Městská policie Bučovice: potřebujeme ji, ale víme, co za ni dostáváme?

K sepsání tohoto textu mě přiměla jedna krátká poznámka v diskuzi na Facebooku:

„Jednou sem tam viděl měšťáky projíždět na kole …“

Možná právě tahle věta stojí za zamyšlení.

Sám považuji městskou policii za potřebnou a v podstatě nenahraditelnou součást města. Pokud městská policie funguje správně, má své opodstatnění. Má být vidět, má být dostupná občanům, má předcházet problémům a tam, kde prevence nestačí, má zasáhnout.

Otázkou tedy není, zda Bučovice městskou policii potřebují.

Otázkou je:

Zda její současné fungování odpovídá tomu, co od ní jako občané očekáváme a kolik do ní město každoročně investuje.

A právě proto jsem se podíval do výročních zpráv města a rozpočtových dokumentů za roky 2021–2025.

Po Bučovicích se pohybuji poměrně často. Prakticky každý den několikrát.

A přesto městskou policii potkávám jen velmi zřídka.

A když už ji potkám, je to téměř vždy služební automobil.

Nechci z toho dělat statistický závěr. Moje osobní zkušenost samozřejmě není statistický průzkum. Ale právě proto mě zajímalo, jestli tento pocit odpovídá tomu, co město samo uvádí ve svých statistikách.

A tady se dostáváme k otázce, která podle mě stojí za veřejnou diskusi:

Strážník projíždějící městem v automobilu?

Nebo strážník, který zaparkuje, vystoupí a dvacet, třicet nebo čtyřicet minut se pohybuje pěšky v konkrétním místě?

Městská policie není pouze represivní složka.

Její význam je právě v tom, že může problémům předcházet.

A prevence má jeden základní předpoklad:

Potenciální problém musí vědět, že tam strážník je.

Automobil projede ulicí za několik sekund.

Hlídka, která se pohybuje pěšky například kolem náměstí, parku, dětského hřiště, nádraží nebo problémového místa, je úplně jiný typ přítomnosti.

Je vidět.

Lidé ji mohou oslovit.

Strážník může vidět, co se skutečně děje.

Může promluvit s dětmi, seniory, majiteli psů, řidiči, provozovateli podniků.

A především může problém zachytit dříve, než se z něj stane přestupek nebo dokonce trestný čin.

Neříkám tím, že automobilová hlídka je špatně. Není. Strážníci potřebují rychle reagovat, přepravovat vybavení, dostat se na místo události a pokrýt větší území.

Ale pokud je automobil prakticky jedinou formou, jak občan strážníka ve městě potká, pak je namístě ptát se, zda městská policie dostatečně plní právě tu preventivní a kontaktní funkci, kterou od ní očekáváme.

Podívejme se na čísla.

Městská policie Bučovice měla podle výročních zpráv:

Rozpočet městské policie se přitom postupně zvyšoval.

Z oficiálních rozpočtových dokumentů máme ověřeno:

* upravený rozpočet.

Rozpočet na rok 2024 například původně počítal s 4,905 mil. Kč a následně byl navýšen na 5,5473 mil. Kč. Rozpočet na rok 2025 a jeho rozpočtová opatření jsou zveřejněny na stránkách města.

To znamená, že mezi rokem 2022 a 2025 vzrostl rozpočtovaný objem prostředků pro MP zhruba o:

Tady jsem se nesoustředil pouze na pokuty.

Z výročních zpráv jsem sestavil celkový počet číselně vykázaných činností.

Započítal jsem:

Naopak jsem nepočítal automatické radarové přestupky. Ty podle mě nelze považovat za osobní výkon strážníků.

Výsledkem je:

V roce 2022 připadalo na jednoho strážníka 168 vykázaných činností. V roce 2025 260.

Tady je potřeba být fér.

Jeden úkon není jedna měrná jednotka práce.

Úřední záznam může být časově nesrovnatelný například s řešením dopravní nehody.

Odchyt psa není totéž jako spolupráce s Policií ČR.

První pomoc není totéž jako doručení písemnosti.

Proto nelze říct:

„Strážník udělá 260 úkonů, takže pracuje tolik a tolik.“

Takový závěr by byl nesmyslný.

Číslo 260 je pouze ukazatel množství činností, které městská policie sama ve svých statistikách vykázala.

