Článek
Pak ale přišel rok 2010 a s ním něco, co znělo jako absolutní sci-fi. Peníze, které neexistují, nikdo je neovládá a těží se pomocí grafických karet. Bitcoin.
První krůčky v digitálním dole
Jako starý technologický nadšenec jsem u toho nemohl chybět. Zatímco zbytek světa ještě řešil krizi hypoték, já jsem na diskusních fórech, která vzdáleně připomínala staré časy na Xchatu, narazil na podivný software. „Těžba“ psalo se tam.
Vzpomněl jsem si na to, jak jsem kdysi zkoušel programovat v BASICu a jak jsem ždímal výkon z Amigy, a tak jsem neváhal.
Měl jsem tehdy celkem slušné PC. Nechal jsem ho běžet přes noc – přesně tak, jako když jsem kdysi stahoval MP3 skladby. Tentokrát výsledkem nebyla písnička, ale pár čísel v digitální peněžence.
V té době měl jeden Bitcoin hodnotu pár centů. Byly to jen virtuální body pro podivíny, digitální sběratelské kartičky, které neměly žádné praktické využití.
Ale ten pocit, že mi počítač „vydělává“ peníze, zatímco spím, byl opojný.
Milionářem na papíře
Uplynulo pár let. Na kryptoměny jsem skoro zapomněl, dokud se v médiích nezačaly objevovat první zprávy o raketovém růstu. Najednou se o Bitcoinu mluvilo v televizi a každý den psalo na internetu.
Horečně jsem prohledával staré pevné disky a zálohy (zvyk ze staré školy, kdy se nic nevyhazovalo), až jsem našel ten správný soubor „wallet.dat“
Když jsem si matně vzpomněl na zůstatek, tak se mi před jeho otevřením na chvíli zastavilo srdce. Podle aktuálního kurzu jsem v tu chvíli vlastnil majetek, za který by se dala pořídit luxusní vila, nejnovější auto a možná i malý ostrov.
Cítil jsem se jako vítěz technologické evoluce. Od chlapce s osmibitovou hračkou jsem se stal digitálním magnátem. V hlavě jsem si už maloval, jak si koupím kompletní sbírku všech her a počítačů Commodore v dokonalém stavu.
Nejdražší hry v mém životě
Jenže, jak už to v mém životě bývá, realita má smysl pro krutý humor. Když jsem se začal zajímat o to, jak své digitální bohatství zpeněžit, musel jsem se podívat do historie transakcí. A tehdy to přišlo. Ledová sprcha.
Vzpomněl jsem si na období kolem let 2011 a 2012. Tehdy se objevily první on-line obchody, které Bitcoin přijímaly. Pro mě to tehdy byla jen skvělá cesta, jak „výhodně“ přijít k hrám.
Proč bych platil platební kartou, když můžu utratit tyhle divné virtuální mince, které jsem vytěžil jen tak mimochodem zadarmo?
S hrůzou jsem sledoval transakce:
- Hra 1: Zakoupena za 50 BTC (dnes hodnota několika desítek milionů korun).
- Hra 2: Balíček DLC a skinů za 20 BTC.
- Hra 3: Předplatné do on-line světa za 30 BTC.
V té době to byla férová cena – pár desítek dolarů v digitální měně za skvělou zábavu. Jenže z dnešního pohledu jsem pravděpodobně majitelem nejdražší herní knihovny v celém Česku a možná celého světa.
Ty hodiny zábavy u stříleček a RPG mě stály víc než roční rozpočet středně velkého města.
Zpátky na zemi (ale s dobrou náladou)
Dnes se tedy neprojíždím v jachtě po Středozemním moři ani nejezdím v superluxusním autě. Sedím u svého počítače, který má sice úctyhodný výkon, ale platím za něj poctivě vydělanými korunami z běžné práce.
Moje digitální peněženka zeje prázdnotou, pokud nepočítám pár zlomků kryptoměn, které dnes nemají hodnotu ani té jedné pověstné pizzy.
Vlastně jsem pořád chudej. Moje bohatství netkví v bitcoinech, ale v té neuvěřitelné cestě, kterou jsem s technologiemi ušel.
Mám sice prázdné konto, ale mám vzpomínky na pískající modemy, vůni plastu Commodore 64 a vědomí, že jsem byl u všeho důležitého.
A když se mě dnes někdo zeptá, jestli investuji do kryptoměn, jen se hořce pousměju a odpovím: „Já už investoval. Do her. A byly to ty nejlepší hry mého života – i když mě stály miliony.“
Zdroj:
https://www.novinky.cz/clanek/internet-a-pc-bitcoin-se-ustalil-na-21-milionu-korun-hodnotu-mel-i-vyssi-40497375
