„Na Měsíci žijí lidé.“ Zprávu o inteligentních humanoidech otiskl The Sun

Kameloti v ulicích New Yorku kolemjdoucí lákaly bulvárními titulky, neostýchali se je hlasitě vyvolávat do světa. Cizí příběhy plné emocí, lidská dramata, brutální zločiny, ale ohromující vědecké objevy nešlo opomíjet. The Sun se stal senzací, když každý den masově nabízel nové a nové senzace. Senzace ze srpna 1935 se však zapsala do dějin.

The Sun v honu za senzacemi mířil až do vesmíru. Slavný britský astronom Sir John Herschel měl ve své nové observatoři u Mysu Dobré naděje učinit nebeský objev. Údajně pozoroval na Měsíci moře a lesy, chrámy, zvířata a lidi s netopýřími křídly. To vše popisoval The Sun v šestidílné sérii článků. První vyšel 25. srpna 1935 a vzbudil nevídaný poprask. Stačilo pár dnů a o lidech na Měsíci diskutovala celá země. Do výšin vylétly i prodeje The Sun.

Dnes tomuto mediálnímu zázraku říkáme Great Moon Hoax – Velký měsíční hoax. I dnes, v době moderních technologií směle konkuruje novodobým hoaxům.

na pravdě nesejde… Texty se tvářily jako výňatky z prestižního vědeckého časopisu Supplement to the Edinburgh Journal of Science. Byly opatřené jménem Dr. Andrew Grant, který měl být pravou rukou sira Herschela. Ve skutečnosti Grant neexistoval a zdrojový časopis už v té době ani nevycházel. Autorem měl být ve skutečnosti novinář Richard Adams Locke. Ten se k autorství po letech veřejně přihlásil.

Na sérii měl mít podíl i sám Benjamin Day, který se tak pokusil zvrátit pokles prodejů. To se mu s pomocí inteligentního reportéra schopného čehokoliv skutečně povedlo. Locke přitom neusiloval jenom o prodeje, ale chtěl touto zprávou i zpochybnit tehdejší vědecké teorie a astronomické bádání.

Mělo jít o satiru, ale tak věrohodnou, že nebude pochyb o její pravdivosti. A tak jí lidé uvěřili, dokonce i lidé z vědeckých kruhů uvěřili výjevům jednorožců, trpasličích zeber, dvounohých bobrů a netopýřích lidí.

Vespertilio-homo žili na Měsíci v dokonalé harmonii s okolním světem, stavěli dechberoucí chrámy a vytvářeli mírumilovné skupiny. To se však čtenář dozvěděl až ve čtvrtém článku. Až s ním, až s lidmi na Měsíci začali mít pozemšťané pochybnosti.

Psal se rok 1835, tedy rok velkého očekávání Halleyovy komety. O kosmickou podívanou (i povídanou) byl velký zájem. Po nebeských objevech jednoduše byla poptávka, kterou The Sun plně uspokojil. Pečlivě naaranžované prvky pseudotechnických termínů jako hydro-oxygen dalekohled, v kombinaci s reálnými detaily utvářela dokonalý mediální produkt.

Strhující příběh nepotřeboval nějaké ověřování. Již tehdy se ukázalo, že zábava je nad pravdou. Kritické myšlení a kritické čtení ostatně dodnes stojí až za poutavými titulky a bulvárními zprávami.

The sun jako tzv. penny press definoval novinářský styl, v němž se informace a zábava prolínají, styl, který v současnosti nabírá na obrátkách. Ukázal, že virální úspěch prvotní senzace stojí nad fakty. To ostatně pozorujeme i dnes, kdy sociální sítě médiím dodávají globální rozměr a nevídanou rychlost. Fake news se šíří rychleji než pokusy o jejich opravy. Ukazuje se, že senzačnost je nadčasová.