Článek
Valérie Perrinová je francouzská spisovatelka, která dosud vydala tři velmi významné a mnoha cenami ověnčené romány. Všechny tři byly přeloženy do češtiny a vyšly v nakladatelství JOTA a i u nás jsou velmi oblíbené, zejména pro jejich hloubku a cit. Její prvotina Zapomeňte na neděli u nás vyšla v roce 2023 a pokud bych ji měla vystihnout jediným slovem, bude to MELANCHOLIE.
Justine pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců s poetickým názvem Hortenzie. Je velmi mladá, žije se svými prarodiči a bratrancem Julesem. Jejich rodiče zemřeli společně při nehodě, o které se v rodině moc nemluví. Justine svou práci miluje. Mimo ni ji už baví jen tancování v klubu Paradise, kam chodí každou sobotu, a kde občas prožije románek s nějakým mužem, aniž by znala jeho jméno.
V Hortenzii nejvíc času tráví s Héléne, stařičkou paní, která už dlouhou dobu není duší na tomhle světě, ale prožívá ho na pláži někde u Středozemního moře, kde tráví dlouhé dny se svou životní láskou Luciénem, který zemřel před mnoha lety. Právě příběh Héléne a Luciéna Justine sepisuje do modrého sešitu pro jejího vnuka.
A taky je tu racek. Pták, který po celou dobu pobývá poblíž Hortenzie a je nablízku umírající dámě, kterou doprovázel skoro celý její život, protože „ptáci neumírají, ptáci se předávají z generace na generaci, každý člověk je propojený s nějakým ptákem.“
A tak se tu na třech stovkách stránek odvíjí několik příběhů, které možná zpočátku nedávají smysl, jsou jako rozházené nitě, které se rozeběhly do všech možných koutů, ale postupně je smotáme do klubka. Protíná se nám minulost a současnost, Héléne se blíží ke konci své osamocené plážové dovolené a Justine se naopak přibližuje k odhalení rodinných tajemství, získání životních zkušeností a snad i začátku něčeho nového.
Během celého románu nepoznáváme jen tyto dvě úžasné ženy, ale i jejich blízké a máme možnost nahlédnout do jejich pocitů, vyprávění není chronologické a máme pocit, že každý kousek emoce nám autorka dává po lžičkách, abychom měli čas vše postupně nasát, nechat uležet a pak teprve, až budeme připraveni, nechat pomalu a melancholicky plynout dál.
Lásku Héléne, která neuměla číst, a Luciéna, který se bál, že jako jediný muž z rodiny neoslepne, ovlivnila světová válka. Byla to láska klidná, na první pohled vůbec ne láska do románu, nebyla zde žádná okázalá gesta, boje, přesto byla silná, tak silná, že bychom ji chtěli prožít všichni. Třeba jen na malou chvíli. A tak dojemná, že během četby zjistíte, že se usmíváte, pokud tedy zrovna nepláčete. A tuhle velkou lásku nezničí ani odloučení, ani Luciénova ztráta paměti, protože paměť ztratil, ale láska zůstala.
Příběh Justine se rozvíjí a zároveň rozplétá postupně. Mladá dívka, která se nechce vázat, postupně rozkryje tajemství svých prarodičů a tím tedy i svého vlastního života. Na všechny otázky odpověď nedostane, ale tak už to v životě bývá. Na malou chvíli máme pocit, že se životy obou žen spojí navždy, ale ony vlastně už spojené jsou.
A proč zrovna neděle? Protože je to den, který Lucién a Héléne vždy trávili společně, symbolicky s modrým kufříkem, který pro ně představoval Středozemní moře. A také proto, že neděle je návštěvní den v Hortenzii, a protože je tu spousta staříků a stařenek, za kterými již nikdo v neděli nechodí. Pokud tedy jejich rodinám nezavolá „havran“, který jim sdělí, že jejich příbuzní zemřeli a mají si tedy v neděli přijít vyřídit vše potřebné. Jaké je překvapení obou stran, když se společně potkají, živí a zdraví. A kdo je havran?
Kniha je psaná nádherným jazykem plným emocí, melancholie, laskavosti a něžnosti. Čtenáře nutí přemýšlet nad vlastním životem, nad jeho pomíjivostí a křehkosti. A taky nad tím, jestli žijeme tak, aby se nestalo, že jednoho dne na nás v neděli odpoledne všichni zapomenou.
Děkuji za krásný a melancholický zážitek a spoustu podnětů k přemýšlení.
Zdroje:
Valérie Perrinová - Zapomeňte na neděli, JOTA 2023
