Článek
Jsi ženská, musíš něco vydržet
Bolesti, horečka, zvracení tak probíhala každá moje menstruace v podstatě od začátku. Napřed jsem poslouchala, že to je tak na začátku v pohodě, to se ustálí, pak jsem byla moc přecitlivělá: „Jsi ženská, musíš něco vydržet, co budeš dělat, až budeš rodit?“. Tak mi bylo úzko už pár dní před menstruací, dopovala jsem se brufeny a vším možným a občas brečela do polštáře. Úleva přišla v době, kdy jsem začala brát antikoncepci. Bylo téměř po bolestech. Dost jsem přibrala, byla jsem zavodněná a jakákoliv chuť na sex mě v podstatě přešla a občas jsem měla chuť přestat žít. Jen tak, bez důvodu.
Konec antikoncepce, změna životního stylu
Hormonální antikoncepci jsem zahodila společně s větší změnou svého životního stylu. Začala jsem se lépe stravovat, cvičit jógu, zhubla jsem, psychicky jsem se cítila o dost lépe. Ale vrátily se menstruační bolesti v plné síle. První dva dny menstruace jsem nebyla schopná vstát z postele, natož jít do práce nebo cokoliv dělat, od třetího dne s pomocí jógy a analgetik jsem byla schopna fungovat. Někdy v té době jsem začala mít problémy s vyšetřením na gynekologii, moc mě to bolelo a bohužel jsem neměla štěstí na příliš emaptické lékaře a lékařky, vystřídala jsem tři nebo čtyři a pokaždé to bylo stejné: „Uvolněte se, povolte se, tak takhle vás fakt nemůžu vyšetřit. Proč tak vyvádíte, to děláte i při sexu?“ No, nedělám, protože ho ze strachu z bolesti téměř neprovozuji. Během pěti let, kdy jsem měla bolesti podbřišku a zad i několikrát týdně, dokola se mi opakovaly záněty močového měchýře, jsem absolvovala hromady vyšetření. Všechno bylo v pořádku.
Chcete doporučit nějakého psychiatra?
V roce 2015 jsem opět seděla na urologii, v té době už jsem znala jen, jít do práce, jít k lékaři a tak pořád dokola. Nicméně jsem ani jednou nemarodila. Lékař si mě posadil a vysvětlil mi, kolik vlastně stojí všechna ta vyšetření a podobně, a že já prostě mám všechno v pořádku a to je trochu podivné. Mluvil se mnou mile a tiše - jako s nemocným člověkem. Psychicky. Vysvětlil mi, co je to hysterie a co se s tím dá dělat. A nabídl mi pomoc. S hledáním psychiatra. Tehdy jsem přestala ke všem odborníkům chodit, podařilo se mi získat silné léky na bolest, uzavřela jsem se do sebe, ponořila se do práce, přestala jsem chodit do společnosti a žila jsem uzavřená. V podstatě jsem odsunula všechny přátele, protože na mě nebyl spoleh, a nikdy jsem nevěděla, kdy budu nebo nebudu moct dodržet, co jsme si domluvili. Přestala jsem předcvičovat jógu, abych nemusela pravidelně rušit lekce. Prostě jsem přestala žít.
Pomůžeme vám
Tak nějak sama se svými bolesti jsem si žila pět nebo šest let. Dokázala jsem už celkem odhadnout, kdy přijdou, jen jsem nedokázala odhadnout intenzitu a délku. Měla jsem pocit, že to tak nějak zvládám a všechno funguje. Jednou začátkem září jsem vyjela se psem na hory. Šli jsme na procházku a najednou mi tělem projela strašná bolest. Musela jsem si sednout, cítila jsem, že krvácím, motala se mi hlava, zvracela jsem. K autu jsem to měla zhruba kilometr, signál žádný. Ten kilometr jsem šla po čtyřech dvě hodiny, možná víc, vyčerpaná jsem usnula v autě a když jsem se probudila, bolest byla pryč, jen tělo strašně vyčerpané. To byl první nával záchvatovitých bolestí, na které nezabere nic jiného než čekání. První a bohužel ne poslední. Nicméně mě donutil znovu hledat pomoc.
Praktická lékařka se nedala odbýt
Začala série dalších vyšetření. Dohodli jsme se s lékařkou, že přijdu okamžitě, jak začnou bolesti a zkusím si nevzít žádný lék, protože jsem je nedokázala přesně identifikovat. Bolelo mě v podbřišku, v zádech, v nohou, všude možně. A tak jsem jednou v pátek po obědě seděla u ní v ordinaci. Měla podezření na chronický zánět střev a poslala mě hned na ultrazvuk. Tam jsem se po třech hodinách čekání (přede mnou byli tři lidé) dočkala vyšetření a v tu chvíli už bolesti polevily. Neuvěřitelné, co jsem si vyslechla, že jsem si dovolila v pátek odpoledne přijít na ultrazvuk, když je úplně jasné, že mě nic nebolí. Tentokrát už jsem se nenechala odradit, přestože výsledky byly opět všechny v pořádku. Hlavně se nenechala odradit moje praktická lékařka. Přestože jsme vyzkoušely vše možné, znovu mě poslala na gynekologii, ale domluvila mi vyšetření u svého známého.
Poprvé padlo slovo endometrióza
Gynekolog mé lékařky se mnou nejdřív dlouho mluvil. Nijak mě nezesměšňoval a respektoval, že se vyšetření po všech těch letech opravdu bojím a dokonce mi věřil, že to bolí. Po vyšetření na ultrazvuku vyslovil podezření na endometriózu a opět se mnou mluvil. Poskytl mi všemožné materiály a pak už jsem hledala sama. Objednala jsem se do endocentra v Podolí a začala jsem se léčit. Vyhráno zdaleka nemám, ani po operaci mě bolesti neopustily, ale pořád hledám cestu - tradiční i alternativní.
Tento článek nepíšu, abych se litovala nebo nechala litovat. Ale přeju si, aby se o endometrióze mluvilo, aby se ženy nestyděly a neobávaly, aby měly šanci získat informace a osvětu, a abychom si jednou provždy řekly - Ne, silně bolestivá menstruace není normální.
Endometrióza - co to je
Jedná se o hormonální onemocnění, kdy se endometrium (děložní výstelka) objevuje mimo děložní dutinu, nejčastěji v oblasti malé pánve, ale i v jiných orgánech (například plíce). Endometria vytváří ložiska, která podléhají změnám v průběhu menstruačního cyklu, dochází pak k zánětům a srůstům, které jsou velmi bolestivé. Nejčastěji jí trpí ženy v produktivním věku, ale výjimkou nejsou ani velmi mladé ženy.
Spoustu informací a pomoci můžete najít zde:
https://endotalks.cz/co-je-endometrioza/
