Caminito del Rey: od chodníku smrti k jedné z nejkrásnějších stezek Evropy

První zážitek z Caminito del Rey nezačíná na samotné stezce, ale už cestou k ní. My jsme vyráželi z Estepony, odkud to trvá zhruba hodinu a půl. Jakmile ale opustíte pobřeží a začnete stoupat do hor, samotná cesta se promění v malý výlet. Silnice jsou překvapivě poloprázdné, krajina se postupně mění a kolem vás se otevírají výhledy na andaluské hory, které stojí za každou zastávku.

Lístky na Caminito del Rey je potřeba koupit dopředu online. I mimo hlavní turistickou sezonu bývají vyprodané na několik měsíců dopředu. My jsme je kupovali začátkem ledna a v té době už byly k dispozici jen vstupy s průvodcem. To ale neznamená, že s ním musíte skutečně jít – na začátku jednoduše řeknete, že půjdete vlastní cestou, a nikdo to nijak neřeší. Jediný rozdíl je v ceně. Tou dobou se sice občas objevila možnost koupit lístky i na místě, ale jako plánovač bych na to rozhodně nespoléhala.

Samotná cesta je dobře značená a v okolí se nachází tři oficiální parkoviště označená jako P1, P2 a P3. Třetí z nich je však na konci trasy, takže pokud zaparkujete tam, musíte se na začátek dopravit shuttle autobusem. To osobně příliš nedoporučuji. Druhé parkoviště leží přibližně dva kilometry od vstupu na stezku. Nejblíž je parkoviště u restaurace El Kiosko, odkud je to ke vstupu jen kousek – získat tu ale místo je trochu sázka do loterie, protože je poměrně malé.

My jsme měli nakonec docela štěstí. Když jsme dorazili k El Kiosko, bylo sice plno, ale sjeli jsme ještě k přehradě, přejeli ji a objevili malé neplacené parkoviště, které není příliš známé. Od restaurace je vzdálené maximálně kilometr a i odpoledne tam bylo stále několik volných míst.

Většina průvodců uvádí, že od restaurace El Kiosko vedou ke vstupu na stezku dvě přístupové cesty. V současné době je však jedna z nich uzavřená, takže se jde jen jednou trasou. Stačí se vydat kousek nad restauraci, projít krátkým tunelem ve skále a přibližně po kilometru dorazíte k samotnému začátku Caminito del Rey.

Tady už čekají skupiny návštěvníků. My jsme dorazili o něco dřív, ale čas vstupu nikdo nijak přísně nekontroloval – jakmile se naplnila skupina, pustili nás dovnitř. Na místě jsme dostali ochranné helmy, vyslechli krátké bezpečnostní instrukce a pak už nic nebránilo tomu vyrazit vstříc jednomu z nejkrásnějších zážitků, které Andalusie nabízí.

První kroky po Caminito del Rey jsou vlastně docela nenápadné. Stezka začíná chodníčkem v úžlabině kaňonu a člověk má chvíli pocit, že jde jen příjemnou horskou cestou mezi skalami. Kolem vás se postupně shromažďují další návštěvníci, všichni s helmami na hlavě a s podobným očekáváním, co přijde dál.

A pak se kaňon otevře. Před vámi se objeví první lávky připevněné ke skalní stěně a najednou si uvědomíte, že jdete vysoko nad zemí. Pod vámi řeka, kolem vás obrovské skalní stěny a před vámi několik kilometrů cesty, která se vine podél kaňonu.

A v tu chvíli vám dojde, proč sem míří lidé z celého světa. Ten výhled, ta výška a pocit, že jdete po úzké stezce zavěšené ve skále… je to prostě boží.

Caminito del Rey měří přibližně osm kilometrů, přičemž samotná část vedená kaňonem má asi tři kilometry. Ne celá trasa vede po dřevěných chodníčcích připevněných ke skalní stěně, ale právě ty tvoří nejpůsobivější část celé cesty. Stezka se vine vysoko nad kaňonem a z každého kroku se otevírají nové výhledy na dramatickou krajinu kolem.

