Článek
Rodinné vztahy se někdy pokazí. A někdy se po letech zase trochu napraví. Jenže v dědickém právu nemusí pozdější usmíření stačit.
Přesně to ukazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2026, sp. zn. 24 Cdo 501/2026. Soud řešil spor dcery, kterou otec v roce 2004 vydědil. Důvodem mělo být to, že o něj dlouhodobě neprojevovala opravdový zájem.
Dcera s tím nesouhlasila. Tvrdila, že vztah s otcem se později obnovil. Otec se měl účastnit její svatby, měl s ní být v kontaktu a po narození dítěte ji navštívit. Po jeho smrti se proto domáhala svého povinného dílu z dědictví.
Na první pohled by se mohlo zdát, že pokud důvod vydědění později odpadl, mělo by odpadnout i samotné vydědění. Nejvyšší soud ale řekl jasně: takhle to nefunguje.
Vydědění se samo „neodmaže“
Podstatné bylo, že otec sice vztah později obnovil, ale listinu o vydědění nikdy formálně nezrušil. A právě to bylo rozhodující.
Nejvyšší soud připomněl, že vydědění je právní jednání. A pokud má být zrušeno, musí být zrušeno způsobem, který zákon připouští. Nestačí, že se vztahy v rodině později zlepší. Nestačí ani to, že zůstavitel vyděděnému potomkovi fakticky odpustí.
Jinými slovy, odpuštění v rodině ještě nemusí znamenat odpuštění v dědickém právu.
Pokud chce zůstavitel vydědění zrušit, musí to udělat výslovně a ve správné formě. Může vydědění odvolat, pořídit novou závěť ve prospěch vyděděného potomka, případně zrušit listinu zákonem předvídaným způsobem. Nestačí ale jen změna chování nebo obnovení kontaktu.
Dcera u soudu nejdřív uspěla
Spor měl přitom zajímavý vývoj. Soud prvního stupně dal dceři za pravdu a přiznal jí částku odpovídající povinnému dílu. Vycházel mimo jiné z toho, že vztahy mezi otcem a dcerou se později obnovily a že důvod vydědění už ke dni smrti zůstavitele neobstál.
Odvolací soud ale rozhodl opačně. Podle něj bylo důležité, že důvod vydědění existoval v době, kdy otec listinu o vydědění pořídil. To, že se později kontakt mezi otcem a dcerou obnovil, samo o sobě nestačilo. Otec měl dost času vydědění zrušit, ale neudělal to.
Nejvyšší soud tento závěr potvrdil.
Právní pointa je jednoduchá
Rozhodnutí má poměrně ostrou praktickou pointu. Pokud někdo vydědí potomka a později si to rozmyslí, musí to dát právně najevo. Nestačí spoléhat na to, že „už je to mezi námi dobré“ nebo že se vztahy v rodině změnily.
Dědické právo totiž pracuje s formou. A u vydědění to platí zvlášť silně.
Nejvyšší soud výslovně uvedl, že ani starší občanský zákoník, ani současný občanský zákoník nepočítají s tím, že by se vydědění zrušilo jen tím, že důvod později odpadne nebo že zůstavitel potomkovi odpustí.
Co si z toho vzít
Pokud jste zůstavitel a chcete vydědění zrušit, nestačí změnit chování k vyděděnému potomkovi. Je potřeba vydědění skutečně odvolat nebo pořídit nové právní jednání pro případ smrti.
Pokud jste vyděděný potomek, nepočítejte s tím, že obnovení vztahu se zůstavitelem samo o sobě znamená zánik vydědění. Rozhodující bude, zda zůstavitel svůj dřívější projev vůle právně změnil. Nejlepší je ovšem důvod k vydědění vůbec nezavdat.
