Tádž Mahal - jeden ze sedmi divů světa a symbol nesmrtelné lásky

Nejkrásnější budova Indie

Tádž Mahal najdeme v severní části Indie, na okraji města Ágra poblíž řeky Jamuna. Překvapivě se nejedná o žádný palác, ale o mauzoleum, místo, které nechal vystavět císař Šáhdžahán jako místo odpočinku a poctu manželce Mumtáz Mahal.

Budova se nachází uprostřed zahrad a přímo před ní je uměle vytvořen vodní kanál, v němž se mauzoleum odráží. Je vystavěna z bílého mramoru a celý den na ni svítí slunce, jehož paprsky si s mramorem hrají a během dne mění jeho barvu. Vstupuje se do ní hlavní branou, která má symbolizovat vstup do ráje, původně měla dveře ze stříbra, které bylo nahrazeno stovkami přibitých stříbrných hřebíků. Hlavními dveřmi se vchází do malé krypty, kde jsou uloženy skutečné hrobky císaře a jeho ženy, v horní části budovy se nachází pouze umělecké sarkofágy, které jsou však prázdné.

Původně měl být Tádž Mahal místem odpočinku pouze pro Mumtáz Mahal, naproti měla být vystavěna naprosto stejná budova z černého mramoru, v níž měl odpočívat samotný císař, ale ten se před smrtí nepohodl s jedním ze svých synů, který ho nechal uvěznit v pevnosti Agra, plány druhé hrobky zůstaly jen na papíře a císař byl po smrti uložen vedle své životní lásky.

Stavba tohoto monumentu trvala 22 let, podílelo se na ní asi 20 000 dělníků a 1000 slonů. Materiál jako mramor, křišťál, zlato a další drahé kamení byl přivážen několik set kilometrů z různých částí Indie. Muslimská víra zakazuje zpodobnění lidských postav, tedy dekoracemi jsou především květinové motivy tvořené štuky z drahokamů a polodrahokamů. I ke stavbě mauzolea patří legenda, která říká, že císař po dostavění nechal všem dělníkům useknout ruce, aby už nikdy nemohli vytvořit podobnou impozantní stavbu. O císaři se ale ví, že byl velmi laskavý a všechny své lidi platil tak, aby už více nemuseli pracovat.

Příběh lásky až za hrob

Na území Agry se v 17. století nacházela Mughalská říše. Mughalové byli údajně přímými potomky snad nejznámějšího vládce - Čingischána.

Vládcem Mughalské říše se nestával nejstarší narozený syn, ale ten nejsilnější, který dokázal svou sílu i tím, že porazil všechny své bratry. Šadžáhánovi se toto podařilo a roku 1628 se stal císařem. Již v té době měl několik manželek, ale opravdovou lásku cítil pouze k jedné, s níž se zasnoubil v roce 1607 a vzal si ji o pět let později. Byla jeho druhou manželkou a oženil se ještě několikrát, ale údajně už jen z čistě politických důvodů. S každou svou ženou poslušně zplodil potomka, ale dále už své manželské povinnosti neplnil.

Mumtáz Mahal byla jeho manželkou 19 let a společně zplodili 14 potomků (některé zdroje uvádí 12). I zde se jednalo o domluvený sňatek, ale každá láska si zasluhuje svou legendu, existuje tedy i v tomto případě. Ta vypráví, že mladý korunní princ se jednoho dne vydal na trh v Agře, kde se setkal s mladou dívkou, která si zkoušela náhrdelník a okamžitě se do ní zamiloval. Nemohl na ni zapomenout a začal ji hledat, zjistil, že je dcerou perského šlechtice a požádal svého otce, aby si ji mohl vzít, což se podařilo.

Mahal nebyla jen manželkou, ale i přítelkyní a důvěrnicí, Ti dva bez sebe údajně nemohli být ani minutu, a tak svého muže Mahal doprovázela i na všechny cesty a vojenská tažení. Právě na jednom tažení zemřela při porodu svého čtrnáctého dítěte. Bylo jí 36 let. A zde se opět objevuje další legenda, která říká, že před svou smrtí měla tři přání - aby se postaral o jejich děti, aby se znovu neoženil a aby na ni on, děti a celý svět nikdy nezapomněli. Císař jí toto se zlomeným srdcem slíbil a údajně měl za jedinou noc zestárnout o dvacet let a úplně zešedivět.

Císař svou milovanou přežil o 35 let. Po její smrti vyhlásil dvouletý smutek, během kterého ženy nesměly nosit šperky a používat parfémy a nikde nesměla hrát hudba. Svůj slib své ženě splnil, díky Tádž Mahalu na ni ani na příběh velké lásky svět nikdy nezapomene.

Tádž Mahal se stal roku 1983 světovým dědictvím UNESCO a od roku 2007 patří mezi sedm novodobých divů světa.

Křivé minarety

Mauzoleum stojí na čtvercovém podstavci, v každém rohu najdeme 41,6 metrů vysoký minaret. Minarety vypadají , že jsou úplně rovné, ale není to pravda, všechny se mírně naklání od stavby. Důvodem je, že se jedná o místo, kde se často vyskytuje zemětřesení, minarety jsou proto postaveny tak, aby v případě, že k němu dojde, spadly mimo budovu a neponičili ji.

Dnešní Tádž Mahal

Už při pohledu z ochozů můžete vidět (a cítit), že okolí Tádž Mahalu je stejně jako všude v Indii nevábné a plné odpadků, což se projevuje i na samotné budově, která postupně žloutne. Vliv má i všudypřítomný hmyz žijící u nedaleké řeky. V roce 2002 byla celá budova natřena vlhkým bahnem, které postupně dva měsíce schlo a vstřebalo do sebe nečistoty. Tento proces se od té doby pravidelně opakuje.

Okolí Tádž Mahalu ukazuje obrovské kontrasty této nádherné země.

Indii jsme navštívili v roce 2015. Do Agry jsme přijeli po několikahodinové únavné cestě těsně před západem slunce. Cestou tam jsme ještě absolvovali prohlídku města Fatehpur Sikri, kde se nachází stavby mughalské architektury. Město je postaveno z jemného červeného pískovce zvaného Sikri sandstone, který hraje během dne růžovými až rudými odstíny. Před podvečerní prohlídkou Tádž Mahalu jsme byli už velmi unavení, ale druhý den měl být svátek a od rána se očekávalo velké množství, šli jsme se tedy podívat hned. Rozhodně jsme nelitovali. Impozantní stavba nás fascinovala a byl to pro nás jeden z nejhezčích zážitků v Indii. Tedy až po Váránásí, ale to jsme v tu chvíli ještě netušili.

Zdroje:

Vlastní zkušenost

https://www.radynacestu.cz/magazin/tadz-mahal/

https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%A1d%C5%BE_Mahal

https://www.tajmahal.gov.in/

https://zoom.iprima.cz/historie/tadz-mahal-tajemstvi-nejkrasnejsich-pamatek