Článek
U hokeje zůstal uznávaný ligový hráč i po skončení aktivní kariéry a v současnosti je asistentem trenéra u prvoligového celku HC Dynamo Pardubice B.
Jan Starý se se stejným zaujetím jako předváděl na ledě věnuje i trenérské práci, což potvrdil v původním rozhovoru pro Seznam Médium.
Jak byste charakterizoval svoje hráčské působení v české nejvyšší soutěži?
Myslím, že jsem neměl kariéru úplně zase tak špatnou. Kromě titulů z let 2010 a 2012 si vážím i jednoho stříbra a bronzu. K Pardubicím mě stále poutají krásné vzpomínky. Za zmínku stojí, že extraligové triumfy jsem zažil nejprve pod trenérem Václavem Sýkorou s asistentem Janem Votrubou a potom s trenérem Pavlem Hynkem a asistentem Ladislavem Lubinou.
Když bilancujete, určitě přemýšlíte nad tím, co je potřeba k zisku titulů?
Především jsem rád, že jsem u toho vůbec byl. Vyhrát jakoukoli ligu je těžké, navíc ne jednou. Rozhodně to není jednoduché. Je to odměna za výkony v základní části i v play off.
Co to pro vás tedy znamená?
Zrovna nedávno jsme měli na Dynamu v Pardubicích setkání mistrů. Je dobře, že klub pořádá setkání generací a hráčů, kteří vybojovali v pardubickém týmu úspěchy. Potkáváme se i s legendami, které to dokázaly před námi.
Připomeňte některé spoluhráče z vaší zlaté éry?
Všeobecně se ví, že v roce 2010 byl u titulu brankář Dominik Hašek. Musím jmenovat i útočníky Petra Koukala, Jana Koláře, Radovana Somíka, Martin Barteka, Petra Sýkoru, z obránců Vláďu Sičáka, Davida Havíře, Jakuba Nakládala a tak bych mohl pokračovat. Ti nejlepší pak odešli i do ciziny, což k tomu tehdy patřilo. Prostě jsme měli štěstí i na dobrou partu.
Nyní působíte u pardubického béčka. Jaké je jeho postavení v rámci klubu?
Náš extraligový tým je nabitý kvalitními hráči. Takže v rezervě dostávají prostor ke hraní a mají místo další kluci k získávání zkušeností. Třeba i v přesilovkách a oslabeních. Přechod hráčů z juniorky do áčka bývá pro kluky složitý a ne vždy se to povede. Snažíme se s hlavním trenérem Tomášem Jirků, aby to nynějším hráčům z béčka vyšlo a pomohli jsme jim v kariéře.
Jste v kontaktu i s hlavním trenérem Pardubic Václavem Varaďou?
Zaprvé musím říci, že jsme proti sobě hráli v extralize a vybavuji si bitvy Pardubic s Třincem, kde byl Varaďa vůdčí osobností. Pamatuji si ho jako neústupného a neúprosného hráče. Myslím, že je takový i jako trenér, kdy získal tři tituly s Třincem. A pokud jde o Pardubice, společně s realizačním týmem áčka se bavíme o složení kádru, systému hry, takže spolupráce probíhá na úrovni. Na to, abychom si s Varaďou blíže připomněli období, kdy jsme proti sobě nastupovali jako soupeři, nebyl čas.
V sedmatřiceti letech byste mohl klidně dál hrát aktivně. Už vás to neláká?
Vzhledem ke svému zdraví už ani hrát nechci. Jsem na ledě s klukama z béčka a navíc trénuji s Petrem Sýkorou děti. Takže u hokeje jsem dost času a to mi stačí.
Zdroj: autorský text s přispěním Josefa Pešouta
