Článek
Románová kronika Neviditelné kořeny vyšla začátkem března v nakladatelství Kniha Zlín, pokřtěna byla ve městě Tomáše Bati 28.3. 2023 a jejím kmotrem byl předseda klubu absolventů Baťovy školy práce Alois Langer.
Neviditelné kořeny můžeme nazvat románovou kronikou, ve které sledujeme dvě dějové linky, které se v druhé polovině knihy nenásilně slijí v jednu.
Na jedné straně máme Tomáše a Anežku, jejichž stěžejní příběh je zasazen zejména do předválečné a válečné doby. Poznáváme je v době, kdy v dubnu 1949 prchají přes hranice pryč z republiky, jejíž režim jim vzal všechno a zasadil nevratné rány. Postupně se seznamujeme s jejich životním příběhem, a to od samotného prvního setkání v Luhačovicích, kde je Tomáš na výletě s Baťovými tovaryši a Anežka se svou zámožnou rodinou. Jejich lásce není přáno, každý pochází z jiných poměrů, ale oni dva si i přes nesouhlas Anežčina tatínka najdou cestu, aby mohli být spolu. Během jejich osudu sledujeme i příběh rozvoje Baťovy společnosti, se samotným podnikatelem se prostřednictvím našich hrdinů několikrát potkáme a můžeme sledovat, jak naplňoval své motto: „Kolektivně pracovat, individuálně žít.“ A tak můžeme společně prožít proměnu Zlína, výstavbu Baťových domků, škol, obchodních domů, kina i hotelu. Zažijeme smrt Tomáše Bati, vedení firmy jeho bratrem Janem Antonínem Baťou, bombardování Zlína v době druhé světové války, znárodnění firmy i pomoc mladého Tomíka Bati českým emigrantům po roce 1948. Spolu s Tomášem a Anežkou zažijeme jejich úspěchy, pracovní růst, přátelství s ředitelem (a také novinářem, spisovatelem, ministrem atd.) Hugem Vavrečkou a při společných návštěvách potkáme také jeho vnuky Vašíka a Ivánka. Provázíme je druhou světovou válkou a také jejich nejtěžším obdobím, kdy je Anežka uvězněna poté, co napadne příslušníka STB, který při odebrání majetku ubližuje jejímu otci. Ve vězení porodí vytouženou dceru Kateřinu, která se ale narodí mrtvá a Anežce nedovolí se na ni ani podívat. Po propuštění z vězení a zbytečné smrti obou rodičů už tu nechtějí zůstat a prchají.
Druhá linka nás přivádí do roku 1989 a společně s hlavním hrdinou Pavlem prožíváme Sametovou revoluci z pohledu studenta vysoké školy. Po padnutí režimu spáchá jeho otec, příslušník STB, sebevraždu a Pavel se dozvídá, že byl adoptovaný. Rozhodne se hledat své kořeny a najít svoji pravou rodinu. A zde se postupně naše dvě linky začínají propojovat.
Příběh je psán er-formou, události jednotlivých příběhů nejdou chronologicky za sebou, což samotnému příběhu přidává na kouzle a originalitě. Styl psaní je příjemný, má spád, nejsou zde zbytečné rozvláčné popisy, přesto si čtenář dokáže vše do detailu představit a prožít. Děj plyne a čtenář je pozorovatelem celého příběhu, který vyvolává emoce a mnohdy svírá srdce. Ač máte pocit, že čtete obyčejný popisovaný příběh, kterých jsou tisíce, nutí Vás osudy hrdinů přemýšlet a znovu si připomenout, jak zrůdný byl režim, který si myslel, že může úplně cokoliv, a jak moc dokáže ublížit člověk člověku. A zároveň cítíte obdiv k těm obyčejným hrdinům, kteří v životě nejednou přišli úplně o všechno včetně vlastní důstojnosti, a přesto se dokázali znovu zvednout, bojovat za své místo na světě a radovat se z věcí všedního dne.
Ač text působí úplně obyčejně, je velmi propracovaný a drobné nuance mu přidávají na originalitě. Dvě dějové linky jsou hlavním příběhem celé této historické kroniky, ale dalších drobných příběhů a propojení tu najdeme spoustu. I jednotlivé kapitoly jsou psány z pohledu různých postav. Zmíním například Anežky bratra Vojtu, kterému osud nedopřál dospět, přesto nás jeho postava provází většinou knihy. Jako malý kluk vytvoří své sestře památeční šperk, který značí propojení písmen V a A, což jsou nejen iniciály jejich, ale i rodičů. Tenhle drobný symbol Anežku provází celý život, a i když o šperk jednoho dne přijde, nechává si symbol písmen jako vlastní podpis. I když, kdoví, zda o něj přijde nenávratně, kořeny se přece proplétají stejně jako tato dvě písmena.
Velký prostor autor věnoval reálným postavám i reálným místům. Děj se odehrává například ve Zlíně, v Luhačovicích a Vizovicích, jejichž rozvoj, pád i další vývoj můžeme během děje sledovat a místní určitě spoustu míst poznají. Mě osobně velmi zaujal příběh Tomáše Bati a jeho rodiny, určitě si o nich něco dalšího přečtu.
Neviditelné kořeny jsou rozhodně kvalitní knihou a jsem ráda, že jsem mohla být její čtenářkou.
