Studie jeptišek. Klíč k Alzheimerově chorobě

Když se řekne „dlouhověkost“ nebo „Alzheimerova choroba“, většina lidí si představí genetiku, léky a moderní medicínu. Jen málokdo by čekal, že klíčové odpovědi na otázky stárnutí přinese skupina žen žijících v klášterech. Studie jeptišek je jeden z nejznámějších výzkumů v oblasti neuropsychologie a gerontologie. Ukazuje, že to, jak myslíme, cítíme a vyjadřujeme se v mládí, může ovlivnit nejen kvalitu našeho stáří, ale i délku života. Fascinující na této studii je, že se nejedná jen o statistiky. Za každým číslem stojí konkrétní lidský příběh.

Psychologická praxe potvrzuje, že vliv emocí a kognitivních schopností na zdraví není jen teoretický. Nedávno ke mně přišel klient, padesátiletý muž, který se obával, že „ztrácí paměť“ a že ho čeká stejný osud jako jeho matku s Alzheimerovou chorobou. Při rozhovoru se ukázalo, že žije pod dlouhodobým stresem, má minimum aktivit a jeho denní rutina je monotónní, neradostná. Společně jsme začali pracovat na změně. Po několika měsících hlásil, že se cítí „živější“ a jeho paměťové potíže ustupují. Tento příběh ukazuje, že to co vědci objevili u jeptišek, platí i pro nás. Mozek potřebuje stimulaci, radost a pocit smyslu …“

„Nejenže Alzheimer zkracuje život, ale bere člověku jeho ‚já‘ dávno před smrtí …“ Robb Wolf

Studie jeptišek patří mezi nejvýznamnější výzkumy stárnutí a Alzheimerovy choroby. Přinesla odpovědi na otázky, které vědce dlouho trápily. Proč někteří lidé onemocní demencí, zatímco jiní si zachovají jasnou mysl až do vysokého věku ?“ Tento projekt, vedený Dr. Davidem A. Snowdonem sledoval životy řeholnic z několika klášterů v USA po dobu desítek let. Jeptišky se staly ideálními účastnicemi studie. Jejich životní styl je stabilní, nekouří, téměř nepijí alkohol, žijí v podobných podmínkách, stravují se společně a většina z nich pracovala jako učitelky. Díky tomu bylo možné vyloučit vliv mnoha proměnných, které u běžné populace komplikují výzkum.

Výsledky studie jsou fascinující. Ukázalo se například, že dostatek tzv. kyseliny listové může pomoci snížit riziko Alzheimerovy choroby, dále že drobné, sotva patrné mozkové mrtvice mohou spustit některé formy demence, nebo že jazyková schopnost v mládí souvisí s nižším rizikem Alzheimerovy choroby. Jeptišky, které ve svých raných autobiografiích psaly složitější věty a vyjadřovaly více myšlenek, měly o šedesát let později menší pravděpodobnost, že onemocní demencí. To naznačuje, že kognitivní rezerva, tedy schopnost mozku odolávat patologickým změnám, se začíná budovat už v raném věku !

Nejnovější zjištění, publikované v časopise Journal of Personality and Social Psychology, přidává další rozměr. Pozitivní emoční nastavení v autobiografiích jeptišek napsaných ve dvaceti letech souvisí s délkou života. Ty, které vyjadřovaly více radosti, naděje, vděčnosti …žily v průměru až o deset let déle než ty, jejichž texty byly spíše neutrální či negativní. Tento objev zapadá do rámce výzkumů, které ukazují, že optimismus a pozitivní emoce chrání před kardiovaskulárními chorobami, zlepšují imunitu a podporují celkovou odolnost organismu. životní styl, duševní aktivita a emoční nastavení v mládí mají vliv na kvalitu života ve stáří.

Příběhy konkrétních jeptišek dodávají studii lidský rozměr. Některé jeptišky se dožívají skutečně úctyhodného věku. Dr. Snowdon připouští, že vědecky nelze dokázat vše, ale věří, že roli hraje i spiritualita a život v komunitě, pocit smyslu, vzájemná péče a trpělivost. Co si z toho můžeme vzít ? Nemusíme vstupovat do kláštera, abychom využili poznatky studie. Můžeme podporovat rozvoj jazyka u dětí, zůstat duševně aktivní, pečovat o vztahy, pěstovat optimismus a dělat věci, které chrání zdraví. Tedy např. nekouřit, hýbat se, jíst vyváženě, být pozitivní. V době, kdy stárnutí a Alzheimerova choroba představují jednu z největších výzev moderní medicíny, nám příběhy těchto žen ukazují, že dlouhověkost není jen otázkou genetiky …ale i způsobu, jakým žijeme a jak se díváme na svět.

„Nemusíte být pozitivní pořád. Je v pořádku cítit i smutek nebo hněv… Emoce z vás nedělají negativního člověka. Dělají vás lidským …“ Lori Deschene

Studie jeptišek nám tedy ukazuje, že stárnutí není jen otázkou genetiky nebo medicíny. Je to proces, který začíná dávno před tím, než se objeví první příznaky nemoci. To, jak myslíme, jak se vyjadřujeme a jak prožíváme emoce v mládí, může ovlivnit naši budoucnost více, než si uvědomujeme. Pozitivní pohled na život, smysluplné vztahy, duševní aktivita a jazyková stimulace nejsou jen „doporučení pro zdravý životní styl“, ale skutečné faktory, které mohou chránit mozek před degenerativními změnami. Co z toho plyne pro běžné lidi ? Nemusíme být jeptiškami nebo mnichy, abychom využili poznatky této studie. Každý z nás může začít tím, že do svého života zařadí drobné, ale účinné kroky. Číst knihy, učit se nová slova, psát deník, rozvíjet konverzaci, učit se cizí jazyk, hledat radost v maličkostech, udržovat vztahy s lidmi, být vděčný. A nezapomínejme na pohyb, zdravou stravu a prevenci stresu, protože tělo a mysl jsou propojené ! Jako psycholog často vidím, že lidé přicházejí až ve chvíli, kdy mají pocit, že „něco není v pořádku“. Pravda je, že péče o mozek začíná dnes, v každém věku. Studie jeptišek nám dává naději, že i malé změny mohou mít velký dopad. Protože dlouhověkost není jen o tom, jak dlouho žijeme …ale jak kvalitně žijeme 🙂 Marek Horňanský psycholog Ψ bibliografie: