Článek
Finanční gramotnost je základ
Obě zmíněné finanční operace současného premiéra lze využít jako ilustrativní příklad toho, jak moc Čechům chybí základy finanční gramotnosti a zejména znalosti klíčových investičních pravidel a strategií.
Částečnou, byť ne absolutní, odpovědnost za tuto negativní skutečnost nesou české školy. Nabízí se tedy otázka, proč se vzdělávací systém v ČR rozvoji finanční gramotnosti věnuje tak málo, přestože nakládání s penězi lze bezpochyby označit za klíčovou dovednost pro 21. století.
Mnoho lidí, kteří dnes spravují své osobní finance, investují nebo se zajímají o budoucnost svých úspor, se často dostávají k těmto tématům až po maturitě nebo skrze samostudium.
Láčkovci a Přemyslovci mají přednost
Jedním z hlavních důvodů, byť ne zdaleka jediným, je fakt, že školní vzdělávací plány, které již cca dvě dekády zpět nahradily osnovy, nejdou s dobou a lze je v těchto ohledech považovat za zastaralé. Aktuálně sice probíhá práce na jejich komplexní revizi, ale dosud stále platí, že prioritu mají teoretické předměty a osobní finance, natož pak investování, zůstávají na okraji pozornosti. Věřme, že někdy přijde doba, kdy bude finanční gramotnosti věnována stejná pozornost jako např. digitálním dovednostem či mediální gramotnosti. Zatím však školám vládnou láčkovci a přemyslovští panovníci.
V rámci korektnosti je však nutno dodat, že v českých školách sice probíhají hodiny finanční gramotnosti, ale ty se často soustředí pouze na základní dovednosti, jako je tvorba rodinného rozpočtu, spoření nebo pochopení základních ekonomických principů. Téma investování, vyžadující podstatně širší znalosti a porozumění, je v těchto hodinách jen okrajově zmíněno. Mnohé školy považují tento druh výuky za „nadstavbu“, která by měla být součástí specializovaných kurzů pro studenty, kteří mají zájem o finance, a ne základní součástí vzdělání pro všechny.
Investičně negramotní učitelé
Investování je poměrně komplexní oblast, vyžadující hlubší znalosti finančních trhů, ekonomie, investičních nástrojů a risk managementu.
Sice nejsou k dispozici žádné exaktní údaje o finanční gramotnosti českých pedagogů, ale lze se domnívat, že bude odpovídat znalostem a dovednostem jiných vysokoškolsky vzdělaných obyvatel ČR. Při pohledu na analýzy České školní inspekce si lze všimnout, že jádro českých sboroven tvoří tzv. „Husákovy děti“, tedy generace, které se na žádném stupni školského systému nedostalo hlubšího finančního vzdělání. A je to taktéž tato generace učitelů, která má osobní zkušenost s kdysi tak populárním „stavebkem“ či utopením části úspor v netransformovaných penzijních fondech, jejichž výnos často nepokrývá ani inflaci. Jinými slovy, pokud sami učitelé investování nerozumí, těžko ho budou učit studenty.
Komplikovaná je též situace s kvalitními a moderními výukovými materiály, které by mohli učitelé v hodinách využívat. Bez vnější podpory nemůžeme od českých škol očekávat nějaké rychlejší a hlubší změny v obsahu a formě vyučování.
Vzpomínky na Viktora Koženého
Investování je nepochybně spojené s jistou mírou rizika. V některých lidech však vyvolává pocity spojené s hazardem nebo spekulacemi, což může vést k nebezpečným rozhodnutím. Tento předsudek se částečně přenáší i do školního prostředí. Někteří učitelé a rodiče se mohou obávat, že by výuka investování mohla studenty motivovat k příliš rizikovým finančním rozhodnutím.
Negativní roli také hraje nedůvěra vůči státu a jeho schopnosti chránit investice a vynucovat právo. Připomeňme, že nejeden Čech si stále dobře pamatuje neblahou zkušenost z „devadesátek“, kdy v děravém postrevolučním právním prostředí investicí do Harvardských fondů přispěl Viktoru Koženému na luxusní zbytek života na karibských ostrovech. Investování tak bylo na dlouhá léta zdiskreditováno hned na počátku budování kapitalismu.
Téma investic může také vzbuzovat etické otázky, například zda je správné investovat do určitých společností nebo oblastí. Tento strach z „nežádoucích“ důsledků často vede k tomu, že investování je vnímáno jako něco, co se do školního curricula nehodí.
Je čas na změnu
Zavedení výuky investování by si vyžádalo nejen výše zmíněné úpravy ve školních vzdělávacích plánech, ale také vyšší investice do profesního rozvoje učitelů a nové výukové materiály. Tyto změny však nejsou zatím politicky a společensky prioritní. Je to s podivem, vezmeme-li v úvahu, že jsou to právě politici, kteří stále častěji naznačují mladším generacím, že se budou muset smířit v budoucnosti s nižšími důchody a převzít tak větší odpovědnost za svou životní úroveň v důchodovém věku. A právě investování je jedním z nástrojů, jak aspoň částečně zabránit propadu životního standardu v postproduktivní fázi života.
Je zřejmé, že investování a finanční gramotnost by měly být součástí základního vzdělání. Ve světě, kde je osobní správa financí čím dál důležitější, by bylo rozumné začít učit mladé lidi, jak správně investovat a jak se orientovat v moderním finančním světě. To by jim pomohlo nejen lépe pochopit ekonomiku a trhy, ale především zodpovědně nakládat se svými financemi v dospělosti.
