Kyberšikana a virtuální agrese očima psychologa | Marek Horňanský

Stačí být „online“. Často probíhá bez svědků, ale její dopady jsou velmi reálné. Zasahuje psychiku, mezilidské vztahy i každodenní život člověka. Na rozdíl od tradiční šikany se kyberšikana neomezuje na školní chodby či pracovní prostředí. Proniká do soukromí, do mobilních telefonů, do počítačů, do mysli. Z nástrojů spojení se stávají nástroje bolesti. Slova mohou zraňovat víc než rány. A v digitálním světě se šíří rychleji než kdy dřív.

Psychologické dopady kyberšikany bývají podceňované, přesto mohou být stejně závažné, nebo i závažnější, než dopady šikany tváří v tvář. Oběti často zažívají pocity ohrožení, studu, bezmoci, úzkosti, deprese, ztráty sebevědomí, poruchy spánku či dokonce sebevražedné myšlenky. Virtuální útoky pronikají do nejintimnějších oblastí života, často bez možnosti úniku. Šikana není novým jevem. Objevuje se všude tam, kde lidé vzájemně interagují. Dnešní realita však přináší nové formy násilí: mediální, vztahové, rasistické, genderově podmíněné či digitální. Tyto projevy jsou výzvou pro společnost 21. století. Přesto je důležité si uvědomit, že agrese a násilí provázejí lidstvo od nepaměti.

„Kyberšikana je jako graffiti na zdi duše. Neviditelná pro ostatní, ale bolestivá pro toho, kdo ji nese …“

Kyberšikana, známá také jako cyberbullying nebo cybermobbing, se začala rozvíjet s nástupem informačních technologií. Má mnoho podob a názvů např. online šikana, digitální šikana, e-šikana, mobilní šikana, textová šikana a další. V jádru jde o zneužití technologií, zejména mobilních telefonů a internetu, k cílenému ubližování, ponižování, vyhrožování či pronásledování. Je to forma psychické šikany, která může mít devastující účinky. Každá nová technologie v sobě nese potenciál. Může člověka obohatit, ale i zranit. Záleží na tom, jak ji využijeme.

Z psychologického hlediska rozlišujeme tři hlavní skupiny aktérů kyberšikany. Agresoři, často označovaní jako e-agresoři, tráví mnoho času online, mají pokročilé digitální dovednosti, zažívají nedostatek zájmu ze strany rodičů a bývají i pachateli tradiční šikany. Motivací může být pomsta, frustrace nebo touha po moci. Nezáleží na věku, pohlaví ani sociálním postavení, jedinou podmínkou je přístup k technologiím. Oběť se může stát kdokoli. Oběti často mlčí ze strachu, studu nebo nedůvěry. Uzavírají se do sebe, trpí v tichosti. Následky mohou být hluboké a dlouhodobé. Specifickou skupinu tvoří přihlížející lidé, kteří šikanu mlčky tolerují, sdílí nebo ignorují. V online prostředí může jít o desítky, stovky i miliony lidí. Sociální sítě umožňují, aby se z diváků stali aktivní účastníci a to i nevědomky. Materiál zveřejněný online může oběť pronásledovat i po letech. Tento jev je známý jako efekt přihlížejícího. Tedy čím více lidí situaci sleduje, tím menší je pravděpodobnost, že někdo zasáhne.

„Kyberšikana není problém technologií. Je to problém lidskosti …“

Kyberšikana má často větší psychologický dopad než tradiční formy šikany. Důvodem je její neomezený dosah, anonymita agresora a neustálá přítomnost v životě oběti. Mezi nejčastější důsledky patří úzkost, deprese, ztráta sebedůvěry, psychosomatické potíže, poruchy spánku, strach, ale i posttraumatická stresová porucha, chronická deprese či sociální izolace. Technologie by měla spojovat, ne rozdělovat. Pokud ubližuje, je čas ji přehodnotit. Kyberšikana není jen moderní forma ubližování. Je to hluboký zásah do lidské důstojnosti a integrity. Každý člověk, dítě, dospívající i dospělý má právo na bezpečný digitální prostor.

Psychologické dopady kyberšikany často zůstávají skryté, odehrávají se v tichosti, bez povšimnutí okolí. Právě proto je důležité o nich mluvit. Prevence začíná otevřeným dialogem, doma, ve škole, na pracovišti. Je důležité učit se rozpoznávat varovné signály, podporovat empatii a respekt, vytvářet prostředí, kde se lidé nebojí požádat o pomoc. Zároveň je třeba posilovat digitální gramotnost, kritické myšlení a schopnost nastavovat zdravé hranice v online světě. Kyberšikana není problém technologií. Je to problém mezilidských vztahů. Pokud chceme budovat zdravější společnost, musíme začít u sebe. Všímat si, naslouchat, chránit a vzdělávat …každý z nás může být součástí řešení 🙂 Marek Horňanský psycholog Ψ bibliografie: