Článek
Jsou to dva rozdílné časové milníky, ale mají souvislost. Martin Kuba ohlásil odchod z ODS po 22 letech na podzim 2025, když pochopil, že do čela strany bude zvolen Martin Kupka. Ten patří do bloku Petra Fialy a to i se skupinou poslanců. Až na jedno jméno, které může jihočeskému hejtmanovi zajistit účast v Poslanecké sněmovně.
Je to právě ODS, která si prožívá opakování z roku 1998, kdy se část politiků po „sarajevském atentátu“ odtrhla a založila Unii svobody.
Strana měla zpočátku velkou podporu médií, prezidenta Václava Havla i části společnosti, řada komentátorů ji připisovala světlou budoucnost a ODS postupný úpadek. Navíc do ní přestoupila většina známějších politiků ODS. V letech 1998 až 2002 byla Unie svobody jednou z hlavních částí tzv. Čtyřkoalice, která byla spolu s ODS a ČSSD jednou ze tří hlavních politických sil.
Kubovo Naše Česko bude pravděpodobně centristické hnutí, bude chtít získávat voliče jak od ODS, tak od ANO. Kuba se tak pasuje do role „českého Macrona“. Francouzský prezident si založil hnutí En Marche! (dnes Renaissance) a je to ideální příklad pro srovnávání, díky marketingu a strategii. I když samozřejmě je rozdíl mezi českou a francouzskou realitou.
Ani levice, ani pravice
Martin Kuba si při prezentaci hnutí Naše Česko dával záležet, aby zdůraznil, že odmítá klasické členění na levici a pravici, na liberály a konzervativce. Mnozí komentátoři se tomu vysmáli a začali poukazovat na to, že Naše Česko je jako supermarket. Od každého něco, žádná specializace - a tomu odpovídající název a marketing. Kubův outfit byla košile a tenisky.
Už v roce 2016 Macron tvrdil, že dělení na levici a pravici je přežitek. V Česku už to tvrdil Andrej Babiš zhruba v roce 2013 - a od té doby je ANO označováno za „bezhodnotové“. A na tom byl postaven i střet mezi ANO a ODS.
Macron ve Francii přišel s něčím, co nebylo obvyklé. Místo strany vytvořil hnutí. To evokuje dynamiku, otevřenost a odpor k „tradičním partajím“. Abychom si to upřesnili, Macron byl původně ministrem hospodářství ve vládě v době, kdy Francii vládl socialistický prezident François Hollande.
Třetím rysem je kult kompetence. Macron i Kuba se prezentují jako technokratičtí lídři, kteří doručují výsledky. Zatímco Kuba se prezentuje jako úspěšný hejtman, Macron využil efektu mladého reformátora.
Marketingový styl: Bílá košile a energie
Vizuální stránka Kubova hnutí Naše Česko je zjevně isnpirována macronovskou estetikou. Mezi ní patří civilní image a focus na budoucnost.
Kubovo „Budoucnost tvoříme společně“ a důraz na to, jak bude Česko vypadat za 20 let, kopíruje Macronův důraz na modernizaci a technologický pokrok.
Jenže je tu mezi Kubou a Macronem rozdíl. Především Macron vstupoval do prezidentských voleb z pozice ministerstké elity, zatímco Kuba je regionálním politikem. Sice úspěšný, ale jen Jihočeského kraje. Například pro voliče z Ústeckého kraje jsou jižní Čechy jako „z jiného světa“.
Babiš dokázal na severu Čech prorazit díky tomu, že měl vybudovanou základnu v Lovosicích a rozuměl lidem z průmyslu a chemičky. Dokázal vytvářet regionální mýtus, tak jako to dělají obchodníci. Navíc Babiš využil síly svých továren a zemědělských družstev napříč celou republikou. Všude se mohl prezentovat jako místní podnikatel, co lidem v regionu dává práci.
To Macron využil tradiční centralistické Francie, kde veškerá moc je soustředěna v Paříži. A Macron jako ministr vlády byl v Paříži, v centru dění, doma. Z tohoto pohledu jsou České Budějovice periferií, přestože i klasické řetězce umí vytvořit narativ lokálního obchodníka. To bude úkol pro marketéry Naše Česko.
