Článek
Pokud dnes stojíte před mohutným portálem této jeskyně, dýchne na vás chlad. Není to ale jenom průvan z podzemí. Je to ozvěna událostí ze starší doby železné (tzv. halštatské kultury), které se vzpírají všemu, co si o „ušlechtilých pravěkých lovcích a sběračích“ myslíme.
Doktor Wankel a jeskyně hrůzy
Vše začalo v roce 1872. Jindřich Wankel, lékař a zakladatel moravské archeologie, se rozhodl prozkoumat Předsíň Býčí skály. To, co tam v záři petrolejových lamp odhalil, mu doslova vyrazilo dech a navždy změnilo českou archeologii.
Nešlo o pár rozbitých hrnců a ztracený pazourek. Wankel objevil scénu, která vypadala jako z nejčernější noční můry. Na ploše jeskyně ležely ostatky více než čtyřiceti lidí. Většinou šlo o mladé ženy, ale i muže a děti. Mnohé kostry byly zohavené. Na kamenném „oltáři“ ležely uťaté ženské ruce se zlatými a bronzovými náramky. Kolem se válely lidské lebky (některé rozpolcené), množství luxusních šperků, zbraní, zuhelnatělé obilí a zbytky honosného vozu kovaného bronzem.
Byla to scéna absolutního, nezměrného chaosu a smrti. Co se tam ale proboha stalo?
Teorie první: Krvavý pohřeb velmože
Sám Jindřich Wankel, ovlivněný romantismem 19. století, přišel s děsivou, ale fascinující teorií, která přežívala celá desetiletí. Podle něj byla Býčí skála dějištěm obřího rituálního pohřbu.
Zemřel mocný náčelník, jakýsi halštatský „král“. A tehdejší elity se do podsvětí nevydávaly samy. Wankel si představoval temný, ohněm osvětlený rituál, při kterém byly náčelníkovy manželky, družina i otroci zahnáni do jeskyně a surově zavražděni, aby svého pána mohli doprovázet na onen svět. Uťaté ruce na oltáři a rozbité lebky měly být dokladem brutálních lidských obětí, zatímco roztříštěný vůz byl zničen záměrně, aby už nikdy nesloužil živým.
Představa panovníka, který si do hrobu vezme čtyřicet životů za doprovodu bubnů a krve stříkající na pískovcové stěny, je sice morbidní, ale dokonale zapadala do představ o „barbarském“ pravěku.
Teorie druhá: Masakr a vyhlazení svatyně
Moderní věda a forenzní antropologie ale do Wankelovy romantické vize hodily v posledních desetiletích pořádné vidle. Když vědci kosti v moderní době znovu přezkoumali, zjistili podivné věci.
Stopy na kostech neodpovídají systematickému, rituálnímu podřezávání bezbranných obětí. Některá zranění na lebkách byla dokonce zhojená – tito lidé tedy bojovali a přežili už dříve. Nenašel se ani onen bájný „hrob velmože“, který by to celé ospravedlnil. A uťaté ruce s náramky? Co když to nebyl oltář, ale zkrátka místo, kde se někdo pokoušel rychle ukrást drahé šperky z mrtvých těl a amputace sekyrou byla nejrychlejší cesta?
Nová, mnohem prozaičtější (ale o to brutálnější) teorie tvrdí, že Býčí skála byla bohatou regionální svatyní nebo útočištěm. Skupina lidí – pravděpodobně kupců, kněží nebo elit – se zde mohla ukrývat, nebo zrovna prováděla běžné obřady, když je překvapil nečekaný útok nepřátelského kmene.
Z útrob jeskyně nebylo úniku. Následoval absolutní masakr, při kterém vetřelci pobili všechny bez rozdílu věku a pohlaví, rozbili vozy, pobrali část lupu a utekli. Zohavená těla pak v jeskyni zůstala ležet v temnotě po další tisíce let, než do nich poprvé narazil Wankelův krumpáč.
Záhada trvá
Pravdu se už asi nikdy nedozvíme. Ať už to byla pompézní a krutá rituální sebevražda elity, nebo cynická genocida spáchaná cizími nájezdníky, Býčí skála funguje jako mrazivý stroj času. Ukazuje nám střední Evropu ne jako selanku s pasoucími se mamuty nebo mírumilovnými zemědělci, ale jako kruté místo, kde se moc, náboženství a lidská krev míchaly do jednoho smrtícího koktejlu.
Až se příště vydáte do Moravského krasu, zastavte se u vchodu do Býčí skály. Možná, když se zaposloucháte, neuslyšíte jen padat kapky vody.
Ondřej
Pokud vás baví stát na hraně mezi racionálním skepticismem a mrazením v zádech, připojte se k našemu vyšetřování.
Volné verze případů najdete na Spotify.
Ti z vás, kteří se nebojí jít do absolutních detailů a chtějí přístup k plným, necenzurovaným složkám, tajným přílohám a exkluzivním bonusům, jsou vítáni v našem plném archivu na HeroHero.
