Lisabon - okouzlující město plné kopců, památek, starobylých uliček a výtahů

Lisabon je hlavní město Portugalska a rozhodně má svým návštěvníkům, co nabídnout. Z naší týdenní cesty jsme mu věnovali dva a půl dne. Není to moc, rozhodně by si zasloužil více pozornosti, ale na druhou stranu se za tuto dobu dá zvládnout většina míst, která jsme chtěli vidět.

Vzhledem k tomu, že jsme dosud cestovali autem a v Lisabonu jaksi není potřeba, začala naše lisabonská cesta na letišti, kde jsme vrátili auto, vyzvedli si Lisabonskou kartu, která se rozhodně vyplatila a hurá do města. Využili jsme Bolt, ale vzhledem k vytížení letiště a obrovskému množství lidí by asi byla bývala lepší varianta metro. Jenže se nám moc nechtělo jezdit s velkými kufry. Rezervovat si auto se nám podařilo asi tak na podesáté, do centra jsme pak dojeli zhruba za 30 minut.

Ubytování jsme zvolili kousek pod hradem Sao Jorge, tedy všude kousek a nemůžeme si stěžovat ani na cenu. Tři noci přímo v centru se snídaní pro dva nás stáli necelých dvacet tisíc. A ušetřili jsme hromadu času s přesuny. Rychlá sprcha, převlečení a vzhůru do centra.

První cesta vedla právě na hrad Sao Jorge. Hrad byl osídlen již v 7. století, postupně patřil Římanům, Vizigótům, Maurům, později byl sídlem portugalských králů, kteří zde například přivítali mořeplavce Vasca de Gama při jeho prvním návratu z Indie. Králové však pro ně nemoderní hrad později opustili, chvíli sloužil jako vojenský sklad, posléze byl poničen zemětřesením, rekonstrukce se dočkal až během druhé světové války.

V současnosti je hrad téměř celý přístupný veřejnosti, můžete se procházet po hradbách, zajít do muzea, navštívit temnou místnost Camera Obscura v Oddyseově věži, která pomocí čoček a zrcadel promítá živé dění z několika míst v Lisabonu a užít si jedny z nejhezčích výhledů na město a řeku.

Máte-li lisabonskou kartu, vstupujete zdarma, a ještě přeskočíte celou frontu čekajících.

Z hradu se vydáváme pěšky do centra, na hlavní ulici Rua Augusta. Cestu nám zkrátí několik výtahů, které jsou pro místní i turisty zdarma. Všude je plno lidí, všude je plno lidí, hlavní třída je plná restaurací, obchodů, pouličních umělců, je tu krásně živo. Dominantou ulice je Vítězný oblouk, který ji spojuje s náměstím Terreiro do Paco. Na Vítězný oblouk platí také lisabonská karta, vyjedete výtahem, pak ještě pár desítek točitých schodů a užijete si pohled na ten mumraj ze shora. Není tu přecpáno, počet lidí nahoře se reguluje, výhledy si tedy užijete v klidu. Později si ještě projdeme náměstí, poslechneme si pouliční umělce u řeky, vracíme se na hlavní třídu, kde povečeříme a rozhodneme se navštívit ještě slavnou „růžovou ulici“, která je nedaleko. Není tak krásná a fascinující, jak ji známe ze sociálních sítí, ale za návštěvu stála.

Setmělo se a chystáme se zpět do hotelu, jsme v Lisabonu, vracíme se tedy ikonickou žlutou tramvají, která je pochopitelně celkem narvaná, ale i tak si to užijeme. Plníme si přece sny.

Probouzíme se celkem brzy a hned po snídani vyrážíme tak trochu mimo Lisabon. Dojdeme pěšky do přístaviště Cais do Sodre a odtud se obrovským trajektem přesouváme do Almady, kde je naším cílem socha Krista. Na trajekt opět využijete kartu, následný autobus číslo 3001 již musíte zaplatit. Cena je 1,5 eura. Přijeli jsme brzy, musíme čekat na otevření, odměnou nám ale je, že nás je tu opravdu pár.

Socha je inspirována tou nejslavnější v Rio de Janeiru, vztyčena byla v roce 1959. Samotná socha měří 25 metrů a stojí na na 82 metrů vysokém podstavci, tím pádem je tedy vyšší než její slavnější sestra.

