Macinka ve střetu s Pavlem v SMSgate využívá „klausismu“ z Devadesátek

Abychom pochopili do hloubky aktuální politické dění, musíme znát historický kontext. Pak se na současný souboj Petra Macinky, který je vicepremiérem vlády Andreje Babiše, budeme dívat jinou optikou.

Ministr zahraničních věcí spor s prezidentem Petrem Pavlem eskaloval pravděpodobně záměrně, protože má přímou paralelu v politickém souboji mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem v roce 1997.

Přestože nyní veřejně nevystupuje, Petr Kolář ví, jak se hraje tvrdá hra s premiéry, kteří mají pocit neohroženosti. Petr Macinka se proto pravděpodobně snaží Koláře eliminovat dřív, než se zrealizuje pro Babiše podobný scénář, jaký zažil Klaus v roce 1997. Sám Kolář svoji tehdejší roli popsal v roce 2015 pro Neovlivni.cz.

Tehdy šlo o scénář, který se do historie zapsal jako „sarajevský atentát“.

Abychom pochopili, o co tehdy šlo, a jaké to má paralely s dneškem, musíme se podívat na roli Petra Koláře v roce 1997.

Petr Kolář je „červeným hadrem“ pro lidi jako je Václav Klaus a Petr Macinka. Ten se drží „klausismu“ a rozehrál hru, kde jeho hlavním soupeřem není Petr Pavel, ale Petr Kolář. Macinka Pavla vnímá spíše jako toho, který plní úkoly Petra Koláře. A Macinkovým cílem je znevěrohodnění „morální integrity“ prezidenta.

Toho dosahuje nastartováním narativu o komunistické minulosti Petra Pavla před rokem 1989. Macinka tím sleduje několik cílů. Zmiňme alespoň dva z nich.

Je to snaha zamezit znovuzvolení Petra Pavla v roce 2028 prezidentem. Když nebude Pavel prezidentem, ztratí vliv Kolář. O něm si Macinka pravděpobně myslí, že jeho cílem je rozklížit Babišovu vládu zevnitř, a tím připravit půdu pro úřednickou vládu sestavenou prezidentem Pavlem.

Jde o scénář z roku 1997. Tím se dostáváme k osobě Václava Klause, který před téměř třiceti lety zažil Petra Koláře jako neloajálního státního úředníka.

Tím se dostáváme k osobnímu sporu na ose Václav Klaus - Petr Macinka - Petr Pavel - Petr Kolář.

Zaměřme se na vztah Klause a Koláře.

V tomto roce nebyl Kolář jen řadovým diplomatem. Byl velvyslancem ve Švédsku a patřil k nejmladším a nejambicioznějším tvářím tehdejší diplomacie. Jeho role v pádu vlády Václava Klause byla sice nepřímá, ale symbolicky velmi zásadní.

Když v listopadu 1997 vrcholila krize kolem financování ODS (kauzy fiktivních dárců jako Bács a Sinha), Petr Kolář udělal něco v diplomacii naprosto nevídaného. Připojil se k prohlášení, které vyzývalo Václava Klause k odstoupení.

Proč to byl šok? Velvyslanci jsou státní úředníci, kteří mají být apolitičtí a loajální vládě. Kolářova otevřená revolta proti vlastnímu premiérovi byla vnímána jako „vzpoura diplomatů“.

„Bylo to moje svědomí a moje odpovědnost mladého 33letého člověka, který se nechtěl stydět,“ přibližil v roce 2015 pro Neovlivni.cz svou motivaci.

„Náhodou jsem získal informaci, která pro mě byla natolik zásadní, že jsem to nedokázal jen tak přejít. Pokoušel jsem se tedy přesvědčit některé funkcionáře ODS, aby peníze, které straně přišly jako sponzorský dar od neexistujících sponzorů, vrátili. Já ani nebyl členem ODS, ale měl jsem k určitým lidem blízko. Zkusil jsem s nimi mluvit. Ale – měl jsem dojem, že není vůle s tím cokoliv dělat. Že to není pokládáno za něco důležitého,“ vysvětloval v roce 2015 Kolář.