Ale přesto je užitečný.

Protože nám umožňuje sledovat vývoj v čase. Současně nám ale číslo ukazuje to, že u našním MP vychází přibližně 1,60 úkonu na jednu 12hodinovou směnu jednoho strážníka. Tady nastupoje otázka „A není to málo?“

Když rozpočet vydělíme počtem vykázaných činností, dostaneme:

V roce 2025 tedy město rozpočtovalo přibližně 3 300 Kč na jednu číselně vykázanou činnost MP.

Znovu zdůrazňuji: nejde o účetní cenu konkrétního zásahu. Rozpočet MP financuje celou její činnost – mzdy, odvody, provoz, vybavení, pohonné hmoty, školení atd.

Radar bych z toho všeho úplně oddělil.

V roce 2025 Bučovice evidovaly 5 378 případů ze stacionárního měření, zatímco ostatních námi sledovaných činností bylo 1 823.

Automatický radar tedy generoval několikanásobně více přestupkových případů než ostatní vykazovaná činnost MP.

To ale není argument proti radaru.

Radar může být velmi účinný nástroj bezpečnosti.

Jen bychom neměli zaměňovat:

výkon technického zařízení

za

výkon strážníka.

Oficiální dokumentace města ostatně stacionární měření vede samostatně. Město zveřejňuje také ověřovací listy radaru pro jednotlivé roky.

A právě tady bych otevřel ještě jednu otázku, která podle mě v celé debatě chybí.

Pokud chceme po městské policii transparentnost a odpovědnost, měla by existovat také systematická občanská kontrola její činnosti.

Ne kontrola ve smyslu hledání každé chyby nebo permanentního podezírání strážníků. Ale normální veřejná kontrola služby, která je placena z veřejných peněz.

Občan by měl mít možnost zjistit nejen kolik přestupků bylo řešeno, ale také co dalšího MP skutečně dělala, kde a v jakém rozsahu působila.

Stejně důležitá je ovšem kontrola ze strany města samotného.

Nestačí pouze převzít čísla, která městská policie uvede do výroční zprávy, a bez dalšího je zveřejnit. Pokud město uvádí například určitý počet úředních záznamů, odchytů, spoluprací s Policií ČR, kontrol nebo jiných úkonů, mělo by mít mechanismus, kterým ověří, že jsou tyto údaje pravdivé, úplné a nejsou nadhodnocené nebo jinak zkreslené.

U veřejné služby placené miliony korun ročně by mělo být samozřejmostí, že existuje kontrolovatelná evidence jednotlivých úkonů a že souhrnná čísla ve výroční zprávě z této evidence skutečně vycházejí.

Protože pokud už máme měřit výkon, měli bychom mít jistotu, že:

měříme skutečnost, nikoliv pouze čísla, která někdo vykázal.

To přitom není nedůvěra vůči strážníkům. Dobře nastavená kontrola chrání nejen občany, ale i samotné strážníky.

Pokud jsou čísla správná a jejich činnost je dohledatelná, nikdo nemůže oprávněně tvrdit, že MP svou práci nevykonává nebo že jsou její výsledky nadhodnocovány.

Transparentnost tedy nemá být nástrojem proti městské policii, ale nástrojem, který může její práci posílit a zvýšit důvěru veřejnosti.

S tím souvisí ještě jedna věc, o které bychom podle mě měli přemýšlet.

Velitelská funkce by neměla být automaticky funkcí na doživotí.

V bezpečnostních a vojenských strukturách je běžné, že dochází ke střídání velitelů a rotaci na významných velitelských funkcích. Ne proto, že by každý dosavadní velitel byl špatný. Naopak – zkušený velitel může být pro organizaci velmi cenný. Smyslem střídání je ale zabránit tomu, aby se z funkce postupně stal neměnný systém založený především na zvyku.

Armáda ČR například i v současnosti pravidelně mění velitele významných útvarů a součástí; v roce 2026 došlo například ke změně náčelníka Generálního štábu a velitele Vzdušných sil.

U městské policie bych proto považoval za hodné diskuse, zda by také zde neměl existovat časově omezený mandát vedoucího pracovníka, například na několik let.

Nejde o to někoho automaticky po několika letech vyhodit, ale zajistit to, aby se městská policie skutečně posouvá dopředu.