Ráda bych řekla, že výhledy z vrcholu, kam se dostanete výtahem, jsou dechberoucí. Asi jsou. My jsme je ale skoro neviděli. Byla mlha a deštivo. I tak se nám tu líbilo.

Zpátky se vracíme stejnou cestou, a protože počasí (a hlavně naše oblečení) není ideální měníme původní program, opouštíme historickou část města a míříme do té modernější, do míst, kde se konalo Expo 1998, a kde je nyní známé Oceanarium. Zde jsem strávili odpoledne. Vstup není zdarma, ale s kartou dostanete značnou slevu.

Tohle místo je tedy zážitek. Přiznávám, že jsme vynechali interaktivní výstavy a všechny expozice a zamířili rovnou k obrovské nádrži, kde se v několika patrech setkává život čtyř světových oceánů. Je jedno, jestli je Vám je pět nebo sto, tady budete stát s otevřenou pusou. Na dosah tu máte žraloky, rejnoky a stovky dalších více či méně známých živočichů. Fascinující odpoledne.

Následovala jízda lanovkou, která tu zůstala z dob EXPA, vyhlídka na most Vasco de Gama, krátká procházka po místní čtvrti a cesta zpátky do historické části, kde jsme se ještě stihli projít čtvrtí Alfama a podívat se na vykachličkovanou vyhlídku Miradouro de Santa Luzia.

Třetí den začínáme v pekařství, které máme vedle hotelu. Všechno tu vypadá a chutná skvěle. Snad ty kalorie vychodíme. Pěšky se chystáme na další ikonu Lisabonu. Lanovka Bica, která spojuje přístav Cas do Sodre a čtvrť Bairro Alto. Chceme si cestu zkrátit zřejmě nejznámějším lisabonským výtahem Santa Justa, na který mimochodem opět platí lisabonská karta, ale je mimo provoz, takže pár fotek a hezky po svých. K lanovce přicházíme zeshora a mně teprve dochází, že na většině fotek, které znám a vyznačují Lisabon není tramvaj, jak jsem si dodnes myslela, ale je to právě tahle lanovka, která stoupá do prudkého kopce. Funguje již od roku 1892, od roku 2002 je na seznamu UNESCO a já s ní chci jet. Karta platí i zde, ale lanovka je mimo provoz, čeká se na technika. Zkoušíme čekat, ale po půl hodině to vzdáváme a jdeme na tramvaj, chystáme se i přes počínající déšť k dalším významným památkám.

Během odpoledne stihneme tři místa, která jsou blízko sebe. Prší, ale nevzdáváme to. Začínáme prohlídkou Belémské věže - známé strážní věže z 16. století, přejdeme k nedalekému Památníku objevitelů, který je zde vystavěn na počest statečných mořeplavců/objevitelů. I zde se výtahem dostanete na vrchol, kde se můžete podívat na celou čtvrť Belém, klášter Jeronymitů, oceán a na mapu, která je součástí náměstí pod památníkem, v níž jsou zaznamenány všechny cesty Portugalců. Ve spodní části památníku je interaktivní výstavní síť.

Od památníku se podchodem přesouváme ke zmíněnému klášteru, který je opravdu impozantní. Prohlédneme si ho ale jen zvenku, přece jen nás odrazuje několik set metrů dlouhá fronta a také už nemáme moc času.

V téhle čtvrti bychom jistě mohli strávit spoustu času, jsou tu další muzea i zahrady, ale jdeme zkusit štěstí a vracíme se k lanovce. A máme štěstí. Závada opravena, svezeme se. Opraven i výtah Santa Justa, ale obrovská fronta nás odradila, taky trochu hlad. Alespoň máme důvod se vrátit.

Lisabon je nádherné město. Většina míst se dá projít pěšky, je to mnohem víc autentičtější a objevíte spoustu krásných uliček, o kterých se žádný průvodce nezmiňuje. Taky potkáte spoustu usměvavých lidí a ochutnáte mnohé místní dobroty. Lisabon je sice samý kopec, ale díky výtahům Vám to nakonec ani tak náročné nepřijde.

Tak zase někdy někde.

Zdroje:

https://www.radynacestu.cz/magazin/hrad-svateho-jiri/