Článek
Když Rusové svrhli cara, Finové založili republiku
Od 13. století bylo Finsko součástí Švédska. Po švédsko-ruských válkách se v roce 1809 stalo kořistí ruského impéria jako autonomní velkoknížectví. Car Alexandr I. přijal titul finského velkoknížete. Autonomie ubylo s ruským carem Mikulášem II. v roce 1899, ve Finech současně vzrůstal nacionalismus.
Zatímco Ruskem po svržení carské rodiny během světové války otřásla občanská válka, ústící v nástup komunismu, Finové pod vedením tehdejšího předsedy vlády Pehra Evinda Svindhufvuda 6. prosince 1917 vyhlásili nezávislost. Svindhufvud pak dočasně vládl jako regent. Po povstání rudých v úvahu přicházela i monarchie, ale nakonec se Finsko stalo republikou.
Necelého půl roku po vyhlášení samostatnosti, v květnu 1918 měli Finové svoji oficiální vlajku. Bílá vlajka s modrobílým křížem k zemi tisíců jezer náleží dodnes, přestože o svoji nezávislost musela ještě v průběhu historie bojovat. Nejtvrdší boje se odehrály během tzv. zimní války v zimě 1939, kdy Finové dokázali partizánskou taktikou zvítězit proti mnohonásobné sovětské přesile.
Oslavy u šálku kávy
Od roku 1919 si Finové Den nezávislosti připomínají vyvěšováním své modrobílé vlaky. Modrobílou barvu má i poleva a ozdoby dortíků, které si dopřávají ke sváteční kávě. V pití kávy jsou totiž Finové přeborníci, pijí ji asi dvakrát více než většina Evropanů.
Prezident republiky na Den nezávislosti uděluje vojenská vyznamenání a nejvyšší hodnosti. Vedle vojenské přehlídky se konají i průvody se svíčkami. V oknech domů se zapalují svíčky na památku padlých vojáků. Televizní program také pravidelně zařazuje filmovou adaptaci románu Väinö Linny Tuntematon sotilas (Neznámý voják) z období tzv. Pokračovací války.
Vrcholem oslav je velkolepá slavnost v Prezidentském paláci, kterou Finové u televizních obrazovek sledují v přímém přenosu.