Takový systém může přinášet nové myšlenky, nové metody práce a zdravou dynamiku.

Dlouhodobě neměnná struktura má totiž jednu přirozenou slabinu: může si zvyknout na způsob práce, který kdysi fungoval, ale postupně přestává odpovídat tomu, jak se mění město.

A právě bezpečnostní služba by měla být schopna reagovat na změnu prostředí rychleji než většina ostatních institucí.

Samozřejmě, český zákon o obecní policii nestanoví obecný krátký mandát velitele městské policie. Řízení obecní policie je věcí obce a zákon stanoví rámec jejího řízení.

Proto to nevnímám jako požadavek na změnu zákona, ale jako otázku dobrého řízení konkrétní městské policie.

Pokud máme šest nebo sedm strážníků a město do jejich činnosti dává přibližně 5–6 milionů korun ročně, měli bychom se ptát nejen:

Kolik bylo pokut?

Ale také:

Právě poslední otázku pochopitelně ve výročních statistikách neuvidíme.

A přitom může být pro městskou policii jedna z nejdůležitějších.

Naopak.

Myslím si, že Bučovice městskou policii potřebují.

Ale právě proto bychom měli chtít, aby fungovala co nejlépe.

Nechci městskou policii hodnotit podle toho, jestli někoho vidím nebo nevidím.

Nechci ani tvrdit, že když osobně potkám strážníka jen v autě, znamená to, že MP nepracuje.

To by nebylo fér.

Ale stejně tak podle mě není správné říct:

„Máme městskou policii, tak je všechno v pořádku.“

Město na její provoz vynakládá miliony korun z veřejných peněz. A občané mají právo vědět, jakým způsobem jsou tyto peníze využívány a jaký typ služby za ně dostávají.

Místo jednoduchého:

počet pokut

bych rád viděl například:

Pak bychom totiž nehodnotili městskou policii podle toho, kolik pokut rozdala, ale podle toho, jakou službu skutečně poskytla obyvatelům města.

„Jednou sem tam viděl měšťáky projíždět na kole …“

Možná je to jen úsměvná poznámka.

Možná ale také otevírá docela vážnou otázku.

Neměli bychom městskou policii vidět častěji?

Ne proto, aby lidé dostávali více pokut.

Ale proto, aby potenciální problém viděl strážníka dříve, než strážník uvidí problém.

Protože právě tam podle mě začíná skutečná prevence.

A pokud má být městská policie skutečně „naše“ městská policie, pak bychom ji měli potkávat nejen na displeji radaru a ve výroční statistice, ale také na ulicích, náměstích, hřištích, v parcích a mezi lidmi.

To není požadavek na větší represi.

Je to požadavek na větší viditelnost, dostupnost a prevenci.

A především na to, aby za miliony korun z veřejného rozpočtu existovala služba, jejíž výsledky jsou nejen vykázané, ale také ověřitelné a veřejně kontrolovatelné.

Tento text je založen především na výročních zprávách města Bučovice, rozpočtových dokumentech města a dokumentech týkajících se stacionárního měření.

U některých čísel mohly vzniknout odchylky. Důvodem může být například odlišné členění položek v jednotlivých výročních zprávách, změna způsobu vykazování, zaokrouhlení, rozdílná metodika evidence nebo skutečnost, že některé činnosti jsou v jednotlivých letech uváděny jiným způsobem. Proto je třeba výsledné součty chápat jako analytický přepočet z veřejně dostupných údajů, nikoli jako oficiální statistiku města.

Zvláštní pozornost zasluhuje také rok 2023 u radarových údajů: ve výroční zprávě se objevuje rozdílný údaj v tabulce a grafickém znázornění. Pro předchozí analýzu jsem použil hodnotu 7 393, protože ji následně uvádí i výroční zpráva za rok 2024.

Stejně tak je důležité připomenout, že „vykázaný úkon“ není jednotkou časové ani finanční náročnosti. Výpočet nákladu na jeden úkon je proto pouze orientační ukazatel.

Smyslem tohoto textu není městskou policii odsoudit. Právě naopak. Pokud ji považujeme za důležitou součást Bučovic, měli bychom chtít, aby byla dobře řízena, viditelná, preventivní, moderní a aby její činnost byla měřitelná a kontrolovatelná. To je podle mě legitimní požadavek každého občana, který ji ze svých daní financuje.