. K vrcholu je to sotva 600 metrů, ale pěkně do kopce. „Rajčák“, jak by řekla moje kamarádka, která takto nazývá všechny kopce, při jejichž výstupu se obličeje barví do ruda během několika minut. Jsme nahoře a výhled bere dech. Je tu nádherně.

Oblík je druhý nejvyšší vrchol lounské části Českého Středohoří (vyšší o celý jeden metr je několik kilometrů vzdálená Milá), najdeme ho šest kilometrů od Loun a od Brníku a Srdova je oddělen sedlem. Nachází se v přírodní rezervaci, jeho dva sousedé již do rezervace nepatří. Na vrcholu kopce najdeme nefunkční světelný maják pro letecký provoz.

Zpátky se vracíme stejnou cestou. Tedy až k rozcestí, kde se nevydáme zpátky do Mnichova, ale vyšlapanou neznačenou cestičkou směrem ke zbývajícím dvěma vrcholům. Ta po chvíli končí a jdeme strmou kamenitou pěšinou prudce nahoru. Jak ve stepi. Není divu, že zde žije stádo divokých koz, jejichž přítomnost značí bobky všude kolem. Ale dnes je hodně parno, jsou někde schované, bohužel je za celou cestu nepotkáme. Je to zase jen pár set metrů. Ale dají zabrat. I tady kruhové výhledy stojí za to. Z jedné strany Brník, z druhé Oblík a Raná. Blíží se poledne, je tu horko a stín tu nenajdete. Ale jsou zde instalované dvě keramické sošky, tanečnice, které mezi mají misku s drobnými mincemi. Kde se tu vzali, jsem nikde nedohledala, ale právě ony byly důvodem, proč jsme se sem vydali, známe je z mnoha nádherných fotek. Tak konečně je vidíme doopravdy. Posvačíme, pokocháme se a už na nás směje poslední vrcholek. Výstup nebude určitě náročný, je to přece hřebenovka a vrcholy jsou kousek od sebe.

Zdání samozřejmě klame. Nejdříve pěkný sešup dolů a pak zase hezky pěkně nahoru přes kameny. Ale zvládneme i tenhle kousek a jsme na sebe pořádně pyšné. Sice jen pár kilometrů, ale tři vrcholy v jednom dopoledni s pěknými kruhovými výhledy.

Mapa nám sice ukazuje, že se máme vrátit stejnou cestou (rozuměj - vylézt znovu na Srdov), ale v úpatí těchto dvou vrcholů vede mezi kopřivami nenápadná vyšlapaná většina, která vás dovede na louku a okruhem zpět do Mnichova.

Těšíme se na další.

Prostřední vrch Srdov měří 482 metrů. Místní mu přezdívají Dědek. Třetí vrchol Brník Brník je vysoký 471 metrů, v okolí je také známý jako Baba.

Zdroje:

vlastní nohy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Obl%C3%ADk_(%C4%8Cesk%C3%A9_st%C5%99edoho%C5%99%C3%AD)