Článek
Jednotný test nerovná se jednotné podmínky
Myšlenka centrálních testů je v principu logická. Pominu-li myšlenku, že hlavním úkolem je děti v tomto typu testů nachytat (s tím se často jako učitelka nemohu srovnat).
Stejné zadání a stejné klíče hodnocení umožňují porovnat žáka z Aše s žákem z Ostravy. Má to však jeden zásadní háček: test může být sice jednotný, ale prostředí, ve kterém ho děti píší, rozhodně není. A právě zde se systém letos bolestivě zadrhl.
„Nikdo nás nekontroloval“ není jen dětská nadsázka
Stížnosti na průběh zkoušek se letos objevují napříč republikou. Podle mediálních zpráv i přímých svědectví si žáci stěžují na nedostatečný dohled a až neuvěřitelnou benevolenci. Jako učitelka slyším od deváťáků konkrétní zkušenosti, ze kterých mrazí:
- Žáci seděli vedle sebe bez předepsaných rozestupů.
- Dozor po celou dobu neprocházel třídou a nepohyboval se mezi lavicemi.
- Opisování bylo v některých případech reálně možné a skutečně probíhalo.
- Neproběhla kontrola totožnosti.
Není to ojedinělý výstřelek. Někteří žáci mluví o tom, že více než třetinu vymezeného času nikdo nekontroloval, co se v lavicích skutečně děje. V situaci, kdy o přijetí na vysněnou školu rozhoduje jediný bod, je taková laxnost pro poctivé studenty naprosto fatální.
Spravedlnost? Spíš iluze pro rodiče
CERMAT dlouhodobě obhajuje systém tím, že zajišťuje férovost a dává školám objektivní data. Jenže férovost nekončí u vytištění testových archů. Pokud má jeden žák zajištěn absolutní klid a přísný dohled, zatímco druhý má díky nulové kontrole možnost „konzultovat“ se sousedem, o žádné objektivitě nemůže být řeč. Výsledek pak není odrazem vědomostí, ale odrazem organizačního (ne)zvládnutí konkrétní školy.
Nejde o selhání jednotlivců, ale o systémovou chybu
Nechci tvrdit, že všechny školy selhaly nebo že všichni žáci podvádějí. Většina učitelů v dozoru dělá svou práci poctivě. Problémem je systém, který stojí na předpokladu, že podmínky jsou všude stejné. Ale nejsou. Dokud nebude zajištěno skutečně jednotné hlídání a přísná kontrola dodržování pravidel dozoru, budou výsledky vždycky zkreslené. A je šílené, že takové rozdíly mohou rozhodnout o přijetí/nepřijetí studentů, kteří se pečlivě připravovali.
Co si z letošního „failu“ odnést?
Možná tu nejnepříjemnější pravdu: Výsledek přijímaček není jen o znalostech a hodinách strávených nad doučováním. Je i o konkrétní škole, konkrétní třídě, a bohužel i o tom, kdo sedí vedle vás, kdo má zrovna dohled nad probíhajícím testováním.
Nejde o to jednotné testy zrušit. Je ale načase si přiznat, že jednotnost testu automaticky neznamená spravedlivost systému. Pokud chceme, aby přijímačky skutečně plnily svůj účel, musíme začít řešit nejen obsah testů, ale i bezpečnostní standardy jejich provádění. Jinak budeme dál měřit děti stejným metrem, ale v diametrálně odlišných podmínkách. A to prostě spravedlivé není.
Zároveň je třeba si uvědomit, že spousta škol děti k přijímacím zkouškám nepřipravuje - byť jsou nedílnou součástí života většiny žáků ukončujících povinnou školní docházku. Systém, který po dětech chce určité výstupy, nenabízí přípravu.
Jsem @protivna.ucitelka a na sociálních sítích ukazuji realitu a krásu učitelského povolání.
