Japonsko: Mijadžima - ikonický ostrov, kde se Vám pokloní jelínci

Na Mijadžimu se vydáváme z Hirošimy po osmé hodině ráno. Večer se vracíme to Tokia, takže ještě jedeme na nádraží zarezervovat jízdenku na shinkansem. Odtud pak tramvají číslo 28 až k trajektu. Cesta trvá zhruba 40 minut. Trajekt pak jezdí na ostrov každých deset minut, přístavu vyráží dvě společnosti, máte-li Japan rail pass, vybíráte si společnost JR a jedete zdarma.

Náš výlet vyšel na neděli, tudíž jsou spoje úplně narvané, všichni se hrnou z trajektu ven, až si říkám, jestli jsme sem vůbec měli jezdit. Ale to už nás vítají místní obyvatelé - kouzelní jelínci, kteří zde volně žijí, pohybují se mezi turisty a plachostí rozhodně netrpí. Máte-li štěstí, dokonce se pokloní. Vyzkoušeno, funguje to. Jsou všude, v parku, v přírodě, kolem vody, před obchody a stánky. Dávejte si pozor na svoje věci, a to nejen na jídlo, chvíle nepozornosti a některý jelínek už si na Vašich věcech pochutnává.

Naše (a dalších asi několik stovek lidí) první kroky vedou k ikonické plovoucí bráně torii, jež slouží jako vstup do svatyně Icukušime. Ostatně plovoucí je pouze v době přílivu, v odpoledních hodinách vody ubývá a navečer už sem dojdete pěšky. Šintoistická svatyně je celá vystavěna na vodě a propojena lávkami. Od roku 1996 je zapsána na seznamu UNESCO a původně i celý ostrov nesl její jméno. Samotná svatyně pochází ze 6. století, současná brána pak byla vystavěna v roce 1875 a je již osmou bránou. Během dne k ní lidé jezdí na lodích, odpoledne pak přichází přímo k ní a vkládají do ní drobné mince pro štěstí.

Celý ostrov je považován za posvátný. Dlouho zde panovala přísná pravidla, nesměla tu totiž být prolita krev, nesměl se tu nikdo narodit ani zemřít. Dlouho sem tedy nesměly vstoupit ženy ani staří lidé.

Nejvyšší hora Misen je také považována za posvátné místo a můžete se sem vydat i vy. Vrchol hory je ve výšce 530 metrů a výstup na ní není úplně jednoduchý, vede sem několik různě náročných stezek, cestou můžete obdivovat nádhernou přírodu, chrámy a opičí rezervaci. Výstup trvá dvě až tři hodiny, ale výhled na moře a zbytek ostrova rozhodně za tu námahu stojí. Můžete také využít lanovku. V době naší návštěvy bohužel nejezdila. Za zmínku a návštěvu jistě stojí také síň Reikado, kde už víc než tisíc let hoří věčný oheň. Právě odtud pochází Oheň míru, který plane v hirošimském parku Míru.

Výstup na horu Misen má jednu velkou výhodu - zbavíte se toho davu lidí, kteří zůstávají kolem svatyně a v přilehlých uličkách. Ale aspoň na chvilku se těmi davy projděte, kromě obchůdků se suvenýry tady jsou restaurace a hlavně pouliční občerstvení. Ochutnat můžete tři typická jídla - citrónovou zmrzlinu nebo limonádu, ústřice na mnoho způsobů a místní koláčky ve tvaru javorového listu plněné sladkou náplní, za nás vede žloutkový krém.

My jsme navštívili ještě dřevěný klášter Daišon, k němuž vede cesta, podle níž jsou rakan sošky. Nevidíme je poprvé, setkali jsme se s nimi již Nikkó a v Kamaře. Každá soška má jiný výraz v obličeji.

Zbylo nám ještě trochu času, a tak jsme navštívili akvárium. Po návštěvě tokijské zoologické zahrady, kde jsou zvířata ve strašných podmínkách jsme měli trochu obavy, ale byli jsme celkem příjemně překvapeni. Moc se nám líbila expozice mořských živočichů, kde jsme si mohli prohlédnout chov ústřic, které jsou pro tento ostrov jedním z hlavních zdrojů obživy. Děti jistě potěší představení s lachtany a delfíny a možnost sledování tučňáků.

Pomalu se blížil odjezd domů, ještě dnes jsme potřebovali dojet do Tokia. Ještě jednou jsme zašli k plovoucí bráně, která je opravdu impozantní a ne náhodou je pohled na ni považován za jeden z nejkrásnějších v Japonsku. Pak ještě pár fotek s jelínky, několik posledních pohlazení a vyrážíme směr Tokio.

Tenhle jednodenní výlet považuji za jeden z nejhezčích v rámci naší cesty a zároveň příjemnou náplast po bolavé Hirošimě. A mít tak víc času, zůstaneme zde klidně ještě jeden další den.

Zdroje:

vlastní oči a nohy

https://www.radynacestu.cz/magazin/ostrov-mijadzima/