Článek
Rok 2023 mi v četbě příliš nepřál. Knihám jsem se věnovala velmi málo, nesplnila jsem ani svou oblíbenou čtenářskou výzvu na Databázi knih, ale už se těším na plnění té letošní. Přestože jsem čtení příliš nedala, několik knih mi v srdci zůstane. Vybírám jednu domácí a jednu zahraniční.
Petra Dvořáková, ZAHRADA
Petra Dvořáková již několik let patří mezi nejoblíbenější domácí autorky, její oblíbenost knihám nikterak neubírá na kvalitě. Autorka si vybírá poměrně náročná témata a nejinak tomu je i v její zatím předposlední knize.
Zahrada vyšla v nakladatelství HOST roku 2022.
Anotaci jsem si nepřečetla nebo možná přečetla, ale zapomněla na ni, protože ta kniha ležela na nočním stolku celkem dlouho. Tak jsem jednoho začala číst, prostě takový obyčejný příběh. Jaroslav se po letech vrací do vily svých prarodičů. Dlouho tu nebyl, byl totiž knězem a až po letech ho církev zklamala natolik, že odešel. Má trochu výčitky, ze se na prarodiče vykašlal, že po jejich smrti nechal zanedbat jejich krásnou udržovanou zahradu, že prostě tak trochu selhal. A tak teď to tady dává dohromady, navazuje přátelský vztah se sousedy, občas jim pohlídá děti, prostě trochu nuda…
A pak mi to najednou došlo. Asi tak o dvě stránky dřív než hlavnímu hrdinovi a o 5 dřív než sousedům. Zvedl se mi žaludek. Hodně. Mela jsem pocit, ze to už nemůžu číst dal. O tomhle se přece nemluví, to je TABU a už vůbec ne, když hlavní hrdina je docela fajn chlap, který má trochu nadváhu a trochu si neví rady, kam směřovat svůj život a je to vlastně takový méďa.
Dočetla jsem to. Brečela jsem, bylo mi blbě a úzko. A víte, co? Bylo mi ho tak strašně moc líto, tak moc jako by byl z masa a kostí. Tak moc, že jsem celou noc nespala a přemýšlela nad ním. Zoufale jsem se bála, že smyčku na krku utáhne a trochu i toho, že ji neutáhne. Prožívala jsem každou křivdu, která přicházela z okolí a zároveň jsem to okolí trochu chápala. Takže klobouk dolů před autorkou, bylo to wau, ale už nikdy si to nepřečtu znovu.
Susanne Abel, S GRETOU SI NIC NEZAČÍNEJ
Německá autorka vydala svou první knihu v roce 2021, u nás vyšla v roce 2023 v nakladatelství Kontrast. Susanne Abel je původním povoláním učitelka, později začala pracovat v televizi a podílí se jako autorka a režisérka na dokumentárních filmech.
Knihu jsem si vybrala podle obálky, občas se mi to tak stane a málokdy lituji. Na začátku se setkáváme s Tomem, tak trochu nafoukanou televizní hvězdou, která má v podstatě všechno, co chce a jediné, co mu v jeho „dokonalém“ životě leze na nervy je jeho stárnoucí matka Greta a neschopná asistentka Jenny. Jenže rodiče si člověk nevybírá a ta praštěná Tomova matka má počínající demenci, Tom se o ni bude muset postarat, což se mu moc nechce. Nemoc postupuje celkem rychle a matka začíná zapomínat, i na to, že o některých věcech se rozhodla nemluvit. A tak se Tomovi teprve nyní začíná odkrývat její život.
Příběh se rozvíjí ve dvou liniích - v současnosti a v době Gretina mládí. Nejen Tomovi se odkrývá velký příběh lásky uprostřed války. Rozvíjí se tu příběh rasismu, lásky, zrady, příběh válečných dětí (tzv. "brown babies"), příběh, který Tomovi ukázal jeho matku v jiném světle, a který mu umožní najít a poznat svou sestru, najít Gretinu životní lásku, ale hlavně sám sebe (že najde i Jenny asi není třeba zmiňovat).
Mám ráda knihy, kde jsou dvě linie, obvykle však je jedna z nich jen jakýmsi doplňkem, vycpávkou, což rozhodně není příběh této knihy. Obě linie jsou plnohodnotné, důležité a jednoho dne se prolnou, a to ve chvíli, kdy se Greta a Bob na sklonku svých životů po letech potkávají, i když ne tak, jak si kdysi představovali.
Tenhle příběh se četl sám, autorka ve své prvotině vsadila na lidskost, laskavost a něhu, která je z celé knihy cítit, a přestože je hodně smutná, přes slzy se mnohdy usmějete a díky tomuhle krásnému zážitku autorce odpouštím i poněkud patetický závěr.
Zdroje:
Petra Dvořáková - Zahrada
Susanne Abel - S Gretou si nic nezačínej
https://www.dtv.de/foreign-rights/autor/susanne-abel-7875
