Článek
Zápisy do prvních ročníků jsou stanoveny školským zákonem a probíhají každý rok v době od 1.4. do 30.4. Konkrétní termín si každá škola stanoví sama. Pro mnohé je to jedno z nejnáročnějších období školního roku.
Nikdy nekončící zápisy
Ředitelé škol si na začátku roku zažádají místní úřady o seznam dětí ze svého školského obvodu, které by k zápisu měly dorazit. Podle toho by měli mít představu, kolik dětí mají čekat a kolik tříd otevřou. Je tu však několik ale. Rodiče si sami mohou vybrat školu, kam chtějí dítě dát a mnohdy pro jistotu obejdou několik škol a zapíší se v nich a pokud v sobě nemají základ slušnosti a škole neoznámí, že nenastoupí, přestože mají podepsané rozhodnutí o přijetí, škola s dítětem počítá. A až v září zjistí, že dítě je jinde. Ano, ředitelé škol začátkem května oznamují dalším ředitelům základek, že přijali dítě z jejich obvodu, ale to ještě neznamená, že k nim nastoupí. No a pak tu máme školy v sociálně vyloučených lokalitách, kde dochází k vysoké fluktuaci obyvatel. Mnozí zde mají trvalé bydliště, ale v místě nebydlí, k zápisu tedy nedorazí, naopak ale dorazí děti jiné. A to je teprve začátek kolotoče u těchto typů škol.
Tedy v dubnu proběhne zápis. Ředitel do 31.5. informuje ostatní školy, které jsou rozeseté po celé republice i mimo ni o žácích z jejich obvodu, které přijal, případně jim udělil odklad. Počká, až ostatní školy informují jeho, a obvykle zjistí, že některé děti ze seznamu prostě nikde přihlášené nejsou. A jde se hledat. První kolo hledání obvykle zajistí škola, tedy vyšle sociálního pedagoga, asistenta nebo jinou určenou osobu do terénu, kde na daných adresách hledají rodiny. Mnohdy ani neví, koho hledají, protože dle GDPR může být škole oznámeno jen jméno dítěte, to se ale nemusí jmenovat stejně jako zákonní zástupci. Zjištění jsou různá, někdy rodiny najde, prostě jen zapomněli a dojde k dodatečnému zápisu, mnohdy ale rodiny na adrese již dávno nejsou. A tak přichází hlášení na OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany dětí) a druhé kolo hledání z jejich strany. Mnoho rodin se nenajde, údajně jsou v zahraničí nebo žijí nepřihlášení v různých komunitách a děti do škol nenastoupí. Každoročně takto nenajdeme zhruba 4-5 dětí, což vypadá sice jako malé číslo, ale nezapomínejme, že mluvíme o jedné jediné škole. Škol s vysokým podílem žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí je v republice zhruba 400, základní matematikou si jistě dokážete spočítat, o jak vysoké číslo se jedná.
A co se děje, když neuspěje ani OSPOD? Běžný postup je, že pokud rodinu nenajdou, předají Policii ČR a je vyhlášeno pátrání. Ale na takové informace už škola nemá nárok. Velmi často také přichází informace o tom, že rodina odešla do zahraničí, sice se někdy vrátí, ale trvá několik měsíců, než se úřadům a škole přihlásí. Dítě tak nejenže neplní povinnou školní docházku, ale hlavně se mu nedostává základnímu vzdělávání a do budoucna to znamená školní neúspěch, negramotnost a minimální životní uplatnění. Nemluvě o potřebě socializace.
Ptáte se, zda na tyto věci nemáme zákony? Máme, jen jejich plnění není důsledně vyžadováno. A o vyžadování povinné školní docházky to platí mnohonásobně.
Zákonní zástupci z těchto lokalit mnohdy přichází se svými dětmi k zápisu do první třídy až do konce školního roku. Důvody by vydaly na knihu - nevěděli, nikdo jim neřekl, byli nemocní, byli v cizině a podobně. Stejným způsobem se postupně hlásí rodiny ze zahraničí a opravdu nemluvím o ukrajinských uprchlících.
Jasno na konci školního roku? Ani omylem, dokonce ani na začátku toho dalšího
Konec června, podepsaná rozhodnutí, rozdělené děti do prvních tříd a přesné počty? Tak to je jen sen každého ředitele, který se ale málokdy splní. Léto je obdobím, kdy se rodiny nejvíce stěhují. A tak již koncem srpna zvoní ve školách telefony nebo stojí fronty před školou a hlásí se další děti. Zároveň do datové schránky skáče jedna zpráva za druhou a jiné školy oznamují, že se k nim přihlásili jejich přijatí žáci, do konce srpna je to přijetí, od září pak přestup. Vzpomínáte si na ten papír z úřadu, o kterém jsem se zmiňovala na začátku? Tak tím si ve škole můžeme tak akorát vytapetovat. Toto se samozřejmě netýká jen prvních tříd, ale všech ročníků. A tak seznamy tiskneme až první školní den ráno, abychom je mohli během pár dní opět přetisknout, protože tenhle přestupový maraton trvá minimálně první týden. A někdy se najednou objeví ztracené děti, zatímco jiné se zase ztratí někde v systému.
Do první třídy až během školního roku
V případě, že přihlášené a přijaté dítě nenastoupí do první třídy, je již žákem školy a ta mu eviduje neomluvené hodiny a opět řeší s OSPOD nebo Policií ČR. Těm se někdy povede dítě najít. Není ale ani výjimkou, že se ve škole objeví zákonní zástupci s dítětem do první třídy až během školního roku. Náš osobní rekord je začátek ledna. Takové děti obvykle přichází z velmi špatných podmínek a jen málokdy se zadaří nastavit spolupráci s rodinou a tím tak maximálně pomoci dítěti a jeho sociálnímu začlenění. A přichází první krok ke školnímu a životnímu neúspěchu.
2. září budou média plná usměvavých dětí s kornoutem vstupujících do první třídy. Pyšně se bude hlásit, kolik desítek tisíc prvňáčků paní učitelky a páni učitelé přivítali. Ale mělo by se také mluvit o tom, že několik stovek, možná tisíců dětí do škol nenastoupí, že se jedná o děti, které dlouhodobě žijí v nevhodných podmínkách, které si ani neumíme představit, a že se tak opět nůžky sociální nerovnosti otevřou o něco víc.