Na protější straně kaňonu je navíc vidět železniční trať, která tudy stále prochází. Vede skrz tunely vytesané ve skále a přes kamenný most, který vypadá skoro jako z jiného století. My jsme měli zrovna štěstí – právě když jsme stáli na jedné z lávek, z tunelu se ozval vlak a během chvíle projel kaňonem naproti nám. Byl to zvláštní kontrast: moderní vlak na jedné straně a my na úzké stezce připevněné ke skále vysoko nad řekou.

Když se podíváte pod současné chodníky, místy ještě zahlédnete zbytky původní stezky – staré betonové desky, rezavé výztuže a části konstrukcí, které připomínají, jak Caminito del Rey vypadalo dřív, v době, kdy bylo považováno za jednu z nejnebezpečnějších cest na světě.

Jak se blížíme ke konci kaňonu, stezka se ještě několikrát zúží a otevře nové výhledy. Pak se před námi objeví poslední a asi nejznámější část celé Caminito del Rey – visutý most.

Most visí vysoko nad kaňonem a je vlastně poslední zkouškou odvahy pro každého, kdo sem přijde. Není nijak extrémně dlouhý, ale když na něj vstoupíte, okamžitě cítíte, že se lehce pohupuje. Stačí pár lidí, kteří přejdou před vámi, a most se začne jemně kývat. Nic dramatického, ale dost na to, aby člověk cítil respekt.

Pod vámi hluboko dole kaňon, kolem vás strmé skalní stěny a před vámi posledních pár desítek metrů, které uzavírají celou cestu. Právě tady má člověk asi nejsilnější pocit, že Caminito del Rey není jen obyčejná turistická trasa, ale skutečný zážitek.

Most nakonec přejdeme rychleji, než jsme čekali. Ohlédneme se zpátky do kaňonu, kde se stezka ztrácí mezi skalami, a dochází nám, že jsme právě prošli jedno z míst, které patří k nejzajímavějším výletům v celé Andalusii.

Zbývá závěrečná část, tady zrovna probíhají opravy a staví se nový lanový most, takže tu vznikl trochu lidský špunt, ale během několik minut jsme nahoře a zbývá dojít na konec stezky, kde se můžete občerstvit, vrátíte helmy a vydáte se na autobus, který Vás doveze zpátky k autu. Pozor jen na to, že se nejedná o první zastávku, kterou uvidíte, ale že je třeba dojít ještě nahoru do kopce, kde je malé nádraží. Autobus jede jednou za půl hodiny a vezme turisty jen do naplnění kapacity k sezení.

Malý tip na závěr. Kousek od Caminito del Rey se nachází ještě jedno místo, které rozhodně stojí za zastávku – vyhlídka Mirador de las Tres Embalses. Odtud se otevírá nádherný pohled na tři přehrady s neuvěřitelně modrou vodou, obklopené horami a borovicovými lesy. Je to ideální místo, kde se po adrenalinovém zážitku z kaňonu na chvíli zastavit a jen se dívat do krajiny.

Byl to zkrátka skvělý den a skvělý výlet. Přiznám se, že jinak většinou vyhledáváme spíš méně známá a neturistická místa a velké davy lidí nejsou úplně náš styl. Caminito del Rey je přesně ten typ místa, které člověk pravděpodobně nepotřebuje vidět dvakrát. Ale zároveň je to jedno z těch míst, kde si po návratu řeknete, že stálo za to tady být.

Stezka Caminito del Rey

Stezka Caminito del Rey vznikla na začátku 20. století, mezi lety 1901 a 1905. Původně ji vybudovali dělníci, kteří potřebovali přístup k vodním elektrárnám na řece Guadalhorce. Úzké chodníky připevněné ke skalním stěnám jim umožňovaly pohyb mezi přehradami a přepravu materiálu v obtížném terénu. Jméno „Králova cestička“ získala stezka v roce 1921, kdy po ní prošel španělský král Alfonso XIII. při otevření přehrady Conde del Guadalhorce. Postupem času stezka chátrala a na dlouhá léta se stala symbolem nebezpečí – dokonce byla označována za jednu z nejnebezpečnějších cest na světě. Po rozsáhlé rekonstrukci byla v roce 2015 znovu otevřena veřejnosti a dnes patří mezi nejnavštěvovanější turistická místa Andalusie.