„Tehdy jsem byl – a vlastně celoživotně jsem – ovlivněn Ferdinandem Peroutkou. Tím padouchem Peroutkou. V tomto duchu jsem si říkal, že pokud chceme budovat stát na skutečně demokratických základech, chceme-li být součástí nějaké civilizované rodiny, nemůžeme tam jít s lejnem na podrážce. Chtěl jsem, aby se k tomu postavili čelem. Nic se ale nedělo. Takže jsem tehdy udělal veřejné oznámení. A stalo se, co se stalo.“

Kolář měl už tehdy velmi blízko k Václavu Havlovi. Sarajevský atentát byl takto nazýván z důvodu, že Klaus v té době byl na summitu v Sarajevu. „Sarajevo“ bylo vnímáno jako koordinovaná akce Hradu a části ODS, konkrétně lidí Jana Rumla a Ivana Pilipa.

Kolář v tomto scénáři fungoval jako morální a intelektuální podpora této změny. Pro Klause se tak stal ztělesněním „hradních intrik“ a symbolem člověka, který „střelil svého premiéra do zad“ ze zahraničí.

Když dnes Macinka útočí na Koláře na Hradě, v podstatě recykluje 30 let starou zášť.

Macinka vytváří narativ „šedé eminence“. Stejně jako v roce 1997, Macinka dnes tvrdí, že Kolář manipuluje prezidentem (tehdy Havlem, dnes Pavlem), aby svrhl legitimní vládu (tehdy Klause, dnes Babiše).

Macinka využívá toho, že Kolář tehdy jednal nestandardně, k tomu, aby zpochybnil jeho dnešní roli poradce Pavla.

Po pádu Klausovy vlády Kolářova kariéra paradoxně nabrala na obrátkách. Stal se náměstkem ministra zahraničí v úřednické vládě Josefa Tošovského, kterou Klaus mírně řečeno nesnášel. Tato vláda totiž navazovala po Rudolfinském projevu v prosinci 1997 na Klausovu.

Pro Klause a jeho žáky „klausovské školy“ jako je Macinka, je Kolář „arcinepřítelem“, což vysvětluje tu osobní rovinu dnešních sporů.

Zároveň si Kolář upevnil pozici klíčového architekta prozápadního směřování Česka.

Avšak tady se musíme zastavit a lépe vysvětlit, že Kolář má vazby především na demokraty a bývalou administrativu Joe Bidena. Toho využívá Petr Macinka.

Macinka byl na obou inauguracích Donalda Trumpa. Jak v roce 2017, tak v lednu 2025. Navíc Macinka se netají přetvořit Česko ke konzervativnímu pohledu dnešních Spojených států amerických. Proto Motoristé usilovali o post ministra zahraničních věcí.

To je v rozporu s dosavadním viděním světa a kontakty Petra Koláře na Demokratickou stranu v USA. Naopak je to Macinka, který má osobní kontakty do nejvyšších pater Republikánské strany, což minimálně veřejně tvrdí. Výsledkem má být osobní buď návštěva Babiše v Bílém domě, či návštěva Trumpa v Praze.

Nyní je již v podstatě jasné, že vítězem sporu, kterou Macinka začíná nazývat SMSgate (a pravděpodobně bude chtít tento název zaznamenat do historie), bude především Andrej Babiš.

Macinka docílil toho, že vznikne spojenectví mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem. Tím, že Babiš sice veřejně „obětoval“ Filipa Turka, umožnil tím Pavlovi zachovat důstojnost. Ten by se mu měl pravděpodobně „odvděčit“ tím, že bude eliminovat veřejné protesty aktivistů a nebude vetovat zákony připravené vládou.

Babiš totiž začal využívat narativ, že vláda pracuje pro lidi a vyostřený spor Hradu s ministrem zahraničí v „kauze SMSgate“ zatěžuje především Petra Pavla. Macinka začal „útočit“ na Pavla narativem jeho komunistické minulosti před rokem 1989, čímž znejisťuje část sympatizantů Pavla a oslabuje mu tak pozici v prezidentských volbách v roce 2028.