Byl to právě Macron, který budoval hnutí pro městské liberály. Jenže tuto část má obsazený STAN a dvě hlavní tváře hnutí Vít Rakušan a Danuše Nerudová. Kuba bude „lovit v rybníku“ ODS a ANO. Tedy spíše v konzervativním táboře a klubu nespokojených z ANO.
Zatímco Macron stavěl na globálním rozhledu a v roce 2017 „vyluxoval“ socialisty i pravici, Kuba musí v cestě pro úspěch nejprve „rozklížit“ ODS a nabídnout alternativu k ANO, tedy k Babišovi. S ním Kuba nevede osobní souboje jako Petr Fiala, kde „pragmatismus“ převálcovala „hodnotová ideologie“. V této linii pokračuje Martin Kupka.
Hodnotová ideologie zatemnila Kupkovi v SMSgate oči
Předseda ODS na konci ledna 2026 věděl, že Kuba své hnutí představí veřejnosti a ODS bude první v pořadí, do které se marketing Našeho Česka zakousne. Přesto neudělal strategický úkrok stranou, přestože k tomu měl obrovskou příležitost.
Když vypukl spor Petra Macinky, ministra zahraničních věcí, a prezidenta Petra Pavla v kauze SMSgate, Kupka dostal příležitost se definitivně trhnout od Spolu, STAN a Pirátů a začít hrát vlastní hru.
V politické strategii to znamená, že začnete „nastolovat agendu“. Martin Kupka a celá ODS se ke kauze měla postavit neutrálně. Odsoudit styl komunikace vícepremiéra vlády, postavit se za prezidenta, ale „jedním dechem“ budovat státotvorný narativ, že se odehrávají mnohem důležité věci.
Tím by se Kupkova ODS začala profilovat jako opoziční garant monitorování kroků vlády a nikoliv se postavit do řady vedle aktivistů, Pirátů, STAN, TOP 09 a lidovců.
Kupka měl rozpoznat, že SMSgate je to, čemu se říká „vrtěti psem“, tedy odvádění pozornosti od podstatnějších událostí, které se v daný čas děly.
Kubovo Naše Česko chce eliminovat Motoristy a SPD
Přesný opak udělal právě Martin Kuba. Ten v úterý po nedělní demonstraci aktivistů uspořádal tiskovou konferenci, aby představil hnutí Naše Česko. Načasování bylo uděláno tak, aby vše vyznělo, že vzniká „klidná a pragmatická síla“, která má ambice vládnout.
Byl to hlavně vzkaz pro Andreje Babiše ve stylu: Vím, že to máte s Motoristy a SPD „jak na houpačce“, já nabízím klidnou sílu, zkušenosti, pragmatismus a manažerský styl vládnutí. Jsem tady.
A přesně tento narativ ladí Babišovým uším. Předseda ANO ví, že Motoristé a SPD jsou radikální hnutí, která cílí na stejný typ voliče. Zatímco SPD na starší, Motoristé na mladší. Ale typově na stejnou „radikální skupinu“.
Není vyloučeno, že se oba koaliční partneři vzájemně pohádají, protože být lídrem v tomto bloku může být jen jeden.
I díky Kubovi Babiš může Okamurovi a Macinkovi připomínat, že pokud to s nimi bude „až moc divoké“, tak se tu rýsuje potenciální nový partner.
Je to totiž Kuba, který chce být tím, kdo „zachrání pravý střed“ před radikalizací SPD a Motoristů. Pokud Macron byl „hrází proti Le Penové“, Kuba se snaží komunikovat, že je „hrází proti chaosu“.
Kuba pochopil, že i český volič je už unaven z „ideologických válek“. Proto to nejprve zkusí v ODS, kde k sobě „přitáhne“ méně ideologicky hodnotově ukotvené poslance, a to samé zkusí ve STAN.
A tečka této analýzy: Nakonec by to mohlo vyhovovat i Hradu.