Zároveň Macinka dává Pavla na stejnou úroveň k Babišovi, kterému je ve vypjatých chvílích neustále připomínána jeho komunistická minulost před rokem 1989. Macinka tak snižuje Pavlovu autoritu.

Pokud lidé začnou přemýšlet jako o „chladném technokratovi moci“, zmizí ona emocionální aura „slušného prezidenta“, která ho chrání před útoky Andreje Babiše. Macinka se snaží u veřejnosti vyvolat pocit, že Pavlova současná prozápadní politika je jen jeho „další role“.

Macinkova komunikace cílí na radikálně antikomunistické křídlo Pavlových voličů.

Naopak Macinka docílil velké známosti značky Motoristů u veřejnosti. To je ale vedlejší produkt „klausismu“. Je to permanentní ideový boj, nikoliv hledání kompromisu, což je specifický styl politického řemesla. Macinka si to osvojil během let těsné spolupráce v Institutu Václava Klause.

Tato strategie používá tyto techniky: Nálepkování, tedy slovo jako zbraň. A dehonestace soupeře. Cílem je znejistit soupeře tím, že musí neustále vyvracet jeho agresivní definice.

Další technikou je vytvoření kultu konfliktu. Je to neexistence konstruktivní opozice, svět se dělí na My versus Oni (Přítel versus Nepřítel). Tedy žádné ústupky a naopak využívat paradoxní tahy. Tedy schopnost udělat něco naprosto neočekávaného. Je to ta Macinkova SMSgate, tedy poslání SMS zpráv na mobil Petra Koláře.

Provokace jako politická metoda. Neustálé testování hranic, kam až lze zajít. Princip „salámové metody“, neustálé posouvání hranic, kam až lze zajít.

Aby celkově tato politická strategie fungovala, musíte vytvořit pocit intelektuální převahy. Macinka tak vědomě přes osobu Petra Koláře snižuje autoritu Petra Pavla.

Opozice začala využívat narativ, že Babiš je slabý premiér a neumí si zjednat pořádek v koalici. Opozice totiž ví, že Babiš je pragmatik. Ví to i Petr Kolář, který s Babišem spolupracoval.

Pragmatikem je i druhý muž ANO Karel Havlíček. Naopak Petr Macinka je ideolog. Petr Kolář může udělat protitah, pokud přesvědčí pragmatickou část poslanců ANO, že Macinka je přítěž.

Pro Hrad by bylo vhodnější, kdyby ministerstvo zahraničních věcí bylo v gesci ANO. Proto vznikla dohoda, že zahraniční politiku s Hradem bude řešit jen Babiš. To naopak posiluje Babišovu autoritu a je to v kontextu pragmatického přístupu popsaného na historické paralele vládnutí Edvarda Beneše ve 20. a 30. letech 20. století.

Macinka zároveň si otestoval loajalitu Babiše, který se za něho postavil, přestože označil formu SMS za nešťastnou. Přímo to neodsoudil.

Macinkova návštěva u Miloše Zemana byla dalším strategickým tahem. Předseda Motoristů ukázal, že kromě Klause má na své straně i Zemana, tedy dva bývalé prezidenty a ideové soupeře Pavla.

Tím Macinka Babišovi ukázal, že má osobní vztahy s důležitými hráči veřejného mínění. A samozřejmě osobní kontakty k administrativě Donalda Trumpa.

A abychom dodali tečku této analýzy: Babiš získal v osobě Turka a Macinky „páku“ na Pavla. Sám nebude chodit do střetu s Hradem, za něj to udělají Macinka a Turek. Ti budou následující dva roky do prezidentských voleb Pavlovi „okopávat kotníky“.

Toto zázemí zároveň vytváří neustálé třecí plochy s prezidentem Pavlem, který toto „klausovské“ prostředí vnímá jako relikt minulosti a bezpečnostní riziko.

Do popředí Motoristů se tak možná dostanou „pragmatici“, bývalí politici ODS Boris Šťastný a Jan Zahradil, kteří udrží s Babišem koalici.